Velké téměř šestihodinové drama ve 2. lize D skončilo těsně před půl pátou nerozhodně. K jednomu z klíčových zápasů jsme poprvé v sezóně dali dohromady základní osmičku: Strašil, Zapletal, Sohr, Opravil, Urbášek, Doležel, Stratil, Krmela. (Náš kapitán Vicenec tak mohl odehrát svůj zápas v Oblasti proti Luké a náš boj poprvé sledoval na dálku.)

V pivnici U Skoby zažili kolegové několik smolných utkání, v dresu Šumperka například před pár lety odehráli nešťastné sestupové klání, když kdosi spadl na čas a sestoupilo se. Já zde naopak absolvoval několik Skobáckých pochodů po okolí. I tentokrát jsem zvažoval vycházku na zříceninu Lanšperk či rozhlednu Andrlův chlum v případě rychlé partie.

Příprava nic moc. Pokud budu mít Zeinerta, postavím tvarůžky a zkusím zapůlit, ten však zůstal v Krkonoších, a tak mi povinnost velela dát 1.c4 na 15letého žáka (1944 rating) a bojovat. Byla z toho miniaturka, poprvé v sezoně jsem vyhrál (v 21. tahu) a vedli jsme 1-0. Pochodovat se mi po včerejším 15km šumperské zimní nechtělo, byla zde jiná skvělá možnost. Naštěstí jsem měl v ruksaku ručník a plavky a kousek od hrací místnosti bazén, dokonce se slanou vodou. Takže v půl jedné už jsem se rochnil a rozhlednu pozoroval přes okna v dáli. Hodinka plavání byla skvělá a těšil jsem se na to, co předvedou kolegové.

Po návratu mi ale zatrnulo, bylo to už jen 2-2 a všechny bílé figury pryč. Na Karla(4) se Mareš připravil a vybral si tupou variantu, kde se rychle přešlo ze zahájení do koncovky. Ani Jarda(6) bílými nic nezískal, zkušený Volf ho překvapil systémem 1.e4 c5 2.Jf3 Jf6 3.Jc3 Jc6 4.d4 d5 a partie brzy skončila zaslouženou půlkou. Bohužel Aleš(8) svoji aktivitu v Anglické přepískl, partie se mu nepovedla a bylo srovnáno.

Černé desky částečně vzbuzovaly optimismus na Olegově 5. desce, získal v časovce kvalitu za pěšce. Ostatní tři partie střídavě vypadaly remízově či mírně hůř (v případě Petra a Pavla) a mírně líp v případě Ladi, což jsem pozoroval či komentoval ve výčepu u Šeráku.

Bohužel se Olegovi druhá fáze partie nepovedla, napřed byla kvalita za pěcha, pak za dva, nakonec za tři a dál jsem se nedíval. Najednou jsme prohrávali 2-3 a začínalo to být bledé. Původně optimistické myšlenky přecházely v černé.

Pavel(1) po velmi dobrém výkonu udržel napřed rovnou a pak horší pozici se Šmajzrem a prohrávali jsme 2,5-3,5.

V této svízelné situaci se dlouho bojovalo dál, Petr(7) stal pasivně, těsně před první časovkou soupeř odmítl remis a bojovalo se v koncovce lehkých figur. Více nadějí jsem vkládal v Laďu(3), který hrál věžovku s pěšcem navíc, ale 3 proti dvěma na stejném křídle. Vzhledem k tomu, že to byl dvojpěšec (struktura bílý g3, h5; černý h6, f6, f7) a náš hráč měl aktivní věž a pan Holásek odřezaného krále, žertem jsem řekl, že věřím našemu Magnusovi a technika rozhodne.

Po dalším pivu a kontrole pozic nahoře v salónku jsem ale tušil, že pukneme 3,5-4,5. Petrova pozic byla tupá remis a Laďovi zůstala koncovka s dvěma pěchy h6 a f6 v uvedené věžovce. Snad i náš hráč tušil, že nevyhraje, ale bylo jasné, že vzhledem k Petrově remízové pozici musí hrát až do rozbití hodin.

Drama zápasu jsem už psychicky nezvládl a v mírně naštvaném rozpoložení jsem šel na rychlík do Červenky, aniž bych vyčkal úplného závěru.

V České Třebové mi zvoní Karlův mobil a hlásí výsledek 4-4!!! Náš "Magnus" věžovku skutečně vyhrál a Petrova partie skončila smírně, když bojoval jak lev za družstvo a v době, kdy Laďa ještě pořád nebyl vyhraný, přepjal strunu a nakonec ještě na půlminutě zachraňoval remízu.

Drama skončilo 4-4 nevím, kdo byl po skončení utkání spokojenější, nakonec asi my... Bod z Ústí může mít v konečném účtování hodnotu zlata. Zábřeh má 10 bodů a tři kola před koncem je stále nad vodou. Teď doma Velké Losiny, pak venku silná Lípa a v posledním kole doma Akis Pardubice.