„Ta číslovka počtu příchozích je v poslední době skoro magická, protože registruji, že 72 návštěvníků jsme tu přivítali již čtvrtým rokem v řadě. S účastí jsem samozřejmě spokojen. Specifické jsou letos dvě věci. Za prvé chybí silnější mistrovský předek. Kandidátů mistra a prvotřídních šachistů je zde na běžné poměry poměrně dost, ale není tu ani jediný mistr. Musím ale říci, že mi to nijak zvlášť nevadí. Takhle je širší pole kandidátů na prvenství a já osobně již několik let koncipuji turnaj především jako dostaveníčko klubových hráčů. Za druhé je tu dnes opravdu nebývale mnoho mládeže a dětí, což mne mírně překvapuje a těší zároveň,“ konstatoval hlavní pořadatel Karel Volek.
Výrazněji početně byli zastoupeni mládežníci.
Tomu letos poněkud vypovědělo zdraví, a tak jej v roli rozhodčího zaskočil jeho dlouholetý mladý svěřenec Radek Kolář. A šlo mu to výborně. Kromě role sudího navíc Karlovi výrazně pomáhal i s organizací soutěže. Ta letos přinesla i velkou novinku, když vůbec poprvé v historii byly partie na prvních čtyřech šachovnicích přenášeny on-line. „Za tuto vymoženost musíme poděkovat do Litovle, kde byl Martin Hampl velice vstřícný a zapůjčil nám potřebné vybavení. Naučil jsem se to velmi rychle. Je samozřejmě lákavé mít v rámci on-linu do budoucna i více šachovnic, ale nelze odhlédnout od faktu, že zařízení je velmi drahé. Jako rozhodčí jsem příliš práce neměl, hráči byli ukáznění a duely probíhaly korektně, takže jsem pouze v několika případech přidával čas jako sankci za nemožný tah,“ vysvětlil Kolář.
Turnaj byl opětovně připraven na jedničku, tato kvalita je ale v Mohelnici už dlouholetým standardem. Mikrofonem ozvučený sál, bezchybné a rychlé losování, po celou dobu přístupný bufet, který nabízel nápoje i občerstvení i dostatečně dlouhá pauza na oběd dotvářely pohodu a rychlý spád soutěže. Obrazový záznam a krátkou reportáž přijela pořídit mohelnická televize. I letos se hrálo ve výstavním sále kulturního domu a pobavila mě náhodně zaslechnutá konverzace dvou mladých šachistů, z nichž jeden tu už v minulosti zřejmě opakovaně hrál, zatímco druhý zde byl poprvé a netajil se tím, že prostředí se mu velice líbí: „Na rovinu ti říkám, aby sis na tohle pohodlí, jako třeba měkce polstrované židle, příliš nezvykal, tohle jinde většinou nenajdeš.“ Výborný dojem pak završil i bohatý cenový fond.
Celkový pohled do hracího sálu
Klasický devítikolový švýcar se hrál tempem 15 minut na partii a tří vteřin za každý provedený tah. Dvě vteřiny se na bonifikaci tedy oproti poslednímu ročníku 2019 ubraly, nikomu to však nevadilo. Pomalu a jistě jsou již pryč doby, kdy Fischerův způsob přidávání času mnohým vadil, ať již to bylo dlouholetým zvykem na někdejší klasická hrací tempa, nebo u starších ročníků sem tam i potížemi s obsluhou a pochopením elektronických hodin. Časová bonifikace tak už dávno není jen aktuálním trendem nýbrž zavedenou časomírou. A je to dobře, více se rozhoduje na šachovnici. Čas na rozmyšlenou samozřejmě stále vstupuje do hry markantním způsobem, ale už nemusí být v roli rozhodujícího faktoru, který stojí třeba prohru partie.
Favorité tentokrát nepřipustili žádné překvapení, naplnili papírové předpoklady a o medaile si to rozdali nejvýše nasazení hráči. Pozici jedničky turnaje nedokázal obhájit mohelnický odchovanec Martin Formánek (2238), který vysokoškolská studia absolvoval v Praze, kde nakonec přestoupil do oddílu TJ Kobylisy. Konečných 7 bodů z 9 je jistě výborný výsledek, ale v tlačenici na stupních vítězů to tentokrát stačilo „jen“ na bronzový stupínek.
O půl bodu více a stříbro si přivlastnil litovelský Ladislav Vaněk (2184). Ten hrál jako vždy nekompromisní šachy a hodně jej může mrzet prohra ze 4. kola, kdy podlehl teprve desetiletému Jiřímu Bouškovi (1930) z 2222 ŠK Polabiny. Ovšem zasvěcení vědí, že Bouška je obrovská mládežnická naděje našeho šachu a ve svém mladinkém věku předvádí opravdu nezvykle silné pojetí hry. Jinak byl ale Vaněk s druhým místem samozřejmě spokojený a jako vždy nešetřil humorem a výbornou náladou: „Dneska mi prostě na absolutní úspěch půlka chyběla. Ale výborně jsem si zahrál a pobavil se šachem. Vítěze turnaje jsem v předposledním kole potrápil snad ze všech nejvíc. Nakonec se mi ho zželelo a byla z toho jen půlka. A podívejte se, on si pak klidně turnaj vyhrál,“ usmíval se Vaněk.
Celkové vítězství oslavil čtvrtý nasazený Patrik Gnida (2068) z klubu Šachy Hošťálková. V průběhu turnaje hrál dravě, nebál se občas riskovat a v rámci rozjezdu udělal úctyhodných 7 bodů ze 7 partií! Až dvěma remízami v závěru mírně zpomalil. Jednou z nich byla již zmíněná, v podstatě prohraná, partie s Vaňkem, kterou dle svých slov zachránil jen zázrakem. V posledním kole si pak pojistil výsledek. Celkových 8 bodů z 9 je famózních a kromě zlaté medaile jej určitě těší i předvedený výkon na úrovni 2250 elo performance.
„Dneska se mi hrálo dobře. I když slabší okamžiky jsem si taky vybral. Jsem moc rád, tady v Mohelnici jsem uspěl poprvé. Takovou vzpruhu jsem nutně potřeboval. V posledním období jsem byl v totální šachové krizi, poztrácel jsem šílených bodů z elo koeficientu. Během delší covidové pomlky jsem v podstatě vážně uvažoval, že závodního šachu už zanechám. Nakonec to pro mě byl výborný restart. Hodně jsem hrál a trénoval v on-line režimu a znovu jsem se chytil. Doufám, že nyní to i nadále půjde zase zpátky nahoru,“ zamyslel se Gnida.
Zleva bronzový Formánek, vítěz Gnida a stříbrný Vaněk
Oceněných bylo samozřejmě mnoho, všechny možné kategorie, které z kapacitních důvodů není možné vždy kompletně uvádět v článku. Zmínit bych však chtěl alespoň „skokana“ turnaje. Tím se překvapivě stal bez elo koeficientu a v šachovém svazu dosud neregistrovaný osmnáctiletý Jiří Sedláček z Olomouce. Nedávno si poprvé v životě zahrál na malém turnaji bohuňovického šachového klubu a do Mohelnice přijel na svůj první velký rapid turnaj. Neztratil se, získal 5,5 bodu a obsadil celkově výborné 18. místo.
„Překvapilo mě, jak náročná dokáže být turnajová hra. Dosud jsem hrál šachy jen online v aplikaci LiChess. Tam to mohu kdykoliv přerušit a odpočinout si. Tady jede kolo za kolem, potkal jsem tu spoustu závodních hráčů a mnozí pro mě byli opravdu obtížnými soupeři. Už v předposledním kole jsem se cítil hodně unavený, to psychické a myšlenkové vypětí je velké, budu si muset postupně zvyknout. Ale rozhodl jsem se, že se závodní hrou to zkusím,“ konstatoval Sedláček.
Skokanem turnaje se stal osmnáctiletý Jiří Sedláček (vpravo).
Na závěr pár ryze osobních slov. Avizoval jsem v úvodu, že Karel Volek nebyl na turnaji úplně fit. Ve skutečnosti jej opravdu zdraví v poslední době trápí. Je to můj dlouholetý přítel, člověk, kterého si nesmírně vážím, šachista, jenž toho v dosavadním životě vykonal - nejen pro mohelnický turnaj - opravdu mnoho. Je mi líto, že je i viditelně sláb a ve stavu fyzické i psychické nepohody. Z celého srdce mu přeji pevné zdraví, a to nejen za sebe, ale pevně věřím, že i za všechny ostatní šachisty. Radek Kolář jej zastal výtečně, ale já bych v sále už příští rok zase rád viděl Karlovu vysokou postavu, jak se lehce prochází mezi stolky a kočíruje turnaj, kam všichni tak rádi jezdíme.
Výsledky na chess-results
Konečná tabulka pořadí a vzájemných zápasů v pdf
Fotogalerie z akce |
