Pokud se hraje stavenický rapid, je jaro v podstatě za dveřmi. Letošní, už 17. ročník tohoto oblíbeného turnaje se v sobotu 16. března nesl tak trochu v předčasně aprílovém počasí. Modrou oblohu se slunečními paprsky (ale stále s velmi studeným větrem) střídala chvilkami podmračená atmosféra poletujících drobných vloček sněhu. Ale komu by tohle vadilo v útulném, byť přece jen trochu přeplněném sále, zvláště když mozkové závity se nad partií mohou zavařit?

Na počátku to vypadalo skoro na účastnický rekord, nakonec na něj poměrně těsně nedošlo, přesto je prezentace 88 šachistů dobrou vizitkou této akce. Hrálo se jako vždy ve dvacetiminutovkách na devět kol. A setkání se těšilo i pozornosti médií, když fotografický servis zajistil slovenský hráč Peter Mego, jenž o turnaji referoval i na svém kvalitním webu a kamerový přenos šel po linii dorazivší regionální televize Mohelnice.

Každý dal do hry maximum. [foto Peter Mego]

„Samozřejmě, že účast nás těší, je vidět, že lidi si zvykli sem jezdit a že jim naše v podstatě domácké prostředí vyhovuje, někteří si to nemohli vynachválit. Předpokládám, že minimálně do jubilejního dvacátého ročníku vydržíme, pak se uvidí,“ podělil se o dojem hlavní organizátor Vojtěch Hanousek. Tomu zdatně sekundoval zbytek jeho rodiny v dobře zásobeném bufetu s obědem i dalším občerstvením za velice příznivé ceny a předseda mohelnického klubu Karel Volek, který turnaj s přispěním mikrofonového ozvučení sálu odřídil. A tak drtivá většina přítomných velkoryse přehlédla snad jediný mírný nešvar - poněkud delší zpoždění před samotným začátkem.

maximální koncentrace během partie [foto Peter Mego]

Jako hlavní favorit byl původně přihlášen na mohelnickém on-line webovém formuláři IM Štěpán Žilka, který však nakonec nedorazil. A tak se šance otevřela užší skupince kandidátů mistra. A jako obvykle žertíky nebraly konce. Nasazená jednička Jan Krejčí starší nad svou úlohou favorita pouze krčil rameny a na můj přímý dotaz po ambicích se mnohoznačně zasmál: „Víš, jak to je...“ Další spolufavorit Petr Švancara si jej dobíral, zda opravdu může být nejvýše nasazeným, což Krejčí kontroloval výrokem: „Já pro změnu nemůžu uvěřit, že bys ty tady mohl být trojka.“ Nálada byla zkrátka výtečná a všichni se kromě hry samotné především dobře bavili.

Boje na deskách byly ovšem velmi tuhé a čekalo se, kdo nakonec převezme hlavní trofej - nádherně vyřezávaného stavenického krále, jehož zhotovitelem je po celou historii turnaje pan Müller, místní řezbář. Nejen, že každý rok figurku zhotoví trochu jinak a tak je tato cena pokaždé originálem, ale letos to ještě vylepšil tím, že v obavě o své zdraví a pokročilý věk vyřezal hned i sošku na ročník příští, protože, jak sám s trochou černého humoru konstatoval, jeden nikdy neví...

tradiční trofej pro vítěze - Stavenický král [foto Peter Mego]

Vítězství nakonec oslavil hlavní favorit Krejčí, který ziskem 8 bodů z 9 nikoho nenechal na pochybách, kdo že tu byl nejlepší. Po úvodních čtyřech výhrách v řadě ztratil jen dvě remízy, z toho pouze jednu v o něco horší pozici, a dosáhl velice pěkného performance ELO ratingu těsně nad 2300. Samostatné druhé místo bral se 7,5 body loňský vítěz René Frnka, který rovněž dokázal, že úspěch před 12 měsíci nebyl náhodný. O třetí příčce už rozhodovala pomocná kritéria, když 7 bodů docílili tři šachisté, pomyslný bronz nakonec patřil Pavlu Strašilovi.

zleva třetí Strašil, vítězný Krejčí a druhý Frnka [foto Peter Mego]

Ovšem kuriózní situace pak nastala při vyhodnocení 4. a 5. místa, kdy jak Petr Švancara, tak i Karel Opravil, měli, kromě bodů, shodná i všechna tři vedlejší kritéria! O přednostní výběr ceny si za diváckého veselí demokraticky střihli rukama a úspěšnější byl prvně jmenovaný. Sluší se ještě připomenout, že cenu pro nejstaršího účastníka získal šternberský Konrád Kryst, kterému to i v 76 letech ještě pořád hraje slušně. Jako nejmladší byla oceněna teprve šestiletá Taťána Nesporá, která předvedla minimálně velkou chuť do hry.

souboj druhého nejstaršího hráče Štece s vítězným Krejčím [foto Peter Mego]

Co říci závěrem? Určitě v první řadě poděkovat všem organizátorům za další skvělý ročník! A přidat k tomu alespoň symbolickou gratulaci, protože stavenický klub letos slaví půlkulaté 25. výročí svého působení v dost možná nejmenší šachové vesnici v republice. Ostatně, fakt oslav byl na turnaji vzpomenut i ve vážnější formě: v minutě ticha za všechny, kteří už mezi námi nejsou... Čas však nikdo nezastaví a tak vedle důstojné piety, jež je samozřejmě také zcela na místě, je třeba hledět k zítřkům. Osobně se ovšem o stavenické šachisty nebojím ani v nejmenším, je to parta nadšenců par excellence.

Takže za rok opět na shledanou!

konečné pořadí

fotogalerie z turnaje