Turnaj s nejdelší nepřerušenou tradicí v regionu Valenta opanoval suverénně, když ztratil jen dva smírné výsledky a ziskem 8 bodů z 9 za sebou s odstupem celého bodu nechal zbytek startovního pole!
„Víte, turnaj je to skutečně hezký a kvalitní, ale také obvykle velice obtížný. A být tady za jednoho ze spolufavoritů dopředu vůbec nic neznamená,“ zhodnotil soutěž krátce Jozef Michenka z Šachového klubu HM Ostrava, jediný zúčastnivší se mezinárodní mistr. Nakonec, původně třetí nasazený, skončil na pátém místě. Ale nedařilo se ani dvěma hlavním favoritům. Jak mistr FIDE Vladimír Karlík ze Slavie Kroměříž, tak i velice silný kandidát mistra Petr Kičmer z Baníku Havířov (mimochodem předloňský vítěz) vyšli naprázdno.
Vlevo vítězný FM Valenta v partii s IM Michenkou
Vedle Valenty se tak z úspěchu radovali o něco níže nasazení hráči.
Stříbrnou pozici si zajistil kandidát mistra a zástupce kapitána extraligové Litovle Jan Krejčí. Předváděl nekompromisní a bojovné šachy, po sedmém kole měl slibných šest bodů. Pak jej zbrzdila trochu nešťastná prohra v časové tísni v přivyhrané dámské koncovce s kandidátem mistra Romanem Brázdilem ze Sokola Postoupky. Brázdil tím na chvíli získal značné šance, ale v posledním kole „jen“ remizoval, což mu stačilo na třetí místo. Krejčí naopak ve skvělém finiši porazil výše uvedeného mistra FIDE Karlíka a mohl slavit. Sluší se ještě poznamenat, že oba hráči dosáhli 7 bodů, stejně jako čtvrtý Martin Formánek, původně domácí odchovanec hrající a působící nyní v Praze, kterého k nepopulární bramboře odsunulo vedlejší hodnocení.
Formánek tak vzal alespoň symbolickou cenu pro nejvzdálenějšího hráče.
konečné pořadí v pdf
konečné pořadí v xls
konečné pořadí na chess-results
Nejmladšími účastníky se stali Taťána Nesporá z ŠK 1921 Zábřeh a Jan Cimburek z ŠK Řetězárna Česká Ves, oba ročník narození 2006. Z opačného věkového konce si pro cenu přišel senior turnaje Jiří Vařeka z ŠK Loštice, narozen 1934. „Člověk je z toho trochu v rozpacích, já už sem chodím ve svém věku spíš zavazet“ komentoval pak s úsměvem svůj úspěch při odchodu ze sálu. Panu Vařekovi při této příležitosti přeji pevné zdraví a doplňuji poznámku ve smyslu, že šachista s 5 body na svém kontě v turnaji určitě pouze nezavazí.
„Myslím, že s turnajem i v rámci letošního ročníku mohu být naprosto spokojen. Účast 84 hráčů je potěšitelná a tvoří vysoký nadprůměr i v porovnání ostatních let. Klání se neustále vyvíjí, přičemž vše dobré se snažím udržet a sem tam přidávat i dílčí novinky. Ano, mistrovská účast je o něco hubenější, než by se možná čekalo. Tady je na vině zřejmě skromnější cenový fond určený pro přední příčky. Ale už dávno razím filozofii se nikomu nepodbízet a dělat turnaj pro všechny bez rozdílu, kde si na pár vysokých cen nesáhne jen vyvolená elita, ale každý hráč dle svého umístění, přičemž o přední příčky bojuje celkem široké pole adeptů,“ svěřil se hlavní organizátor soutěže Karel Volek.
Ten má samozřejmě s pořádáním turnaje bohaté zkušenosti. Připomenu jen, že i letos fungoval internetový formulář přihlášek, který úvodní zpoždění - typické pro kterýkoliv OPEN - srazil na cca 20 minut a v průběhu soutěže se skluz podařilo dohnat. Sál byl opět ozvučen mikrofonem, hrálo se tradičně v městském kulturním středisku, které šachové hře poskytuje luxusní zázemí: prostorný a výborně osvětlený sál a komfortní stolky, židle a rozestupy mezi nimi. Nechyběla ani kulturní vložka v rámci krátkého kytarového recitálu mladého mohelnického šachisty Radomíra Koláře a tradiční drobná pozornost posledního kola: müsli tyčinka a plánovací kalendář na příští rok. Turnaj se započítával na národní ELO rapid koeficient, což je určitě dobře. Říkejte si, co chcete, ale když se hraje o ELO, má to větší šmrnc a hráči to dobře vědí...
Manželé Kolářovi se opět činili ve výborně zásobeném bufetu, a to ke spokojenosti všech hráčů. V souvislosti s občerstvením se nabízí snad jediné zamyšlení nad budoucím možným organizačním tahem. I letos okolní restaurace (jako řadu let po sobě) nestačily obsloužit hráče, kteří pak přicházeli k partiím 5. kola pozdě, i když na nutnost ověření délky obsluhy byli dopředu upozorněni. Zvedlo se tak nemálo hlasů, které volaly po tom, zda je poměrně dlouhá obědová pauza nutná a zda by nebylo případně možné raději využít širší nabídky bufetu. Touto cestou jde řada turnajů a hráči proti tomu obvykle nic nenamítají. Nechejme to však na organizačním týmu.
Nezbývá než poděkovat za perfektní přípravu dalšího ročníku oblíbeného turnaje, rozloučit se a těšit se zase za rok... Vlastně ne, moment! To trochu nečekané a dle mého názoru velice milé na samotný závěr. Někteří hráči na to reagovali s úsměvem, jiní s překvapením a legráckami, ale všichni to vzali v pohodě. Blížící se začátek každého kola uváděla zvuková znělka, jejíž pojetí se nejvíce blížilo zvuku orloje. Když uvážíme, že v republice jsou tyto historické památky jen dvě, v Praze a v Olomouci, je určitě značně nezvyklé nastupovat k partii s tímto doprovodem v Mohelnici. Ale kdyby se to vžilo, nikdo protestovat nebude! |
0 | 
0