Bohužel se prognóza, obava, začala brzy naplňovat. Na šesté šachovnici, hned vedle mě, náš Karel Hojgr vlétl do obrany Franty Klézla jako uragán. Vyčistil mu dva nebo tři pěšáky, odřízl věží další dvě figury a zdálo se, že je hotovo. Leč, jak čas postupoval, Karel, místo aby hru zjednodušil a pohodlně zavěsil, a to tam prý měl i jednoduchý zisk figury, tak se zamotal. Nakonec to skončilo tak, že oba hráči měli jezdce se střelcem (oba opačné), Karel stále dva pěšce navíc. Což by mohlo, asi i mělo stačit. Bohužel, náš „vidlonoš“ Karel (tři partie letos rozhodl v koncovkách koněm, kdy soupeře doslova zvidlákoval) našel svoji karmu, přehlédl vynucenou výměnu koní se ztrátou jednoho pěšáka. Franta si následně zkušeně svého nestejnopolného střelce sladil s pěšáky a Karel se mohl s jeho střelcem jít klouzat, tak maximálně ven na bláto. ½:½
Jako druhá skončila partie na osmé šachovnici mezi domácím Miroslavem Novákem a Ladislavem Poláchem st. Ptáte se jak? Remízou, to je celé, co o této partii vím. 1:1
Třetí ukončenou partií byla partie, tuším, na sedmé desce. Mirek Hampl se statečně držel s hostujícím velice zkušeným, větrem zoceleným Vojtěchem Mikem, až do koncovky. Tam jsem stihnul zahlédnout alespoň konec, kde opozicí získal Vojtěch první ze tří výher v řadě pro hosty z Velkých Losin. 1:2
Další katastrofa se stala na druhé šachovnici. Taky jen zběžně, když jsem si to mohl projít svižným krokem, kolečko, při cestě na toaletu. Jirka Navrátil. Docela fajn pozice, kdy jeho soupeř Rostislav Vodák měl dle mého slabého krále na otevřené diagonále na h1, kam Jirka taky směřoval svůj útok. Po nějaké době jsem viděl, že Jirka měl dámu, věž a dva konipásky, proti dámě a dvou věžím. Čím si nejsem úplně jistý, možná měl i nějakého pěšce. Leč co se nestalo. Jirka si asi sundal brejle, neudělal si ouško na ústup králem. Rosťa Vodák vyměnil věž za jezdce, který chránil případný mat a držel Jirku v naději, že nepotřebuje ouško pro úprk. Jirka věž brát nemohl, pro dvoutahový mat, a tak se vzdal. Každopádně už by to byla minimálně kvalita pryč a pozice se rozsypala. 1:3
Další v pořadí byla partie na první šachovnici. Tam vše nasvědčovalo papírovým předpokladům. Prostě Jakub Vaculík je třída a postupným zobáním okousal domácí dortík Petra Hejnara, tři pěšce na královském křídle a bylo vymalováno. 1:4
Tedy skoro.
Zde bylo jasné, že poslední tři domácí hráči musí zvítězit pro alespoň nerozhodný výsledek celého zápasu. Světe, div se, šachový thriller se začal naplňovat. Jak partie Radka, tak Jardy hned vedle, na čtvrté šachovnici, byly pro nás přivyhrané. Tedy Jarda Filipík to měl rozehráno nejlépe. Doslova udusil v rohu na královském křídle krále Jiřího Klimeše. Sic napoprvé přehlédl dvojtažku, na kterou hrál předešlé dvě hodiny, i tak už hostující hráč neměl obranu a Jarda se svého cíle nakonec nevzdal a soupeře dorazil. 2:4
Na třetí šachovnici za domácí tým nastoupil Radek Telařík, soupeřem mu byl zarputilý Petr Viktorin :-). Radek ve střední hře zabojoval, měl pěšce navíc, leč byla z toho věžovka, kdy Radek obětoval výhodu pěšce za postoupnost svých dvou pěšců směrem k dámě. Tento počin se mu vyplatil. Navíc výborně nainstalovaný král ve středu šachovnice a aktivně hrající věž slavila úspěch. Petrovi pěšci byli bohužel pro něj přikování ve středu královského křídla a neměli čas se aktivizovat. Radek protlačil své pěšce tak daleko, že Petrovi hrozil mat, případně prodloužení o pár tahů toho samého, leč za požití proměněných dam z jednoho nebo obou pěšců. 3:4
Jako poslední jsem musel získat výhru já. Již v úvodu, asi po 12 tazích v oboustranné teorii, jsem nabídnul svému soupeři Romanovi Klabanovi remízu. Leč nebyla akceptována. I přes prostoj v úvodu, kde jsem se trošku zakecal právě s Romanem v kuchyňce, kde jsem si nechal utéct asi patnáct minut, jsem věřil, že půlku mám v klidu. Kapitán, mě ale vyvedl z omylu. Remíza? Ne!
Tak jsem se během asi pěti tahů dostal do mizérie, kde najít dobrou hru, vyjet mimo komfortní zónu jistoty pokračování a zamotat průběh partie. To se do dvacátého tahu docela dařilo. Jenže pak Roman využil skoro hodinového náskoku a od zhruba dvacátého tahu mě začal masírovat nepříjemnými útoky, které se v mé časové bídě podepisovaly pod nepřesnosti v pokračování. Jako příklad uvedu dva tahy jezdcem a to stejné střelcem, kde jsem dal Romanovi šanci v lepším postavení, jen proto, abych nahnal 4 tahy do časovky. Nakonec měl jednu možnost oběti, kde by asi vyhrál, ale to nám ukázal až stroj, z nás to fakt nikdo neviděl. Naštěstí se mi dařilo měnit můj materiál za ten Romanův, postupně jsem otupil i jeho útok. Následovala část, kdy doplácal 40. tah a mohl si chvilečku vydechnout. Naštěstí stála při mně Caissa. Roman mohl stále ve 40. i 41. tahu vynuceně vyměnit dámy a byla by to jistá remíza. Leč nestalo se. Roman se zhlédl ve výhře a ve 42. tahu Kf6 de facto zazdil celou partii. Navíc začal kupit chybu za chybou a z jisté lepší půlky odešel s nulou.
Telařík - Klaban
43.c4 De5 44.Dd2 Sxc4 45.Dd8+ De7 46.Db6+ Kf7 47.Dxg6+ Kf8 48.Dxf5+ Df7 49.Dxc5+ Kg7 50.De5+ Kg8 51.Dxe4 Sb5 52.Dg6+
Konečný výsledek zápasu se tak uzavřel na 4:4.
Nakonec nám udělalo radost i béčko, když vyhrálo v Mohelnici 2½:5½. A odpoutali se z chvostu tabulky soutěže. |
