Vaněk stanul již na startu v roli mírného favorita společně s ženskou mezinárodní mistryní Catarinou Leite-Oralovou (2138) a mistrem FIDE Vítem Valentou (2196). Zahájil opravdu famózně, když prvních šest partií v řadě vyhrál. Paradoxně nejvíce byl ohrožen hned v prvním kole, kdy hrál s Šárkou Bártovou (1671) a dostal se do téměř prohrané pozice. „Moje soupeřka hrála vynalézavě a je pro ni jen škoda, že ze mě měla zřejmě přehnaný respekt, který se podepsal na tom, že výborně rozehranou partii pokazila a já nakonec otočil její průběh ve svůj prospěch,“ komentoval utkání Vaněk.
"Já nezapomínám, jen si pozdě vzpomenu", je napsáno na tričku vlevo stojícího a analyzujícího Vaňka.
V sedmém kole mu počítač konečně nalosoval bezprostřední konkurentku WIM Leite-Oralovou. Partie to byla nekompromisní. Vaněk zvolil ambiciózní pokračování ve střední hře, dostal se však do potíží. Jeho protihráčka si na oplátku v klíčovém okamžiku nepočínala dost rozhodně a umožnila srovnání hry a konečnou remízu. „Nějak se mi s ženami v poslední době nedaří, měl bych se nad tím vážně zamyslet,“ usmíval se po partii Vaněk.
V posledních dvou kolech však opět suverénně vyhrál a s jistotou si dokráčel pro celkové vítězství. Dosáhl úctyhodné elo performance 2356, což připomenulo skutečnost, že již delší dobu obchází těsně kolem hranice výkonnosti mistra FIDE, ale titul ne a ne přijít.
„Několikrát to již bylo blízko. Mrzí mě, že je to na dosah, a že nejsem schopen překročit potřebnou hranici 2300 elobodů. Když už se zdá, že to vyjde, pokaždé spadnu o několik desítek bodů zpět. Na vině je především můj nedostatečný propočet. Myslím, že velmi dobře hodnotím pozice a jsem schopen stanovit si dobrý plán hry, pak to ovšem občas nedokážu spolehlivě spočítat do potřebné hloubky. To mě výrazně brzdí. Zkusím na tom zapracovat a věřím, že pak půjdu konečně výš,“ zamyslel se Vaněk. Z vítězství v turnaji měl samozřejmě velkou radost.
Stříbrnou příčku si ziskem sedmi bodů zajistila Leite-Oralová. Jako vždy předváděla bojovné šachy. Ve čtvrtém kole sice zakolísala s uničovským Jiřím Navrátilem seniorem (1990), zbytek soutěže si však už pohlídala. Na turnaji se objevila se svým manželem velmistrem Tomášem Oralem, který jako vzorný táta hlídal během bojů jejich malou dcerku. Při vyhlašování vítězů si pak malá princezna chvilkovým pláčem vzpomněla, že jí chybí máma a dožadovala se její náruče. Na fotce vítězů tudíž nechybí. Třetí místo získal až na pomocné hodnocení její pokořitel Jiří Navrátil senior, když nepopulární bramborovou medaili přenechal jesenickému Svatoplukovi Hastíkovi (1998).
výsledky v xls
výsledky na chess-results
zleva vítězný Vaněk, stříbrná Leite-Oralová a bronzový Navrátil
Klání proběhlo v korektní atmosféře a až na pár drobností a tradiční tišení hlučných hráčů rozhodčí Jiří Voráč nemusel řešit žádné spory. Bohužel o to více měl práce s řízením turnaje. Před začátkem totiž zavzdoroval losovací program a i přes veškerou snahu se odmítl umoudřit. První kolo tak bylo nasazeno ručně a Jirka měl nezáviděníhodnou práci: během úvodních 40 minut vše nalosovat znovu. Povedlo se to, ale stálo jej to pořádné nervy. „Nejsem nijak zvlášť pověrčivý, ale v libinském sále zřejmě škodí nějaký skrytý šotek. Protože za všechna ta léta to zde téměř nikdy neproběhlo bez potíží,“ postěžoval si s trochu trpkým úsměvem Voráč. Díky jeho šikovnosti a ukázněnosti hráčů se však cca 25 minutové úvodní manko podařilo nakonec téměř smazat.
Jinak nelze turnaji po organizační stránce nic vytknout. Na startu se nakonec prezentovala padesátka šachistů, což je určitě sympatická cifra, nicméně do účastnického rekordu to mělo daleko. Oběd v podobě nudlové polévky a řízku s bramborovým salátem za velice přijatelnou cenu ocenili všichni účastníci bez výjimky. Stejně jako mnozí využili zajištěný pitný režim. A aby ke spokojenosti nechybělo opravdu nic, tak se pořadatelé blýskli velice kvalitním cenovým fondem, kde se jednak v rámci drobností dostalo doslova na všechny, ale navíc až cca do 30. místa bylo možno si odnést i hodnotnější věc.
pohled do hracího sálu [foto Jiří Voráč]
A jak už to tak bývá, nikdo ani netušil, jaké svízele s uspořádáním místní měli. „Již den předem jsme měli kompletně připravený a vybavený hrací sál. Spokojení jsme se těšili na bezproblémový průběh až do okamžiku, kdy jsem obdržel telefon z vedení obce, že pro nepřízeň počasí je třeba do sálu urychleně přesunout jinou akci, která pak skončila pozdě v noci. Takže jsme museli stoly, šachovnice a figurky uklidit a brzy ráno před turnajem se do všeho pustit znovu,“ podělil se s námi o starosti vedoucí turnaje Nikola Hartinger.
Navzdory těmto potížím nakonec všechno dopadlo dobře. Hráči odjížděli spokojení a není třeba se obávat, že se za rok nevrátí rádi znovu. | 
