Dne 6.11. 2011 se rozhořel lítý boj na život a na smrt v Oblastním přeboru JIH mezi dvěma silnými celky A64 PřF UP Olomouc a AŠK DA Olomouc. Oběma stranám bylo jasné, že i tento souboj může jednou v budoucnosti rozhodnout o tom, kdo eventuálně postoupí do vyšší soutěže, a tak podle toho také vypadaly sestavy obou celků. Ale dost podobných planých úvah, protože konkurentů je ještě plný kotel.
Jako první skončila partie na 8. šachovnici, kde se utkal Michal Botur s Jiřím Havlíčkem. Náš borec potvrdil svou drtivou hráčskou převahu nad soupeřem jasně a velmi přímočaře. Nejdříve soupeře překvapil svou oblíbenou Skandinávkou, a poté prokázal techniku alá profesor (ještě ne MUHAHA) matematiky a bez větších problémů zavěsil. 1:0. Ještě bych rád dodal, že takový výsledek jsme tak trochu čekali, protože na této šachovnici byl rozdíl mezi oběma soupeři zdaleka největší z celého zápasu.
Další v pořadí skončila partie na 1. desce, kde náš milovaný vůdce a kapitán Jakub Fuksík zkřížil svůj kord s Jiřím Přenosilem. Soupeř zvolil, tak jak je jeho zvykem, zahájení s mnoha různými tvářemi, Pircovu obranu. Záhy ovšem zvolil sicilské struktury, ale celá jeho koncepce zahájení byla poněkud obskurní. Všechny své aktivní figury vyměnil, a pak ještě jako bonus přidal i pěšce. S tím naše jednička už ovšem příliš problémy neměla a v pohodičce dovedla partii do vítězného konce. 2:0.
Následně přispěl svou troškou do mlýna i nestárnoucí Petr Zatloukal hájící čest 3. šachovnice proti Liboru Unzeitigovi. Partie byla zahájena zavřenou Sicilkou, která je vhodnější na ulovení kořena než běžné, do 30.tahu, otevřené Sicilky (já sám to vím dobře, protože s ní slavím slušné výsledky). Daná partie se vůbec v ničem nelišila od toho, co jsem zmínil o řádek výše. Petr přišel, zasedl a bez problémů zvítězil. Jeho vítězství bylo tak energické, že po partii dostal horečku a jel domů se léčit. 3:0.
Poté byla naše hegemonie bohužel narušena partii na 2. desce, kde se ve velmi náročné partii střetl náš Standa Sochor s Tomášem Zbořilem. Hrála se Standova oblíbená Francouzská obrana, ve které se náš borec s velkým gustem vrhl na soupeřovo dámské křídlo, ale přitom bohužel zapomněl na obranu toho nejcennějšího, vlastního krále. V jednu chvíli byl už soupeř v hluboké časové tísni a tedy i v obtížné pozici, ale pak zahájil nebezpečný útok. Černý král lítal jako hadr na holi, aby se v hodině nejvyšší nouze pokusil najít úkryt na dámském křídle. Když byl ale donucen vlézt si do vlastního hrobu na a8, bylo i vrátné na chodbě jasné, že pozice připomíná spíše maďarské porno, než šachovou pozici. Na to by ovšem všichni ctitelé Francie měli být už dopředu zvyklí. 3:1. Celkově ale soupeři z AŠK touto partií vystříleli všechny ostré a zbytek zápasu byl jednoznačně pod taktovkou mladého týmu A64.
Dalo by se říci, že nešťastným hrdinou zápasu se stala mladá říčanská hvězda Igor Alfimov z 6. šachovnice, který se utkal s Tomášem Ochmanem. Igor soupeře jednoznačně přehrál, ale pak ve vyhrané pozici příliš podlehl dojmu, že partie se vyhraje sama. Pozice byla natolik dobrá, že by to byla skoro i pravda, ale nejdříve Igor švihácky vrátil kvalitu, kterou měl navíc, a poté přešel do vežovky se dvěma spojenými krajními pěšci. Poté, co natáhl pika na pole h2, ovšem soupeři umožnil zakonzervovat svého monarchu na poli h1 a nakonec se ještě zachránit vtipným patovým motivem. Remis je to samozřejmě nešťastná, alespoň je to však cenná lekce do budoucích utkání. I kdyby se soupeř třeba tvářil, že do 5 neumí napočítat, je potřeba být přesný až do konce. 3,5:1,5.
Na 4. desce se utkala má maličkost s Viktorem Houžvou. Hráli jsme jakousi variantu Vídeňské, která ve mně ovšem moc důvěry nevzbudila. Soupeř tahal velmi rychle a znal to, nicméně šachové problémy, které mi předhodil, byly natolik plytké, že i já jsem byl schopen to vymyslet přímo na place. Poté soupeř dokončil dílo zkázy ztrátou pika. Já jsem přešel do čtyřvěžovky s pikem víc, ve které ovšem mé věže byly mnohem lépe sehrané, a to má mnohem větší cenu, než +pěšec. Snad už soupeř slyšel zkazky o mé jedinečné technice a doufal tedy, že mě udrží jako psa, ale to se dnes šeredně spletl. 4,5:1,5.
Na 7. Šachovnici se utkal Lukáš Vysloužil s Oldřichem Kolmašem. Partii jsem moc nesledoval, a proto nevím, co přesně se tam dělo. Viděl jsem jen, že Luke předvedl dobrý poziční výkon a soupeře přehrál. Ve čtyřvěžovce si vytvořil dva spojené volné floky, kteří mu měli zajistit vítězství. Poté se soupeř ale trochu rozvázal a nakonec chytil Lukeho krále do věčného šachu. Je škoda, že tak hezky a metodicky vedená partie nebyla dovedena do vítězného konce, ale takový je holt život. 5:2.
A nakonec Bojovníkem zápasu se stal Josef Zedník bojující s Michalem Peřinou na desce páté. Pepa zvolil svůj oblíbený královský gambit a byla rozehrána jedna z hlavních větví, Falkbeerův protigambit, ve které ovšem soupeř chybil a zcela tak přepustil kontrolu nad partií našemu borci. Nicméně soupeř vzdoroval velmi dlouho a houževnatě. Vzniklá koncovka ovšem byla objektivně vyhraná a Pepa to dnes vyloženě vyseděl a vytrpěl. Tupý a nezajímavý závěr ještě ozářil elegantní obětí věže, po které byl okamžitě konec. Nezbývá než Pepovi poděkovat za velkou obětavost pro tým. 6:2.
Zvítězili jsme nad silným soupeřem AŠK nečekaně hladce, ale nesmíme usnout na vavřínech, protože podobných soupeřů ještě musíme smést celý kopec. Rád bych závěrem tohoto článku poděkoval soupeřům za fair play, když se rozhodli nepožadovat po nás časový deficit za pozdní zahájení zápasu. Došlo k logistické chybě na naší straně, ale soupeři se rozhodli nás netrestat. Místo toho si vybrali čestný boj s otevřeným hledím a i když byli nakonec zcela poraženi, tak jim za toto patří dík. |
