Mohelnický šachový turnaj oslavil již třicetileté výročí svého trvání. Ovšem ne dost na tom. Jde současně v našem kraji o turnaj s nejdelší nepřerušenou tradicí. Už to samo o sobě zaslouží obdiv a upřímnou gratulaci. Jenže jaksi samo o sobě se nikdy nic neudělá. Takže i za každým turnajem stojí organizátoři a obětaví lidé, kteří nemalým dílem své činnosti a invence přispívají ke konečnému výsledku, který nakonec většinou působí přirozeně a v podstatě až lehce dosažitelně. Ale nenechme se mýlit. Jakákoliv elegance a noblesa kvalitního výsledku jsou vždy vykoupeny tvrdou prací. Za mohelnickým kláním stojí celá ta léta nám všem dobře známý Karel Volek (a jeho realizační tým). Nemohl jsem se z důvodu nemoci letošního ročníku v rámci oslav jubilea zúčastnit. Bylo mi to moc líto a ve psaní článku o turnaji mě zastoupil právě Karel. Mohu ale využít této příležitosti a s odstupem realizovat krátký rozhovor, který snad dění kolem turnaje přiblíží více a osobněji, než pouhá zpravodajská stať.

Karle, ještě jednou moc gratuluji k významnému jubileu a přeji ti pevné zdraví a hodně elánu do příštích ročníků. Jak hodnotíš letošní jubileum?

Děkuji za gratulaci. Dle kladného vyjádření zúčastněných hráčů i osobního dojmu převládá z turnaje dobrý pocit.

A ryze lidská, osobní stránka toho všeho? Karle, rozuměj, nechci záměrně a lacině brnkat na strunu nějaké přecitlivělosti, ale třicet ročníků je opravdu hodně. Nezmocnilo se tě nějaké aspoň chvilkové dojetí, závan melancholie? Jak se člověku žije třicet let s jednou a toutéž akcí?

Propadat melancholii jsem opravdu neměl čas. :-) Nad starými fotografiemi a dokumenty z předchozích ročníků turnaje se ovšem závanu nostalgie neubráníte.

Jak se vlastně turnaj za ty tři dekády postupně vyvíjel?

Úvodní ročníky turnaje, koncem osmdesátých let, se odehrávaly v bývalé klubovně na fotbalovém stadionu. Po jejím zrušení se několik ročníků hrálo v autokempu Morava, za účasti kolem padesátky hráčů. Při zvyšujícím se počtu účastníků bylo nutné vyhledat větší prostory. Jedním z mála kapacitně vhodných prostor byl místní kulturní dům, ve kterém se letos turnaj konal již po osmnácté.

Takto většinou vypadá pohled do hracího sálu Mohelnického turnaje.

A napadnou tě mimo výše zmíněný vývoj i nějaké zásadní a za pozornost stojící milníky?

Počátkem devadesátých let se začaly prosazovat stolní šachové počítače. V roce 1991 při pátém ročníku turnaje jsme pro zpestření do startovní listiny zařadili šachový počítač Kasparov, který dosáhl na 4 body. O rok později již počítač Mefisto 6. ročník turnaje vyhrál bez ztráty bodu. (Do roku 2009 se hrálo tempem 2 x 30 minut na 7 kol.)

Registruješ v souvislosti se soutěží v průběhu těch let nějaké kuriozity či zvláštnosti?

Při jubilejním 10. ročníku v roce 1996, kterého se zúčastnil Sergej Movsesjan se svým otcem Mousegem, jsme v premiéře použili při řízení turnaje výpočetní techniku. Při losování 5. kola počítač „pracoval“ několik minut bez výsledku. Po uplynutí asi 10 minut jsme rozhodli o přechodu na ruční nasazování a převedení výsledků odehraných kol na papírové kartičky. Pointou příběhu bylo, když Karel Opravil, který počítač obsluhoval, mi po několika dnech vítězoslavně oznámil, že počítač doma losování kola nakonec úspěšně zvládl, po hodině a půl...

To je úsměvná vzpomínka. Dnes už pomáhá technika zásadním způsobem. Bez počítače, losovacího programu a tiskárny si to dnes už nikdo představit nedovede. Ale ty jsi zažil i doby, kdy tyto vymoženosti neexistovaly. Jak to chodilo tenkrát a jak se to dalo v turnajovém sále bez počítače zvládnout a stihnout?

Málokdo ví, že poprvé byl Švýcarský systém použit na Curyšském šachovém turnaji již v roce 1895! Proto se nazývá švýcarským. V tzv. „předpočítačové“ době se nasazování dvojic provádělo ručně za pomoci kartiček. Ačkoliv se z dnešního pohledu jeví tento způsob jako zdlouhavý, rozhodčí dosahovali pozoruhodné zručnosti a turnaje netrvaly o mnoho déle. Mohelnický turnaj patřil mezi průkopníky používání počítačů k řízení turnaje, dnes je tento způsob zavedeným standardem.

Kolik práce a času dá připravit takovou akci? A je to snazší, horší nebo stejné v průběhu těch roků až do současnosti?

Příprava turnaje probíhá v podstatě po celý rok a vlastně již začíná ukončením předchozího ročníku jeho prezentací v médiích. Je potřeba včas podat žádost o granty, v předstihu rezervovat hrací sál, v průběhu roku postupně zajišťovat cenový fond apod.

Karel Volek - šachista, organizátor, rozhodčí, trenér...

Doba je hodně materiální, řada hráčů trvá na cenách i v případě pořadí, které z hlediska udílení ceny budí spíše úsměv. Jistě, názory na to se různí. Není to tak dávno, co na toto téma proběhla na krajském webu pod mým článkem o turnaji v Moravském Berouně bouřlivá diskuse. Jaký je tvůj názor?

Je to o převládajících prioritách daného hráče. Každý turnaj je svým způsobem specifický, někomu se líbí prostředí, ve kterém se turnaj odehrává, někdo upřednostní bohatý cenový fond, jiný hráčskou sílu turnaje. A někdo se třeba po roce rád setká se svými přáteli a známými.

Je pravda, že i dnes nové turnaje vznikají. Ale třeba po pádu totality se s nimi přechodně doslova roztrhnul pytel a od té doby má jejich počet přece jen sestupnou tendenci. Jak se díváš na případné obavy, že může přijít doba, kdy si nebudeme mít kde zahrát?

Dokud budou existovat organizátoři i sponzoři, vždy bude možnost si někde zahrát. Je výhodné, pokud si turnaj svojí tradicí vydobude trvalé místo v kalendáři akcí, v zavedeném termínu. Jeho existenci zpravidla ohrozí vynechání ročníku, neboť je snazší tradici udržet než obnovit.

Hodně lidí, zejména mladých (ale ti postupně stárnou a utvářejí příchozí generace), dnes více a více přesouvá svoji hru na internet. Bojíš se třeba konkrétně ty internetu jako přímého konkurenta?

Nemyslím, že se internet stane konkurencí fyzicky hraných turnajů. Osobní kontakt při reálné hře na šachovnici s reálným soupeřem nemůže nahradit virtuální realita. I když, v budoucnosti předpovídaná trojrozměrná virtuální realita té skutečné už může nebezpečně konkurovat...

Kdyby sis v rámci pořadatelství svého turnaje mohl cokoliv normálně nedostupného přát, třeba i čistě imaginárního, co by to bylo?

Odmítání sponzorů z přemíry nabídek :-)

Jaké jsou tvé nejbližší plány v rámci této soutěže a kam až bys chtěl dotáhnout číslovku ročníku klání za svého působení?

Dokud budou finančním příspěvkem nápomocny veřejnoprávní instituce, v našem případě město Mohelnice a Olomoucký kraj, rádi bychom turnaj zachovali v rozsahu i prostředí jako dosud. Samofinancování turnaje bez příspěvku zvenčí není dost dobře možné. Neméně důležitá je ale i skutečnost, aby nás to nadále bavilo a nebylo to jen z nějakého pocitu setrvačnosti.

článek na naše webu z roku 2016

článek na naše webu z roku 2015

článek na naše webu z roku 2014

článek na naše webu z roku 2013

článek na naše webu z roku 2012

článek na naše webu z roku 2011