V rámci předjubilejního devatenáctého ročníku si dali v Moravském Berouně v sobotu 17. září dostaveníčko všichni, kteří se chtěli utkat o pohár zdejšího města v rapid turnaji. Švýcarský systém na 9 kol se hrál tempem 15 minut na partii a byl započítáván na rapid Listinu osobních koeficientů.

Pořadatelé se bohužel museli smířit s relativně nízkou účastí. Předseda oddílu Jan Stůj to komentoval klidně, nicméně bylo vidět, že jej nižší účast opravdu mrzí. „Soutěž jsme byli nuceni pořádat o týden později, než je náš zavedený a obvyklý termín, a tak se stalo, že koliduje s jinými šachovými akcemi a je to okamžitě poznat,“ konstatoval Stůj.

celkový pohled do hracího sálu

Jeho výrok je zcela korektní. Musím jej nicméně osobně doplnit. Účast mohla jednak poznamenat i skutečnost, že loňský ročník byl vynechán, což sice bylo způsobeno zcela objektivními okolnostmi, nicméně svou daň si to zřejmě vybralo. Chyběli i tradiční hosté z Polska, proč se výprava omluvila a nechtěla hrát, se mi vypátrat nepodařilo.

Daleko důležitější je ovšem fakt, že termín byl klubu tak trochu vnucen zástupci města, které se na klání sponzorsky podílelo. Turnaj tak šel ruku v ruce například s pořádáním zdejšího jarmarku. Nemohu si v této souvislosti pomoci, ale musím konstatovat, že na jednu stranu je sice chvályhodná snaha města tuto akci podporovat, na straně druhé je k dobré vůli a ochotě uvolnit peníze třeba i pochopení, že šachový turnaj prostě není jarmarkem a má svá specifika, mezi které patří na prvním místě vhodně zvolený termín, o to více, pakliže má už předešlou tradici. Paní starostka, jež přišla úvodní boje zahájit, už tak jen mohla trochu s rozpaky kvitovat nižší účast, kterou však způsobil právě tento zásah. Třeba příště bude soukolí namazáno lépe.

I toto je charakteristické pro šachy - starší, mladší, muži i ženy.

Turnaji samotnému není co vytknout. Pořadatelsky bylo vše zvládnuté na jedničku, včetně zajištění kvalitního sudího (FA Richard Kudla), který turnaj odřídil velmi nenápadně a profesionálně. Domácí hráči si našli čas i při roli pořadatelů sednout za šachovnici, atmosféra byla velmi přátelská, pohodová a jednotlivá kola bez zpoždění navazovala. Ukončení turnaje v polovině odpoledne a dostatek času ocenili všichni hráči. K tomu byl k dispozici tradičně dobře zásobený bufet. Místní nezklamali, tolik oblíbené a opravdu výborné domácí klobásky byly opět k dispozici a odolal jen málo kdo.

Nakonec se prezentovalo 42 hráčů. V minulých letech míval turnaj běžně mistrovské i velmistrovské zastoupení, aktuální ročník byl v tomto smyslu skromnější. V pozici nasazené jedničky stanul tradiční účastník tohoto klání IM Pavel Šimáček, sekundoval mu další mezinárodní mistr Pavel Zpěvák. K okruhu favoritů patřili i kandidáti mistra Ladislav Vaněk a Petr Mohapl. Šimáček se na můj přímý dotaz na roli favorita jen zdrženlivě usmíval, Zpěvák o chvíli později na stejnou otázku konstatoval, že s Pavlem to bude mít těžké. To Vaněk sice zdrženlivě, ale přesto hýřil opatrným optimismem, ostatně já snad Laďu ani jiného neznám a vždycky na mě jeho pohoda lidská i herní působila velice dobře.

První 4 kola znamenaly sto procent pro Šimáčka, když jeho hlavní konkurenti už začali mezitím ztrácet remízy. Pak se však dvěma nerozhodnými výsledky zdržel i hlavní favorit a Zpěvák i Vaněk mezitím jednou výhrou navíc srovnali krok a zaostávali jen těsně. Šimáček si půlbodový odstup držel až do posledního kola. V závěrečném boji oba pronásledovatelé vyhráli, ovšem nedělali si velké iluze o Šimáčkově předpokládané jasné výhře s houževnatým, ale přesto pro něj zcela přijatelným soupeřem Miroslavem Hrbáčkem. A v tomto okamžiku došlo k malému dramatu.

Když jsem přišel sledovat závěr posledního kola na první desce, olomoucký mezinárodní mistr stal o něco hůře, a to i materiálně. Vše ale kompenzoval jeho skvělý čas, soupeř ztrácel opravdu hodně. Všichni se usmívali v předtuše, že právě tento faktor a Pavlova technika i rutina nakonec rozhodnou. Nebylo tomu tak. Pozice byla složitá a v rozhodujícím okamžiku byl Pavlův tah hodně závazný. Šimáček tak prohospodařil spoustu času. Zkusil dva či tři rychlé tahy s potenciálními matovými hrozbami, ale když soupeř odpovídal buďto bleskově nebo jen s minimální časovou ztrátou a navíc se mu ještě podařilo vytvářet i reálné taktické hrozby, čas se obrátil. Vše nakonec dospělo k divokému blicání, do kterého šel Pavel s pozicí téměř na prohru. Jen pevné nervy a obrovská zkušenost a přehled nakonec způsobily, že doslova s posledními vteřinami posbíral soupeři materiál a stanul ve zcela remízové koncovce, kterou Hrbáček sportovně uznal. Samozřejmě, že vzápětí za partii se silným soupeřem sklidil četné gratulace a obdiv.

Poslední kolo tedy rozhodlo o mrtvém doběhu trojice hráčů, kteří měli všichni po 7,5 bodech. Vedlejší hodnocení - tak těsné, jak jen mohlo být - nakonec trofej přece jen přisoudilo Šimáčkovi, stříbrnou pozici bral Vaněk a na třetím místě skončil Zpěvák.

výsledky v xls

výsledky na chess-results

vítezná trojice, zleva druhý Vaněk, první Šimáček a třetí Zpěvák

Všichni hráči pak obdrželi každoročně vítanou pozornost od místního sponzora Granitolu, a to tašky s několika sadami igelitových sáčků, které se v domácnosti hodí vždy.

Sluší se v závěru poděkovat organizátorům. Doufejme, že letošní návrat k pořádání turnaje můžeme považovat za jasný signál a příslib, že se do Moravského Berouna v příštím roce všichni opět vrátíme na jubilejní dvacátý ročník!

oficiální fotogalerie