Dne 8.1.2012 proběhlo 6. kolo oblastního přeboru jih, které proti sobě svedlo Goliáše soutěže - mladý tým A64 PřFUP a Davida - Sokol Tovačov. Naštěstí již nežijeme v době biblických příběhů, a tak se žádné nepříjemné překvapení nekonalo. Je nezbytné se ještě zmínit o kvalitě tamních záchodů. Záchody byly OK, papíru byla přehršel a celkově to bylo pěkně udržované, ale vše trochu kalil fakt, že dveře téměř nešly dovřít, a tak měl člověk asi 50% šanci, že někdo omylem zkontroluje, jak mu to jde. Dnes není důležité psát přesné pořadí, jak se zápas vyvíjel, a tak to vezmu pěkně od poslední šachovnice.
Na 8. šachovnici si užil svou premiéru náš borec Jirka Bareš proti Antonínu Havelkovi. Pokud byl pan Jiří ze své premiéry nervózní, tak to na sobě nedal znát a partii sehrál téměř jako Capablanca. Trpělivě svého soupeře šmoulal, žmoulal, trápil a sušil, až to jeho pozice nevydržela a rozložila se jako parciální zlomky.
Na sedmičce si zahrál svou premiéru David Charvot proti Honzovi Slavíkovi. Partii jsem raději moc nesledoval, protože jsem jí příliš nerozuměl, a tak jsem se rozhodl alespoň zachovat své duševní zdraví. David nicméně rozehrál zahájení poněkud křivě, ale ve vzniklé přestřelce střední hry svého soupeře přestřílel.
Čest naší šestky hájil již zkušeny popravčí Tom Kotrys proti Miroslavu Jirákovi. Náš borec rozehrál skotskou, ale nebylo příliš zřejmé, co vlastně hraje soupeř. Dostal se do velice nepříjemné pozice, ve které měl hůř postavené všechny figury, ale zato úplně špatnou pěšcovou strukturu. Konec na sebe nenechal dlouho čekat.
Na paté desce se utkal deštěm i větry ošlehaný kozák Franta Kamarád s Jaroslavem Mojžíšem. Partie byla natolik bizarní, že se nedá ani popsat. Soupeř do Franty investoval několik pěšců a náš ďas se ani neobtěžoval s vývinem královského křídla. Soupeř to ale se svým elánem poněkud přehnal a obětoval toho tak moc, že už pak nezbylo nic čím vytvořit hrozby.
Na desce 4. se střetl náš nebojsa Jáchym Bareš s Milošem Najmonem. Jaké zahájení oba borci zvolili, se již těžko dozvíme, ale partie byla naprostá bramboračka od začátku do konce. Nicméně se mi zdálo, že Jáša „Čistič“ držel iniciativu pevně ve svých spárech, a to bývá často rozhodující faktor v partiích s opačnými rošádami. Tedy prozatím 5:0.
Od tohoto okamžiku se zdálo, že soupeře postihl Rigor mortis a sami sebe připravili o, když už ne zápasové body, tak alespoň důstojný závěr zápasu. Protože ani jedna z prvních 3 desek neslibovala pro nás žádné zázraky.
Na 3. desce byl náš mladý talentovaný novopečený KM Igor Alfimov tak zaskočen teoretickou novinkou ve hře 4 jezdců, že prostě a jednoduše postavil nepříjemnou bezperspektivní pozici, kterou by mohl chtít hrát snad jen markýz de Sade. Ruku na srdce ale koho by nevyděsil tah 4.a3? Nicméně od jisté chvíle si soupeř přestal vědět s pozicí rady a v té chvíli se naplno projevila hráčská síla Igora. Soupeř pak přešel do tak prohrané koncovky, že ho už i náš Ničitel zvládl se ctí.
Houževnatý odpor na druhé šachovnici dlouho a horko-těžko lámal náš tank, Pepek Zedník. Protivníkem mu by Oldřich Ďatel. Hrála se Pepova (a moje) oblíbená zavřená Sicilka, kterou soupeř pojal poněkud pasivněji, ale zato pevně a odhodlaně. Jak by řekl klasik: „ Jeho pozice byla pevná jako exponenciála“. Nicméně Pepa „Bič Boží“ projevil své lamačské schopnosti a soupeřovu pasivní pozici utratil jako psa.
O úrovni partie na první desce, mezi pisatelem této reportáže a panem Jiřím Čalou, se raději nebudu moc vyjadřovat. Partie byla divoká a nepřehledná s extrémním množstvím hrubých chyb na obou stranách. Nejdříve jsem mohl zcela elementárně získat dvojtahově kvalitu, ale to mi přišlo málo (rozuměj: to jsem neviděl), a tak jsem raději přešel do tak tak rovné pozice s pikem víc, ale zato zcela pasivními figurami. Když jsem se vylhal ze všeho, dokonce i časové tísně, tak jsem triviálně vyhranou koncovku sehrál tak jemně, že jsem ji mohl (a měl) prohrát ještě. Myslím, že veliký Akiba by ve svém hrobě rotoval jako turbomolekulární pumpa, kdyby tuhle prasárnu viděl. Nicméně demoralizovaný soupeř nepokračoval dobře a já tak mohl čestně zavěsit.
Zápas tedy skončil pro soupeře krutých 8:0, ale není to zase tak překvapující, protože dobrý hráč nesmí hrát dobře jen 2 hodiny, ale musí udržet maximální koncentraci po celou dobu. Nechci tím říct, že jsme zrovna brilantní hráči, ale máme toho všichni odehraného výrazně víc než naši soupeři, a to se nemohlo neprojevit. Nicméně mám takový nepříjemný pocit, že i bohyně Caissa by se dívala raději na fotbal než na náš match. |
