Celodenní výlet začal ve Vysoké na horách, kdy řidič výpravy vykopal ze sněhu auto, kterým se dopravil do Losin, na smluveném místě vyzvedl Romana Klabana, což bylo první překvapení dne, že Roman tradičně nezaspal... Další zastávka byla u Franty Klézla. František však už doma nebyl, natěšený na zápas vyrazil pěšky, nakonec jsme předsedu oddílu dohnali na stadióně ve Velkých Losinách, kde jsme přesedli do klubového Fordu Tranzit a uháněli pro zbytek týmu.
V Rapotíně jsme probudili Romana Kopeckého a počkali až klidným krokem dokráčí kapitán Petr Viktorin se svou diplomatkou v ruce a termoskou čaje s tuzemským dochucovadlem.
Zastávka pro Jirku Doležala byla nejdramatičtější, po sešlápnutí brzdového pedálu se ze střechy vozidla sesunula lavina sněhu a stěrače jsme našli až na vozovce. Po drobné opravě jsme pokračovali pro Kubu Vaculíka, který v nadčasové oranžové bundě k autu přiběhl jako reklama na pomeranče.
V Postřelmově u Andělíčka už netrpělivě přešlapoval hrabě Fernety - Miroslav Brtníček. Do Luké jsme dorazili s časovou rezervou 10 minut, což se letos podařilo snad poprvé, tak brzo nechodíme ani na domácí zápasy. Jo, jak má volant v rukou zkušený řidič, tak není problém stihnout kdykoli, cokoli!
Kapitán domácích rozesadil hráče za stoly, nevím proč mě zrovna na osmou desku, klidně bych si sedl vedle samovarné konvice a vydržel tam až do konce zápasu. I když šachům moc nerozumím, zkusil jsem soupeře překvapit tahem e4, na což přišlo e5. Jelikož nic jinýho než skotskou neznám, tak jsem tam mrsknul jezdce s koněm na f3, protihráč kontroval černým koněm na c6, hrdině jsem zahrál d4 a pak jsem to pokazil, smutně jsem se podíval po židli vedle konvice a čekal na zázrak. Ten přišel v podobě oběti soupeřova střelce za nic, pak padla věž a nakonec černý král-1:0 pro hosty, záhy na to uplatnili materiální převahu Roman Klaban a Petr Viktorin 3:0, jelikož ostatní zápasy byly teprve ve středové hře a čaj v termosce došel, tak jsme se odebrali do místního pohostinství U krasavice. U stolu jsme čekali na své spoluhráče.
První se objevil Roman Kopecký, který Jiřímu Plívovi v patnáctém tahu odebral figuru a s rutinou zvítězil. Dveře se otevřely podruhé, napřed nic potom šráky hlava Dědy Mráze a najednou rozesmátý František dobrota Klézl 5:0!
Na dotaz „Jak jsi to mohl vyhrát, vždyť jsi byl puklej?!“ v klidu odvětil: „Když jsi v krizi, tak musíš táhnout třeba do vesmíru.“
Po chvíli je slyšet v chodbě velký hluk dveře letí a v nich hrabě Fernety se slovy „kluci figura“ a bylo to 6:0. Franta jen tak pod fousy pronesl: „Ještě, že tady nebylo naše áčko, to by lítaly skříně vzduchem...“ Oslavy začali a jelikož jsme béčko, tak nelítaly vzduchem skříně, ale čtvrtky...
S radostí jsem šel do hrací místnosti zkontrolovat stav na šachovnicích Jirky a Kuby, oba uplatnili lepší pozice s materiální výhodou a v Luké zazpíval kanár 8:0!!! Jelikož jsem pocítil potřebu navštívit WC, tak jen uvádím, že klozet byl určen pro všechny voliče!
Nakláněl se nalevo i napravo, po chvíli blbnutí jsem se ustálil ve středové poloze a zvolil jsem klidný a pevný posed, protože v houpacím stavu se opravdu nedalo nic udělat...
Poslední mohykány Velkých Losin jsem doprovodil za oslavujícími členy družstva. U rozvášněného stolu v tu dobu seděli samí šachoví velmistři, minimálně mezinárodní mistři a plánovali postup A družstva do vesmírné ligy, B družstva do planetární soutěže a Céčko by mohlo hrát příští rok mezikontinentální přebor...
Domů jsme dorazili kolem šesté večer, všichni spokojeni, šťastni a někteří hodně unaveni! Byl to pěkný den a nám se moc líbil. Šachistům z Luké přejeme do dalších kol hodně štěstí a nějakej ten vyhranej zápas! | 
