Již po šestadvacáté měli možnost v sobotu 3. listopadu 2012 zasednout k šachovnicím všichni, kteří se chtěli zúčastnit Mohelnice OPEN, rapid turnaje s nejdelší nepřerušenou historií v Olomouckém kraji. A zklamán neodcházel určitě nikdo. Ani ne tak kvůli hernímu výsledku, zde je každý svého umění strůjce, ale nikoho určitě nemohla rozladit přátelská atmosféra i jistá noblesa, kterou je toto klání pověstné.

Paradoxně byli před turnajem samotným zklamaní pořadatelé, když město Mohelnice - napříč dlouholeté tradici turnaje - tuto soutěž finančně nijak nepodpořilo a do ještě většího mínusu, než tomu bylo ve skutečnosti, se turnaj nedostal jen díky pochopení vedení městského kulturního centra, které značně snížilo nájem na akci. Když uvážíme, že místní rapid se těší obrovské oblibě, dělá Mohelnici značnou reklamu a v minulosti byl mnohokrát oficiálními zástupci města zahajován, je nenadálá změna kurzu směrem k této nevstřícnosti dosti nepochopitelná. O to větší pochvalu zaslouží organizátoři, na kterých tyto starosti v průběhu soutěže nikdo nepoznal.

Mimochodem, když už jsem hovořil o té noblese, nemohu si pomoci a chci pochválit: krásné a vkusné prostředí hracího sálu, bezproblémový průběh i kvalitní bufet manželů Kolářových, jejichž malí synové jednak zápasili na šachovnicích, aby následně o přestávce zasedli ke kytaře a mikrofonu a několika písněmi zpestřili hráčům chvíle oddechu a občerstvení.

Bojovat se začalo od 1. kola bez zpoždění, k čemuž jistě významně napomohl i fakt, že jako každý rok byl na webu mohelnického šachového oddílu v předstihu k dispozici on-line formulář přihlášky. Na startu sice chybělo mistrovské zastoupení, vysvětlení je ovšem nasnadě. Turnaj kolidoval s dvojkolem extraligy a šachové špičky tak měly jiné starosti a povinnosti. V roli favorita stanul silný kandidát mistra Petr Kičmer (ELO 2220), kterému měli šlapat na paty místní borci rekrutující se rovněž z kandidátské úrovně.

To se však nestalo. Kičmer vyhrál systémem start - cíl. Zvítězil v prvních sedmi kolech a dvě remízy na závěr byl luxus odpočinku a zajištěného prvního místa. Převedl tvrdé a nekompromisní šachy, z několika málo problémů se dostával zkušeně a své soupeře prostě a jednoduše přehrával. Na turnaji byl poprvé, nevylučuje účast ani příště.

Druhé místo již bylo malým překvapením. Na stříbrnou pozici totiž dosáhl Jiří Stehlík ze vzdáleného Sokola Kolín, jinak ale pravidelný účastník místních turnajů, který přece jen před soutěží k hlavním uchazečům o cenu nepatřil. Prohrál sice ve třetím kole, zaváhání však kompenzoval šesti výhrami a dvěma remízami a dočkal se tak zaslouženě hezkého úspěchu.

Domácí regionální radost tak musel třetím místem zajistit mladý Jirka Navrátil z Uničova, pro kterého umístění znamená další výrazný úspěch a povzbuzení do aktivit příštích. Smutnit snad trochu mohl pouze nad faktem, že předvedl stejný výkon jako Stehlík a v konečném hodnocení obou hráčů rozhodlo o malý chlup až druhé vedlejší kritérium. I takové jsou ovšem někdy šachy...

trio vítězů

Za zmínku pak stojí i umístění Vladimíra Adámka z Moravské Třebové, hráče bez ELO koeficientu, který s pěti a půl body obsadil šestnácté místo, přičemž jeho performance rating vyšplhal na 1918.

A v samotném závěru ještě jeden drobný potěšitelný fakt. Na turnaji si zahrál i slovenský šachista Peter Mego, jenž trvale pracuje v ČR. Tento sympatický chlapík je však současně i provozovatelem výborného šachového webu: www.sachovespravy.eu Na turnaj dorazil s kvalitním fotoaparátem, díky čemuž si na výše uvedených stránkách můžete prohlédnout fotodokumentaci z akce.

výsledky turnaje