Ve dnech 15. - 24. 8. proběhl v Rize 4. ročník turnaje RTU (Riga Technical University), který jsme se s Ríšou juniorem rozhodli vzít ztečí. Já jsem si, jsa si vědom své šachové výkonnosti, rozhodl zahrát turnaj B, který byl plný mladých a nebezpečných Rusů a Lotyšů (což je skoro to samé). Ríša celkem pochopitelně zvolil účast v hlavním turnaji, kterého se zúčastnila i novoborská dvojka, Širov.

Vzhledem k naší romanticko-dobrodružné nátuře jsme se rozhodli letět do Vilniusu, hlavního města Litvy, a z tama se vypravit do Rigy autobusem. Přijeli jsme do Vilniusu navečer a měl jsem pocit, jako bych se vrátil do Brna na Cejl. První dojem z hlavního města nebyl nic moc. Ubytovali jsme se v malém a poměrně útulném motýlku nedaleko od centra. Když jsme se vyspali a šli se podívat na starou část města, tak to bylo fakt v poho a zjistili jsme, že se nám tam docela i líbí.

Vilnius

Náměstí a přilehlé oblasti mají takový docela hezký středověký nádech. Skočili jsme si i do hospůdky s tradičními litevskými pokrmy a chrochtali jsme si blahem, jak je tam levně. No utratili jsme tam všechny peníze a na zpáteční cestě si musel Ríša rozměnit jedno euro, abychom vůbec měli na lístek na letiště. S plným žaludkem jsme se vrátili na pokoj a náš dojem z Litvy se celkem vylepšil. Druhý den jsme vstávali v 6 ráno, abychom stihli autobus a vydali se na další část naší destinace.

Vilnius

Riga na nás zapůsobila velmi impozantně (v porovnání s Vilniusem) a musím říct, že se mi zalíbila na první pohled. Středem města protéká asi ta nejširší řeka, kterou jsem kdy viděl, Daugava.

Daugava v Rize

Po menších peripetiích jsme našli hrací místnost a posléze i ubytování na kolejích. Ubytování i sál pouze umocnily můj už tak velmi dobrý pocit z města. Po těchto zkušenostech už si Litvu a Lotyšsko nikdy nespletu.

Riga

Z cest jsem si odvezl ponaučení, že si vždy přečtu pozorně propozice a vícekrát zkontroluju všechny časy odjezdů. Chyba se totiž dá udělat vždy. Můj turnaj začal o 2 dny později než ten Ríšův, ale zato jsme měli dvě dvojkola, což značilo mírně pochodovější turnajový režim.

krásy Rigy

Jak už jsem zmínil, turnaj to byl poměrně náročný (hlavně psychicky), protože málokdo má rád pozici jednoho z „favoritů“. Začal jsem celkem v pohodě a vyhrál jsem první dvě partie. Obzvlášť ta druhá partie byla divácky docela zajímavá. Soupeř (mladý ruský hošík) mě nejdříve šokoval svým pozičním pojetím královské indické, kde si nechal vyměnit svou klíčovou figuru. Poté jsem dostal vyhranou strategickou pozici, ale vlastním ignorantstvím jsem z toho udělal brutální kovbojku, kde nakonec rozhodl až poslední výstřel. Necítil jsem z toho nějaké rozhořčení, protože už nějakou dobu chápu a respektuju, že šachy jsou neobyčejně krutý a nevděčný sport, kde často nevyhrává ten, kdo stál/hrál líp, ale ten, kdo má jednoduše větší štěstí.

krásy Rigy

Zlomový okamžik přišel v posledním kole, kde jsem měl poměrně velmi vstřícný los a hrál jsem s nějakým lotyšským mladíkem. Hráli jsme opět Králku, ale tentokrát soupeř zvolil složitý manévrovací Petrosjanův systém. Znal jsem typový plán, jak danou variantu rozehrát a dostal jsem se do silně přivyhrané pozice, kde jsem všechny soupeřovy figury zatlačil až téměř na samý okraj desky. Ztratil jsem přitom dost času a soupeř pořád odmítal prohrát. Vzhledem k mému marnému pomocnému hodnocení mě mohla uspokojit pouze výhra. Tak tvrdě jsem po ní šel, až jsem vylezl ze zákopu a soupeři naběhl na bajonet a prohrál. Ztratil jsem spoustu Elo bodů, nejspíše i finanční odměnu (nějakých 100 euro) a především dobrý pocit z celkem sluně rozehraného turnaje. Ale takový je někdy prostě život.

Přestože prohra v posledním kole vždy dodá celému turnaji nahořklou pachuť (v mém případě trochu řízlou i tragikomičnem), tak celý výlet byl skvělý a obzvlášť Riga se mi strašně líbila a zanechala ve mně krásný dojem a těším se, že se tam někdy zase podívám. Kdo má rád již takovou trochu severskou atmosféru, tomu se bude v Rize určitě líbit. Teď už se pojďte podívat na obě výše zmíněné partie.