Mohelnický OPEN turnaj v sobotu 5. listopadu 2011 oslavil své polojubileum!

V klimatických podmínkách nezvykle teplého podzimního počasí dorazilo do prostor mohelnického kulturního střediska osm desítek šachistů, kteří se tak současně stali svědky i samotnými aktéry již 25. ročníku tohoto oblíbeného rapidu, jenž se i letos hrál ve dvacetiminutovkách.

V minulosti byl turnaj - i na stránkách Gambitu - mnohokrát pochválen. Bylo by proto nošením dříví do lesa komplimenty každoročně opakovat. Shrňme to stručněji: opět se hrálo v noblesním prostředí, opět fungoval dopředu internetový on-line formulář přihlášek, opětovně byl turnaj řízen sehraným a profesionálním organizačním týmem, který zajistil vše potřebné pro jeho zdárný průběh i pro komfortní hráčské prostředí. Konec konců, přiznejme si, není vlastně často nejvyšší pochvalou a uznáním konstatování, že některé soutěže si po celá léta drží vysokou úroveň a kredit?

Turnaj přišel zahájit mohelnický místostarosta Ing. Antonín Navrátil, který pozdravil přítomné účastníky a ve svém vystoupení se krátce zamyslel nad analogií některých rysů šachové partie a lidského života. Jeho přítomnost může mnohým přijít jako čistě formální akt. Možná. Ale uvědomme si, prosím, současně, že přítomnost vrcholného zástupce města ledacos napovídá i o tom, že šachy jsou pevně ukotveny v podvědomí samosprávy sídla a že jejímu představiteli stojí za to obětovat trochu osobního času. To je určitě sympatické a šachu jako takovému to může jen prospět.

Turnajem jako moderátor (klasicky již s ozvučením sálu mikrofonem) provázel jeho hlavní organizátor: vydavatel Gambitu a dlouholetý předseda mohelnického šachového oddílu Karel Volek. Ten byl především spokojen s relativně velmi slušnou hráčskou účastí.

„Jsem rád, že se vše vydařilo. Loni jsem zaspekuloval o možnosti ukončení turnaje v budoucnu s tím, že tento ročník by mohl být jeho posledním. Cítil jsem se unaven, možná mě i trochu zlobilo, že řadu věcí a spoustu práce odvádím sám či jen se stále stejnou hrstkou svých spolupracovníků, přičemž nevnímám skutečný zájem a aktivní zapojení i dalších šachistů a konečně i ekonomické parametry jsou rok od roku věcí stále více nejistou,“ vysvětlil K.Volek. Přesto je stran turnaje do budoucna spíše optimistou, když se netajil tím, že pokud to jen trochu půjde, sejdeme se v Mohelnici i příští rok.

Jako hlavní rozhodčí celodenní klání řídil Jiří Voráč ze Šumperka (pozn.: pořadatel každoročního říjnového šumperského šachového turnaje). Nemusel však řešit žádný vážnější konflikt, ke smíru v drobných rozmíškách stačilo trochu asertivní domluvy a následné férové chování hráčů.

Na startu jako hlavní favorit stanul mladý mezinárodní mistr Vojtěch Plát. Tomu měli úlohu ztížit mistr FIDE František Vrána a ostřílení kandidáti mistra Vaněk, Krejčí, Valenta, Zapletal, Mohapl, Navrátil a domácí Formánek. Nestalo se tak. Vojta Plát prošel boji jako nůž máslem a s převahou obsadil první místo. Hrál velmi sebejistě, nepřipustil žádné překvapení na svůj úkor. Získal osm bodů z devíti, přičemž dvě remízy uhráli pouze jeho nejbližší konkurenti.

O zbylá místa probíhal urputný boj. Za očekáváním tentokrát zůstal mistr FIDE Vrána, jenž uzavíral až první desítku a jasně tak prokázal, že v rapid tempu ani hodně silní šachisté nemají na růžích ustláno.

Z druhé příčky se trochu překvapivě nakonec radoval zástupce pořádajícího oddílu Martin Formánek, který po dokončení studia jeví snahu o návrat na předchozí úroveň svojí šachové výkonnosti. Zůstal jen o půl bodu za Plátem, ale zato o celý bod před zbývající konkurencí, přičemž ani jednou od šachovnice neodešel poražen! Zaslouženě se tak stal současně i přeborníkem okresu Šumperk v rapid šachu.

Na bronzovou příčku dosáhnul litovelský Ladislav Vaněk. Vybojoval šest a půl bodu, stejně jako další tři hráči, a „na bednu“ se dostal díky pomocnému hodnocení, o jediný bod tohoto kritéria před svým oddílovým kolegou Janem Krejčím.

V této skupince skončil i tradiční účastník místních turnajů Jiří Stehlík z Kolína, který obvykle přebírá cenu pro nejvzdálenějšího účastníka. Tentokráte ji ale musel přenechat z 600 kilometrů vzdáleného města Malbork v Polsku Wojciechovi Traczewskemu, který svou účastí vzbudil na turnaji pozornost.

„Turnajů v České republice se účastním pravidelně,“ potvrdil v odpovědi na zvědavou otázku zahraniční host. Mimochodem tak učinil velmi slušnou a srozumitelnou češtinou. „Hraji hlavně turnaje ve vážných partiích, třeba soutěž v Náchodě se mi moc líbí. Vysvětlení mé účasti tady je ale poměrně jednoduché. Mám nyní deset dnů dovolenou a trávím ji na pomezí Polska a Česka, hodně jsem se v posledních dnech věnoval turistice v Jeseníkách. Podzim mi nevadí, počasí letos vyšlo krásné. Dověděl jsem se o turnaji v Mohelnici a přiznávám, že jsem městečko musel hledat na mapě. Zjistil jsem, že je v pohodovém dosahu cesty vozem a tak jsem si přijel zahrát. Překvapilo mě, v jak pěkném prostředí se hraje a počet účastníků. Doma v Polsku se podobné jednodenní rapid turnaje hrají maximálně v počtu o dvaceti až třiceti lidech, váš turnaj se účastí blíží těm, co se v Polsku hrají jen ve skutečně velkých městech,“ podělil se o dojmy W.Traczevsky.

Spokojení však byli bez výjimky všichni přítomní. Hra měla spád, nedocházelo k žádným zpožděním. Hodinovou přestávku na oběd s možností najíst se v některé z blízkých restaurací vhodně doplňoval bufet s občerstvením v přísálí turnaje.

Všechno má však svůj konec. I polojubilejní oslavy. Je příjemnou skutečností, že z Mohelnice nikdo neodjíždí s prázdnou a tak se od hlavních cen počínaje až po ty drobné dostalo opravdu na všechny. To vše v pohodové, veselé a hlavně velmi domácké atmosféře žertů, vzpomínek a postřehů mnohých lidí, kteří se vídají už dlouhá léta.

Co říci závěrem? Neodpustím si jeden čistě osobní postřeh.

Než došlo k vyhlášení vítězů, ujal se s omluvou publiku za zdržování krátce slova autor těchto řádků. Učinil tak bez předchozího upozornění pořadatelům a to jen proto, aby vyslovil jménem účastníků turnaje dík všem, kteří se o něj zasloužili. Karel Volek později tuto chválu - částečně z přirozené skromnosti a snad možná ještě více i z rozpaků - trochu zlehčil žertem, že skutečně nešlo o objednanou reklamu. Jeho rozpaky (a možná i malý ždibec dojetí, které jsem v jeho očích letmo zahlédl), plně chápu. Budiž však na tomto místě ještě jednou řečeno, že nejde o žádnou reklamu. Jde o uctivé poděkovaní jemu samotnému i dalším lidem, díky kterým tu už čtvrt století máme kvalitní turnaj, jenž může sloužit jako vzorový příklad usilovné práce a z ní vycházející kvality, jež slouží ve prospěch šachu. Domnívám se, že za to všechno jednou za 25 let pár veřejně a upřímně pronesených slov spolu s pevným stiskem ruky stojí!

Přeji pořadatelům hodně sil a entuziasmu do ročníků příštích.