Zápas probíhal v mírně stísněné místnosti, za což se nám soupeři omlouvali. Hrát se tam ale dalo a teplo bylo taky. Trochu zamrzelo, že nebyly k dispozici čaj či káva, ale ne každý má prostě optimální podmínky. Škoda, alespoň automat na kávu na chodbě kulturního střediska by přišel vhod.
ŠK Šternberk B se po ledovce nakonec doklouzal jen pro prohru o dva body.
A nyní už k zápasu. S jedinou výjimkou měl Šumperk na všech šachovnicích elovou převahou, místy i značnou, především pak na první a druhé šachovnici. Jak už tomu ale v poslední době bývá u našeho mančaftu, drželi jsme se dobře. To je dáno jednak tím, že mnozí z našich hráčů mají aktuálně mírně podhodnocená ela ve srovnání se svojí výkonností a roli hraje rovněž i dlouholetá zkušenost ze zápasů, kdy tým je stabilní a otřískaný mnohými boji.
První skončila po dvou a půl hodinách hry moje partie na 6. desce. Proti Františku Švécarovi jsem zahájil bílými dobře a vytvořil si aktivní pozici. Pak jsem ovšem v trestuhodné zbrklosti přehlédl jednoduchou jezdcovou vidličku a stálo mě to kvalitu. Naštěstí se za ni dal dobrat aspoň pěšec. V ten okamžik jsem byl objektivně prohraný. Vsadil jsem vše na spojené pěšce na dámském křídle a začal je rychle tlačit dopředu, využívaje poněkud stísněného postavení soupeře. Ten navíc nezahrál nabízející se možnost aktivního tahu dámou, který by mě stavěl skoro před neřešitelné problémy, a naopak připustil rozhodující aktivizaci mého jezdce. Remízu jsem nabízel již ve vyrovnané pozici. Dlouho jsme pak ještě partii analyzovali s oboustrannými možnostmi, já ovšem vím, že jsem se zachránil po hrubce jen s odřenýma ušima. 0,5:0,5
O chvíli později skončila rovněž plichtou partie na vedlejší 5. šachovnici. V souboji měl domácí Oldřich Macek nad Mirkem Šubou mírnou převahu a dostal jej do stísněného postavení. Mohl si v jednom okamžiku vzít pěšce, ale neudělal to. O chvíli později Šuba sám nabídnul oběť pióna za konsolidaci svých těžkých figur, soupeř mu však tuto možnost nedal. Při zablokovaném dámském křídle se pak ještě nějakou dobu bojovalo na královském, ale nakonec se půlilo. Stejně jako na 4. prkně, kde domácí Bém tlačil na zadní lajny našeho Maďara. Jediné čeho ale dosáhl, byla sice o něco lepší, ale rovněž blokovaná pozice, kde nebylo vidět jak prorazit. 1,5:1,5
Jiný a pro nás příjemnější šachový příběh se odehrával na 8. desce. Hostující Marek Pospíšil nenápadným taktickým manévrem oloupil ve střední hře Lubomíra Pořízku o lehkou figuru. Alespoň tady jsme se těšili na celý bod. Pozice v klíčovém okamžiku nabízela dvě řešení. Buďto vrátit figuru s výhodou dvou pěšců na krajních sloupcích a ty se pokoušet tlačit i přes některé soupeřovy pěšce, nebo si ponechat navíc figuru ale s pěšcem méně. Marek si vybral druhou možnost a později toho litoval. Soupeř vyměnil, co šlo a Marek se nakonec zalekl středových piónů, přičemž se lehce mohlo stát, že se dva osamostatní a které by bylo obtížné zadržet i přes materiální převahu. Nakonec tedy nabídnul remízu a samozřejmě následně čelil četnému kibicování a dokazování toho, jak měl vyhrát. Škoda, toto byla hodně promarněná šance. 2:2
Marek Pospíšil mohl do Šternberka odvézt bod a nechal si proklouznout mezi prsty.
Na 3. šachovnici mezitím náš Luboš Líbal zkoušel i nemožné, aby porazil černými figurami Jiřího Pavlů. Luboš je opravdu bojovník, plichtu bere nerad a hraje až do vyčerpání všech možností. I navzdory jasně remízovému postavení to tahal dál, až nakonec vymyslel léčku s tempováním ve střelcové koncovce. Tu mu však zkušený soupeř prohlédl a Luboš se s nerozhodným výsledkem přece jen musel smířit. Stav byl v ten okamžik 2,5:2,5.
Bylo nám ale jasné, že v zápase taháme za podstatně kratší konec. Svědčily o tom pozice vepředu. Na 1. postu se náš Milan Zapletal snažil s Vítem Valentou, co mu síly stačily, ovšem převaha soupeře byla zřejmá a vyvrcholila obsazením volného sloupce těžkými figurami v kombinaci s útokem na slabého pěšce. O chvíli později Milan mohl Vítkovi jen pogratulovat. Na můj dotaz, jak často hraje Orangutana, Vítek se smíchem a nadsázkou odpověděl: „Zahájím tak vždycky, když si chci jen tak uvolněně zahrát. A když jsem s tím dokázal vyhrát přebor Moravy, proč by to nešlo použít tady v zápase?!“ 2,5:3,5
Rovněž hostující Miloš Fišer podlehl na 2. prkně domácímu Jaromíru Doležalovi. Miloš zahrál aktivně a vrhnul se na dámském křídle pěšci vpřed, silnější soupeř jej ovšem postupně přehrával, až mu vytvořil slabiny a nevzhledného dvojpěšce ve středu šachovnice. V poslední fázi hry pak udeřil na našeho hráče velmi nepříjemnými taktickými hrozbami a vše dokonal pěknou obětí věže na první řadě za následné přímé matové vedení. Prohrávali jsme 2,5:4,5 a zápas byl rozhodnut.
Hostující Luboš Líbal (v zeleném triku) hrál partii doslova až do posledního tempa.
Poslední, kdo končil, byla dvojice na 7. šachovnici v souboji domácího Pavla Reichmanna s Radkem Hořákem. Radek do toho šel od počátku černými naplno a svého staršího soupeře pozičně přehrál. Postupně obsadil sloupec a měl podstatně aktivnější hru a tlak. Zkušený matador Reichmann se však urputně bránil, pozici postupně zjednodušoval a nakonec se mu podařilo uhlídat i všechna tempa ve vzniklé pěšcové koncovce, kterou Radek stále zkoušel na výhru. Konečný výsledek tedy zněl 3:5 v náš neprospěch. Gratuloval jsem jako kapitán soupeřům a při tom právě Pavel Reichmann prohodil: „Děkujeme, ale sami to vidíte, kdybychom neměli silné první dvě desky, krčíme se někde vzadu.“
Dost možná. Ale mají je! A mají přesně to, co nedávno kapitán našeho týmu v krajském přeboru Miloš Fišer konstatoval: máme pevný tým, který vzadu udrží a leckdy porazí i silnější hráče, chybí nám odpovídající kvalita na předních deskách a bez nich to prostě nejde. Pereme se, ale většinou je právě tento faktor rozhodující. No, brek nám nepomůže a tak vzhůru do dalšího kola. |
