Tím druhým důvodem může být fakt, že již někdy po polovině sezóny zjistíte, že kromě kosmetické úpravy postavení v tabulce a několika ELO bodů prakticky nemáte o co hrát. V tomto případě nastává takzvaný systém začarovaného kruhu. Hráčům chybí motivace, což se projevuje na horších výkonech, ale hlavně na špatné docházce. Při špatné docházce pochopitelně přichází špatné výsledky, které jsou pro tým ještě více demoralizující a výrazně zhoršují už tak špatnou situaci... Takto to chodí pořád dokola až do posledního kola, kdy se všichni snaží napravit, co se dá, protože poslední zápas dokáže výrazně vylepšit zhodnocení průměrné a občas i podprůměrné sezóny.
A právě z těchto důvodů byl zápas mezi domácími z Ústí nad Orlicí, kteří patřili do kategorie výrazně ohrožených sestupem (1. situace), a hosty z Velkých Losin, kteří přijeli naopak naprosto uvolnění a bez větších ambicí (2. situace), tak zajímavý.
Přípravu na zápas, které se účastnila mladší polovina týmu, jsme samozřejmě nepodcenili, místo a čas tradiční (chata velkého šéfa Libora, sobota odpoledne), program zcela nečekaný. K všeobecné nevoli jsme byli donuceni chystat volejbalové hřiště na věci následující, jež byly již mnohem příjemnější. Jenom netuším, proč zrovna já jsem byl pověřen tou nejzodpovědnější prací - nalajnováním hřiště. Ač jsem se snažil, co to šlo, čáry byly křivé jako turecká šavle...
Tou příjemnou věcí, která následovala, byl veřejností ostře sledovaný velký volejbalový zápas mezi dočasnými obyvateli kapitánovi chaty a místními křováky. Hrálo se na velmi vysoké úrovni, srovnatelné se zápasy špičkových evropských týmu, kdy útok střídal útok a každá sebemenší chyba byla okamžitě potrestána. Zápasu byli přítomni 2 rozhodčí ve věku kolem pěti let a přibližně další čtyři diváci, což je v průměru čtyřnásobně vyšší návštěva než na lecjakém šachovém utkání. Hvězdou zápasu byl po velkém váhání vyhlášen budoucí velmistr Štěpán Žilka, který pro pobavení publika i samotných aktérů odehrával míče bez rozpaků hlavou či nohami. Všichni byli hrou tak zapálení, že se hrálo až do setmění. S přibývajícím časem ovšem ubývalo energie, což mělo za následek to, že již poměrně brzy se všichni odebrali ke spánku...
Ani jsem se po hektickém odjezdu nestačil pořádně rozkoukat, a už jsme byli i se zbylými členy týmu na půli cesty do hrací místnosti. A jen co jsme dojeli, zadělali jsme si vlastní nepozorností na problémy. Před rokem jsme totiž do totožné hrací místnosti dorazili přes desátou hodinou, načež jsme zjistili, že zápas začíná v 10:30. Proto jsme si po minulých zkušenostech naplánovali příjezd něco málo před půl jedenáctou. Jenže co čert nechtěl, nikdo z nás nečetl úvodní zpravodaj, ve kterém stojí, že poslední kolo začíná v 10:00. Naštěstí domácí byli solidární a tuto časovou prodlevu nám po předchozím hlasování odpustili, za což jim patří velký dík!
A nyní již k samotnému dění za šachovnicemi. Jak již víte, domácím šlo o hodně, protože ani remíza by jim k jistotě účasti v lize pro příští sezónu stačit nemusela, a tak nebylo žádným překvapením, že nasadili to nejlepší a nejzkušenější co měli, kdy jim chyběl pouze jeden hráč základní sestavy. Zato sestava Losin se od té orlickoústecké diametrálně lišila. Obsahovala pět náhradníků, když na poslední chvíli onemocněl Víťa Valenta a ostatní hráči se předem omluvili. Ale co jsme ztratili na ELO bodech, to jsme vyrovnávali zarputilostí a chutí hrát a vyhrát, kterou jsme už nějakou tu dobu postrádali a doufali jsme, že nyní přinese to správné povzbuzení do našich řad. Očekával se vyrovnaný zápas, kdy by o výsledku měli rozhodovat maličkosti. Zasedlo se a začaly sveřepé boje...
Neuplynulo mnoho času na hodinách, a už se začaly dít zajímavé věci. Na 1. stole se Štěpán Žilka pustil do dobývání bílé pozice Martina Šmajzra. Štěpán věren svému přísnému pozičnímu stylu hry nejprve zahrál logické vývinové tahy, aby následně naprosto brutálně obětoval 2 figury za odhalení bílého krále. Už se zdálo, že z toho víc než věčný šach nebude a my s napětím čekali, co má Štěpán dále za lubem. Na ostatních šachovnicích zatím vládl poměrně klid, pouze mně na čtyřce již začínal pomalu, ale jistě docházet čas...
Po necelých třech hodinách již byly známy první výsledky. Na šesté desce se proti sobě utkali Svaťa Hastík a Martin Pečinka. Ze zahájení vznikla zablokovaná pozice, kterou ani jeden hráč nechtěl násilně lámat a zaknihovali taktickou remízu. Svaťa už letos předvedl tolik skvělých výkonů, že má právo na oddych. 0,5-0,5
Hned vzápětí se stavěly figurky i na vedlejší páté šachovnici, partie Lukáš Hurt - Patrik Gnida skončila v podstatě dříve, než pořádně stihla začít. Tento půlbod byl tak trochu nad plán, protože po letošních slabších Patrikových výkonech už se mohlo stát cokoliv. 1-1
Následně přišlo rozuzlení na mistrovském stole. Štěpán stále zesiloval svůj tlak, bílý se zkusil vykoupit vrácením jedné figury, jenže černý měl za figuru 3 pěšce s pokračujícím útokem, což nemohlo znamenat nic jiného, než změnu skóre v náš prospěch! 1-2
Na čtvrtém stole se bílými utkala moje maličkost s Pavlem Holáskem. K partii jsem přistupoval s respektem, protože tak vysoko jsem v lize ještě nehrál. Mírná nervozita spolu s mou totální neznalostí jakéhokoliv zahájení způsobila, že jsem měl na hodinách 20 minut a do kontroly zbývalo ještě 25 tahů. Navíc jsem si nechal svázat figuru a musel jsem odevzdat 2 pěšce. Měl jsem sto chutí podat soupeři ruku a pogratulovat mu k vítězství, ale po volejbalu mě pravá ruka bolela natolik, že jsem se rozhodl ještě chvíli posečkat. Se svým omezeným časem jsem se snažil vytvářet nějaké hrozby a tím dostat soupeře také do časové tísně. Obětoval jsem figuru, aniž bych měl cokoliv spočítané a čekal, co na to soupeř. Ten na dvou minutách na hodinách trochu zazmatkoval, já jsem si dobral figuru zpět a navíc svázal soupeři věž. Nyní měla partie skončit věčným šachem, nabídl jsem remízu, ale soupeř se znovu přehlédl, při postavení bílého krále na h2, černé dámy na f3 rychle zahrál Jf1+ zřejmě pod dojmem matu, načež přišlo Kg1 a černému visela věž a kůň zároveň. I přes omezený čas jsem již pozici s figurou víc zvládl a trošku šťastně přidal další bod. 1-3
Vedli jsme o 2 body a nic nenasvědčovalo tomu, že bychom měli některou ze zbývajících čtyř partií ztratit. Má slova vzápětí potvrdil na třetí šachovnici hrající Igor Alfimov, který bezpečně udržel Davida Výprachtického. Podle mého partie nikdy nevybočila z rovnováhy a končila v pozici S+p vs. S+p, kdy už opravdu nebylo o co hrát. 1,5-3,5
Minimálně jeden zápasový bod nám zajistila partie hraná na druhé desce - Aleš Jedlička proti Michalu Zeinertovi. Jeho partii jsem nestihl sledovat, vím pouze to, že v pozici, kdy měl Aleš 4 pěšce za figuru, se projevili slabí králové na obou stranách, a tak nám s ohledem na vývoj zápasu nevadilo, že Aleš dostal věčný šach. 2-4
Jako předposlední dohrával Roman Kopecký s Honzou Marešem. Roman zahrál svůj oblíbený Caro-Kann a směřoval své naděje k blížící se koncovce věže a lehké figury na každé straně. Podařilo se mu vytvořit volňáska na a sloupci, který došel až na a2 a paralyzoval tím bílou věž, dostal soupeře do zuzwangu a odebral mu jednoho pěšce. Mám pocit, že poté bez povšimnutí prošel kolem pěkného matu a musel dokazovat své koncovkářské schopnosti. Prokázal je na výbornou, když si vytvořil ještě volného g pěšce a s přehledem zavěsil. 2-5
Skóre zápasu uzavřela stylově ve svém prvním letošním druholigovém zápase Nicola Lužíková v partii proti Janu Švubovi. Nikča se na tuto partii velmi těšila, tak jsme byli zvědaví, co doopravdy předvede na šachovnici a bylo to docela dobré! Obětovala 2 figury za věž a 2 pěšce a vznikla zajímavá nepřehledná pozice, která vyústila do koncovky V+3p proti S+J+2p s pěšci na jednom křídle, kdy se pouze čekalo na to, kdy dá domácí kapitán svolení k remíze. 2,5-5,5
Výsledek vypadá až příliš krutě, ale krom mé partie je naprosto zasloužený a spravedlivý. Možná nám pomohlo i to, že jsme nebyli favority a neměli jsme tedy co ztratit. Bohužel jsme tím odsunuli Ústí na nepopulární 10. místo znamenající sestup, ale tak to prostě chodí... My jsme se přesunuli na náměstí do jedné pizzerie, kde proběhlo tradiční zhodnocení a plány pro příští rok. Ale o tom vám snad poví někdo povolanější nežli já.
Perlička na závěr: Při cestě vlakem nazpět byl Igor z té výhry tak šťastný, že v České Třebové nepřestoupil na vlak do Olomouce a dojel až do Brna :-D |