„Tisíc mil, těch tisíc mil...,“ zpívá se ve známe country písni. S trochou nadsázky právě takovou štreku musel urazit známý český šachista Pavel Šimáček, aby konečně dosáhnul na titul mezinárodního velmistra. I takový je někdy osud. Nedá lehce to, co se nabízí a na co konkrétní jedinec už dávno hráčsky má. Avšak o to lepší pak může být výsledek.

V osobě GM Šimáčka nemáme „jen“ dalšího velmistra. Máme v něm skutečnou šachovou osobnost. Člověka, který šachem a z šachu žije. Umí psát, je sečtělý a nebojí se mluvit zpříma a spontánně. Má vysokou všeobecnou šachovou kulturu, což se ani zdaleka nedá zredukovat pouze na samotnou šachovou sílu. Je rovněž trenérem, provozuje krajský šachový web a našlo by se i mnohé jiné. Když to zkrátka nebudu popisovat příliš dlouho, Pavel dostal v podobě GM titulu už jen zaslouženou třešničku na dortu, protože dort samotný vlastní již dlouhá léta.

Na úvod ti musím pogratulovat k zisku titulu velmistra. Jaký byl tvůj opravdu bezprostřední pocit, když jsi to měl konečně v kapse? Prosím spontánní reakci...

Děkuji! Ke konci poslední partie, kterou jsem potřeboval vyhrát, jsem už jen hypnotizoval soupeře, ať se vzdá. Když to podepsal, tak jsem měl radost a přijímal gratulace k zisku normy. Poté jsme se soupeřem ještě chvíli analyzovali, ale pak jsem ucítil takový nával euforie, že jsem byl úplně zaskočen a musel jsem si jít na chvíli odpočinout na pokoj.

Víš, že jsi nám trochu zkazil zábavu? Všichni solidní šachisté ti titul velmistra samozřejmě přáli, ale o tom, že tě více pokusů a dlouhá léta míjí i o psychickém pozadí toho všeho se vedly mnohé - často zřejmě ne úplně kuloárně objektivní - pobavené historky. Kdo nám nyní nahradí toho věčného čekatele?

Tak to netuším, ale nepřeju to nikomu. Jedna věc je o něco téměř nedosažitelného usilovat a zcela jiná věc je mít něco dlouho na dosah, ale nebýt schopen toho dosáhnout. Přirovnal bych to k chytání kapra holýma rukama v rybníku, v mém případě ve vaně. A ty nekonečné otázky, proč toho kapra prostě nechytnu nebo zaručené rady, ať si vezmu rukavice apod., byly velice úmorné...

Jsou hráči, kteří se za touto metou šplhají a než ji splní, většinou jim chybí dostatek stabilní šachové síly. U tebe vznikla jiná situace, ty totiž na úrovni velmistra, byť s občasnými a pochopitelnými výkyvy, hraješ už poměrně dlouho a nikdy ses mi netajil tím, že problém je spíš v hlavě. Dnes už si tu katarzi můžeš s úsměvem dovolit a pak ji hodit za hlavu, takže nám trochu popovídej, proč a v čem byl psychický blok silného mezinárodního mistra, který si dlouho nedokázal vzít to, na co objektivně měl.

No, ehm, psychický blok... S nadsázkou bych řekl, že jsem kdysi dávno urazil Caissu a ta mi to dlouho nechtěla odpustit. Reálně je těch důvodů vícero. Zaprvé jsem v minulosti stabilně hrával na 2550-2600, ale to je pořád málo, na velmistra je třeba uhrát tři výsledky s perfem 2600+. A když už se mi to podařilo, chyběla vždycky nějaká formální záležitost. Dalším důvodem bylo, že hráč potřebuje zkušenosti z mezinárodního prostředí a ty jsem začal pořádně sbírat příliš pozdě, až někdy kolem 25 let. Ono totiž vyjet někam do ciziny na týden na turnaj není úplně levné. No a o svazové podpoře se v mém případě nedá mluvit vůbec. Třetím důvodem beze sporu bylo, že mi na titulu velmistra tolik nezáleželo, mé šachové sny a cíle byly jiné. A možná že to tolikrát otřepané „Kdo chce moc, nemá nic.“ se mě týkalo až moc, pragmatismu jsem se musel učit. Co se týká Tebou zmíněné psychiky, tak samozřejmě, že mi nikdy při hraní důležitých partií neprospívala moje schopnost uvědomovat si důsledky rychleji než jiní lidé. Ale na to si přece nebudu stěžovat, za to jsem naopak rád. Že bych vysloveně pokazil turnaj „kvůli hlavě“, tak to si uvědomuju pouze jednou a bylo to už hodně dávno.

Na turnaji Banický Kahanec 2017, kde jsi poslední normu uhrál, jsi odvedl opravdu dobrý a pevný výkon. Nicméně rozhodující nutnou výhru sis nechal do posledního kola proti FM Holtmanovi, který byl sice čistě papírově slabší, ovšem v turnaji hrál výborně a v posledním kole rovněž bojoval o normu, v jeho případě IM. Nebyla to přece jen hodně dusná atmosféra, když šlo o tolik?

„...nechal do posledního kola...“ - No to už tak u rozhodujících partií bývá. :-) Zavřené turnaje jsou jiné než ty otevřené a zkušenosti hrají velikou roli. Z pohledu diváka to může vypadat všechno stejně. Jenže v zavřeném turnaji nemáte po neúspěchu „nárok“ na slabšího soupeře a je úplně jedno, zda body uděláte proti papírově silným nebo papírově slabým soupeřům, počítá se to stejně. Kdo nezkusil, opravdu neví. Já jsem v tomhle turnaji hrál naplno všechno, ač se to zvenčí mohlo jevit jinak. Občas je však lepší upozadit své ego, spokojit se s málem a věřit ve šťastnou hvězdu. A to mně tentokrát pomohlo k úspěchu. S kapkou drzosti bych mohl říct, že jsem se učil u Štěpána Žilky. :-D

Můžeš nám průběh této poslední partie detailněji popsat? Jednak čistě šachově, protože vzniklá koncovka opravdu zaváněla remízou, ale snad ještě více mě zajímají tvoje pocity. Jak se bojuje několik hodin pod takovým tlakem? Vtírá se myšlenka na normu celou dobu, nebo se od ní oprostíš a dokážeš hrát jen šachy? A když se pak dostaneš do v podstatě remízové pozice a víš, že musíš vyhrát, tak ten tlak ještě zesílí. Jak ses s tím vším popasoval?

Můžu se pokusit, ale přiznám se, že jsem tu partii od té doby ještě neviděl. Zase je třeba zdůraznit, že něco jiného je partie dvou živých hráčů a úplně něco jiného je exaktní analýza s monstrem, co kibicuje a výrazně ovlivňuje veřejné mínění. Například nejméně dva moji (docela silní) známí si do mě nezávisle rýpli, že „ten tah Jg5 musel být pěkně drahej“. Já jsem ale přesvědčen, že oni sami by ho při partii tak na 50% zahráli. Moje pocity během partie? Příprava mi až nečekaně vyšla a věděl jsem, že stojím lépe, i když jsem si neuvědomoval jak moc. Bylo mi řečeno, že prý Dd2 místo Dh5. Věřím tomu. Soupeř ovšem potom dokázal vymačkat z pozice všechno, co se dalo a já jsem, nejspíš tahem Sf1, vypustil zbytek výhody, pokud tam ještě byla, a to proto, že jsem z dálky myslel, že po Vg8 zahraju Sd5, což už „z blízka“ nešlo. Tam jsem si byl vědom, že partie asi míří do remízy. Soupeř však nezkušeně asi v 39. tahu přešel do koncovky, protože byl přesvědčen, že je to remíza, místo aby podržel napětí, které muselo eskalovat do nějakého věčného šachu nebo něčeho podobného. Já jsem hodnocení koncovky vůbec neřešil, protože jsem věděl, že se hraje jen na dva výsledky. Remíza to asi je, ale v praktické partii je to velmi obtížné najít. Ani já a ani soupeř jsme ji během partie nenašli. Podle analýzy jednoho hodně silného hráče (a jeho motoru) jsem v závěru mohl studiově vyhrát, poté mohl soupeř studiově remizovat, ale úzkou cestičku nenašel a já měl kliku. Ale teď je to úplně jedno, vyhrál jsem! :-)

Nechci předbíhat, ona to budoucnost ukáže sama, ale není vyloučen nyní i tvůj výkonnostní vzestup? Myslím to v tom smyslu, že poslední norma je doma a ty se při hře více uvolníš.

Slovy klasika: „Ano, to je možné.“ :-) Zhruba stejně pravděpodobné je, že bude následovat výkonnostní sešup. Co mi určitě pomůže, bude absence otázek typu „Ještě to nemáš?“, „Proč to ještě nemáš?“, „Oni to už mají, proč ty ne?“, „Nemáš brouka v hlavě?“ apod., i když je mi jasné, že ještě pár měsíců budu čelit otázkám „Jak se Ti to povedlo?“, „Kolik Tě to stálo?“ nebo „Někdo se smiloval?“

Pavle, už jsem tě jednou v rámci rozhovoru zpovídal, ale skoro se mi nechce věřit, že od té doby uplynulo dlouhých 12 let. V tehdejší době jsi mi přiznal, že máš ještě značné rezervy v teorii zahájení. Už jsi to za ta léta vylepšil?

No vylepšil, ale pokrok jde tak strašně rychle, že stále mám co dohánět. Dá se říct, že honím rozjetý rychlík, do kterého jsem včas nenastoupil. Když hraju s šestnáctiletým Polákem nebo Maďarem, tak mám pořád pocit, že ví v zahájení víc než já.

Kolik času máš na osobní trénink a hráčský růst? Narážím na to, že máš v šachu spoustu aktivit, často spojených i s delším cestováním, takže musíš být nutně na štíru s časem.

Nevím, jestli mi to někdo uvěří a jestli to mám vůbec přiznávat, ale můj osobní trénink v posledních letech se blíží nule. Mnohem víc se mi osvědčuje metoda „čistá hlava“, tzn. žádné mimošachové starosti a radost ze života. Na druhou stranu jsem šachový trenér, takže jsem v neustálém šachovém kontaktu, ale o to víc si uvědomuju, že takhle by to vypadat nemělo. A taky hraju pořád docela dost partií, na které se musím chystat. Čili úplná nula to taky není.

Pojetím šachu jsi vždycky tíhnul více k taktice, ale jak jsi mi sám kdysi řekl, hrál jsi vždy tak, abys soupeře stavěl před co nejkomplikovanější problémy, které na něj vyvíjejí tlak. Korigoval jsi svůj styl v něčem za těch 12 let?

Ani bych neřekl. Samozřejmě jsem starší, jsem zkušenější, vím víc. Ale také hůř počítám, hůř si pamatuju nové věci, prostě nic výjimečného. Komplikované pozice jsou stále mé nejoblíbenější.

Kdysi jsi snil o třech metách: stát se velmistrem, mít medaili z národního šampionátu a být stabilním členem reprezentace, nejlépe s výjezdem na šachovou olympiádu. Za ta léta už ti chybí splnit pouze poslední bod. Jak to vidíš s jeho plněním do budoucna? A kam se tvé sny a přání posunuly nyní?

Je zajímavé podívat se s tak velkým časovým odstupem sám na sebe. Ale nesmí té nostalgie být příliš. Je pravda, že mě moc mrzí, že jsem si na Olympiádě nikdy nezahrál, o to víc, že jsem přesvědčen, že jsem minimálně dvakrát měl být nominován. Ale to už je bohužel pryč. V současnosti jsou například jen v blízkém okolí dva talentovaní hráči, Honza Krejčí mladší a Vojta Plát, kteří (možná) nejsou (o tolik) lepší jak já, ale jsou mladší a mají ještě pořád šanci na velký progres. Já už jim raději budu v budoucnu dělat (ne)hrajícího kapitána. :-)

Šachisté - nejen Olomouckého kraje - ti mohou poděkovat, že jsi vytvořil a stále vedeš a udržuješ krajský šachový web, který se v posledních letech konečně pořádně dostal do podvědomí hráčů a je nyní hojně navštěvovaný. Kolik starostí je s tímto produktem? A kam se dá tato činnost případně posunout do budoucna, třeba stran obsahové náplně?

Jsem rád, že je web pravidelně navštěvován a že několik hráčů, včetně Tebe, na tento web pravidelně přispívají a berou ho za svůj. Časově je náročné neustále číst všechny příspěvky (občas je to náročné i mentálně) a snažit se udržet spravedlivý kurz při „cenzuře“. Kromě toho mě (nebo někoho dalšího) čas od času napadnou nějaké nové vychytávky a ty se snažím zakomponovat. Například bych v současnosti rád vylepšil stávající kalendář. Výhledově bych si pak přál, kdyby se vícero šachistů nebálo zapojit, případně přestali bojkotovat tento web jen z toho důvodu, že nechávám v komentářích plkat pana Fialu. Také nejsem přesvědčen o tom, že každý klub potřebuje své stránky, myslím si, že určitá „centralizace“ v rámci kraje může být užitečná. Každopádně jsem otevřený všem názorům a nápadům, jen je třeba mi je sdělit.

Nabídneš nám a stručně okomentuješ některou svoji opravdu vydařenou mistrovskou partii? Na ty už velmistrovské se budeme těšit někdy příště.

Velmi rád.

Velička Petr - Šimáček Pavel

[C41], Bánický kahanec, Vyšná Boca, 5. kolo, 16. 10. 2017

Partie se hrála v 5. kole. Věděl jsem, že budu potřebovat ještě nejméně 3x vyhrát, a tak jsem chtěl s Petrem Veličkou postavit "živou" pozici a zkusit to. Zároveň jsem ale nezapomněl, že mě právě Petr letos na MČR právě také v pátém kole porazil. 1.e4 e5 2.Jf3 d6 3.d4 Jf6 4.Jc3 Jbd7 5.Sc4 Se7 6.0-0 c6 7.a4 0-0 8.Ve1 exd4 9.Jxd4 Je5 10.Se2 Kam ustoupit s tímto střelcem je velká alchymie. Dá se jít i na a2 nebo f1. 10...Ve8 11.f4 Jg6 12.h3 Sd7 Výhledově chystám c5 a Sc6. 13.Sf1 Sf8

První cíl se povedl, o nějaké nudné pozici se nedá mluvit. 14.g3 c5 15.Jb3 Tady kůň takzvaně "zkejsne". Určitě bylo lepší 15.Jf3! Sc6 16.Sb5+/= a bílý asi má tradiční chlup. 15...Sc6 16.Sg2 Dc7 17.Kh2 b6 18.f5?! Konkrétní řešení, které se tentokrát ukáže jako nevhodné. Bílý měl raději podržet napětí. Po 18.Sd2 Db7 se jedná o typický trojtip. Například nejde 19.Df3? Jxe4! 20.Jxe4 Vxe4 21.Vxe4 Ve8 22.Vae1 Vxe4 23.Vxe4 f5 a bílý by ztratil pěšce. 18...Je5 19.Sf4 Jinou verzí bylo 19.Sg5 , ale pokud bych našel výborné 19...De7!! , bílý by si moc nepomohl. Opět jedna ilustrativní varianta: 20.Dd2 h6 21.Sf4 Dd7 a černému všechno krásně hraje. 19...Db7 20.Jd5

Bílý se vrhá do zápletek, které nakonec nezvládne. 20...Sxd5 21.exd5 Jc4! S podporou motorů se takový tah zahraje snadno, já jsem si teda při partii úplně jistý nebyl, ale věřil jsem svým figurám. 22.Vxe8 Složitost pozice může například ukázat nevynucená varianta 22.Dd3 Jxb2 23.Db5 a6 24.Dc6 Dxc6 25.dxc6 Vxe1 26.Vxe1 Jxa4, ve které má černý dva pěšce víc, ale počítač stejně pozici hodnotí jako blízkou remíze. 22...Vxe8

23.Dd3?! Na pohled logické 23.Jd2 jsme v popartiové analýze zavrhli kvůli 23...Jxb2 (23...Je3 24.Sxe3 Vxe3 25.Jc4 Ve8 je přibližně rovné.) 24.Df3 Dd7 a neviděli jsme 25.g4! Může ale přijít silný kontr 25...g5!! (Teď nejde 25...Jxa4? pro 26.g5+/-) 26.Sxg5 Sg7∞ a přesné hodnocení opět neexistuje. (Aspoň pro hráče mé síly.) 23...Jxb2 24.Dc3? Petr nenašel nic lepšího. Lépe však vypadá 24.Db5 a6 25.Dc6 a nyní musí černý najít silné 25...De7!=/+ a asi má převahu. Kupříkladu 26.Dxb6? De2 27.Jd4 cxd4 28.Dxb2 d3-+ 24...Ve2

25.Dxb2 Nebyla mi jasná varianta 25.Kh1 a nevím, co bych hrál. Zavrhnul jsem 25...Vxg2!, protože jsem neviděl dvojí úder po 26.Kxg2 Jxd5 27.Df3 Jxf4+ 28.gxf4 Dd7-/+;

Dopočítat jsem nedokázal ani variantu 25...Je4 26.Dxb2 Dxd5 27.Kg1 Vxg2+ 28.Kxg2 Jg5+ 29.Kg1! Jxh3+ 30.Kh2 Jxf4 31.gxf4 Dxf5;

Možná bych tedy hrál 25.Kh1 Dd7, kde jsem se bál 26.Sf3?, ale černý kouzelně vítězí po 26...Je4 27.Dxb2 Jf2+ 28.Kg1 (28.Kg2 Jd3+) 28...Jxh3+ 29.Kh1 Vf2;

Bílý však může vzít 26.Dxb2 Dxf5. Po 27.Vf1 sice můžu dobrat třetího pěšce, ale na víc jak rovinu to nestačí.

25...Jxd5! Lepší než 25...Dxd5 26.Vg1 Dxf5 27.Dc3. 26.Vg1 Jinak by přišlo braní na g2 se smrtelným dvojšachem. 26...Jxf4 27.gxf4 De4 28.Dc3 Dxf4+

29.Kh1 (29.Dg3 Dxf5 30.c4 De4 se hrát dá, ale 4 pěšci jsou v této pozici víc jak figura.) 29...Ve3 Černý stojí krásně, ale ještě není konec, což mi po tomto tahu došlo. Naštěstí byl Petr v silné časové tísni a nezorientoval se dostatečně rychle. 30.Dd2 (30.Db2 d5-+; 30.Da1 d5 31.Jd2 Sd6 32.Jf1 d4-/+) 30...c4 Na první pohled získávám figuru...

31.Dd4? (...ale po 31.Vf1! Dh6 32.Vf3! se bílý nepříjemně cuká: 32...Vxf3 (32...Vxb3 je víceméně podobné: 33.Dxh6 Vb1+ 34.Vf1! atd.) 33.Dxh6 gxh6 34.Sxf3 cxb3 35.cxb3-/+ Černý má sice dva pěšce navíc, ale strašák různobarevných střelců je přítomen a bůhví, jak by to nakonec dopadlo.) 31...Dh6 Takhle je ovšem konec, protože kromě braní na b3 hrozí i braní na h3. 32.Vd1 cxb3 33.cxb3 Vxb3 Zbytek je agónie v časové tísni. 34.Vd3 Dc1+ 35.Kh2 Vxd3 36.Dxd3 Df4+ 37.Kh1 Dxa4 38.Sd5 Df4 39.Kg2 g6 40.Se4 Sg7 0-1