I když nám v této fázi soutěže už o tolik nejde, neponechali jsme nic náhodě a o místo v první polovině tabulky jsme se rozhodli zabojovat v co nejsilnější sestavě, tedy i s účastí našich opor z „áčka“. Ovšem ani hosté se nenechali zahanbit a přijeli s prvními sedmi hráči soupisky plus Tomášem Gorbou.
Jako první skončila partie na 8. desce. Pavel Reichmann s Tomášem Gorbou podepsali smír v pozici s dámami i věžemi. Bílý v ní stál zřejmě trochu lépe, ale v průběhu partie jsem si nevšiml, že by výrazně vybočila z rovnováhy. 0,5 - 0,5
Pak jsme se utrhli do dvoubodového vedení. Jiří Pavlů (6.š.) nastoupil proti prvnímu z dvojice talentovaných hostujících mladíků Michaelu Burešovi. Partie byla dlouho vyrovnaná, ale náš zkušený borec poté zcela ovládl c-sloupec a dámská koncovka se změnila ve sběr soupeřových pěšců a naše vedení 1,5 - 0,5. To bylo následně navýšeno Jaromírem Doleželem (4.š.), který porazil Pavla Vaculku. Přiznám se, že o průběhu této partie jsem neměl velký přehled, ale těsně před koncem jsem jen viděl značně nejisté postavení bílého krále bez ochranného valu. 2,5 - 0,5
Další partie skončily těsně po časové kontrole. Hostujícím se podařilo snížit zásluhou Jaroslava Stančíka na 5. šachovnici. Ten patří bezesporu do skupiny hráčů, kteří jsou i bez Ela velmi kvalitní. Od začátku tahal černými proti našemu Josefu Bémovi za delší konec provazu, pak získal efektně dámu za věž a jezdce. Analýze po partii jsem nebyl přítomen, přesto jsem měl dojem, že náš hráč mohl dříve nasměrovat volného c-pěšce směrem k 8. řadě a minimálně partii zdramatizovat. Nakolik by to stačilo nevím, ale při mém posledním pohledu na tuto šachovnici měl černý dvě dámy proti bílé věži, jezdci a dvěma pěšcům na 6. řadě. 2,5 - 1,5
O vrácení dvoubodového vedení se poté postaral Vladimír Sohr na 3. šachovnici proti Richardu Pavlovi. V pozici připomínající sicilskou (zda se opravdu hrála nevím) s útoky na obou stranách při opačných rošádách se orientoval lépe a přešel do koncovky s kvalitou více. 3,5 - 1,5
Rozdíl byl vrácen poměrně záhy v mé partii na 1. stole proti Vladimíru Dvořákovi. S tímto soupeřem jsem se utkal už potřetí, do včerejška bez rezultativního výsledku. Po volbě ne zrovna korektního zahájení jsem stál o něco hůře, po redukci materiálu se karta začala obracet a rozhodně jsem si nemohl na nic stěžovat. Bohužel opět zafungovala letos tradiční moje automatika, kdy se z krátícím se časem do 40. tahu přepne centrum mého šachového myšlení z mozku do konečků prstů a nepřipraveným průlomem pěšcem jsem nabídl soupeři výhodu. A nemohl jsem čekat, že se tak kvalitní protivník šance nechopí a po časové kontrole mi to dal rázně najevo. Před ztrátou druhého pěšce jsem partii zcela frustrovaný vzdal s prohlášením, že bych se na ty šachy měl konečně vykašlat, což byla asi moje jediná smysluplná myšlenka nedělního dne. Holt některé experimenty se soupiskou, byť možná s racionální podstatou, nemusí vyjít. 3,5 - 2,5
Pořád jsme však měli vše ve svých rukách a v té době věřili v 3 body. Zajímavý vývoj nabrala partie na 2. šachovnici mezi naším Slávkem Kočím a Miroslavem Tichým. Bílý měl od zahájení jasnou převahu a jeho mazák d-pěšec se hnal šachovnicí jako uragán až dospěl na 7. řadu. Slávek se vykoupil obětí figury a bojoval dál. Pak jsem o partii ztratil chvíli přehled, o to větším překvapením byl pro mě pohled, kdy měl Slávek spojené pěšce f a g, zatímco soupeř pěšce b a jezdce. Soupeř bohužel využil přesnou hrou Slávkovi chybičky, králem si pohlídal svého pěšce, zatímco jeho kobyla doskákala až ke spojeným pěšcům. Trpká pak byla následující analýza. Stačil jeden tah králem směrem k pěšci na jiné pole a boj o remízu skončil úspěchem. Vědomí, že pět hodin usilovného boje přišlo vniveč posunutím bezcenného kousku dřeva o pár centimetrů jinam, dovedlo Slávka maximálně půl hodiny po mně k prohlášení, že by měl raději neděle trávit jinak než na šachách. 3,5 - 3,5 a už tak chudá šumperská šachová rodina rázem přišla (doufejme že jen na tři týdny:-) ) o další dva členy:-)
Rozhodnutí, a to notně překvapivé, přinesla 7. deska, kde Jiří Klimeš nastoupil proti Tomáši Zajíčkovi. Nejmladší člen soupeřova družstva se stal nakonec hrdinou utkání. Artur získal během partie čistého pěšce, ale mladý protivník mu situaci komplikoval tak dlouho, až získal celý bod. Bílý zahrál odvážný tah Sd4, kdy měl sice zřejmě správně propočtenou větev s dobíráním několika napadených figur vedoucí ke zjednodušení, ale černý mu to celé jednotahově vyvrátil na střední hru bizarním tahem Sh2-g1 (s koněm na f3, bílý král stojí na g2), kdy svázal dámu na f2 a nešťastného a hlavně nekrytého střelce na d4. Rázem byla figura bílého v trapu. Aby celý nedělní den dostal ještě tragikomičtější nádech, dobral si náš hráč ještě dva soupeřovy pěšce a následujícím tahem ho mladý vůdce černých figur připravil ještě o jednu figuru. K Arturovy cti slouží, že aspoň on neměl z nás poražených chuť se na šachy definitivně vykašlat a omezil se na prohlášení, že ho asi doma nepochválí, když hrál do půl třetí a ještě prohrál.
Ačkoli jsme vstupovali do utkání jako mírní favorité, odešli jsme poraženi 3,5 - 4,5, čímž pokračuje náš sešup střemhlav tabulkou. Našemu soupeři, kterého aspoň já osobně považuji za jedno z nejsympatičtějších družstev v soutěži, gratulujeme k zaslouženému tříbodovému zisku a posunu do horní poloviny tabulky. |
