Po minulém úžasném víkendu, kdy měly soutěže družstev pauzu, a já si tak mohl naplánovat neděli podle svého, se opět přihlásila povinnost v podobě důstojného dokončení sezóny v podání ligových šachistů Velkých Losin. Jako by toho nebylo málo, přišla na řadu noční můra této sezóny, výlet do ultravzdáleného Třince na utkání 2. ligy F s místní rezervou. Jak se dalo vyčíst z tabulky před tímto kolem, Třinci šlo již o prd a nám o ještě větší, tudíž nadšení z dalšího šachového zážitku bylo nevalné a patřičně se to odrazilo i na naší sestavě.

Nepříjemné nekonečné zvonění budíku kolem sedmé hodiny ranní patří k nejhorším zážitkům posledních týdnů, horší je to už jen s domácími zápasy České Vsi v KP, kdy otravná melodie zní již kolem šesté. Ve stavu zombie jsem došel k Penny marketu zrovna ve stejnou chvíli, co tranzit s řidičem Peťou a navigátorem Romanem. Pohodlně jsem se rozvalil na zadní sedadla a prakticky celou cestu nevěděl o světě. Probral jsem se až ve chvíli, kdy jsme byli komplet, neboť právě nasedal Svaťa a Paťa, kteří zvolili vlakovou dopravu z Jeseníku do Frýdku. Jak se jim to podařilo, netuším...

V Třinci nás přivítala docela příjemná hrací místnost v podobě přednáškového sálu jakéhosi hotelu, nicméně světla a prostoru dostatek, čaj a káva k dispozici, co více si přát. Možná jen papírově trošku vyrovnanější zápas, jelikož domácí to zas tak úplně nevypustili a nastoupili téměř v základu (1 náhradník místo písmenka). A jelikož elově byla jejich osmička srovnatelná s naší trojkou, převládal strach, abychom nedostali ještě větší latu než zhruba před měsícem v Orlové.

A teď již k zápasu:

Já jsem, vzhledem k mým slabším výsledkům z poslední doby jak v lize, tak i KP, doufal, že se na druhé desce příliš nezdržím, a proto jsem záhy po začátku nabídl půlku. Soupeř mi však dal najevo, že to ještě nějakou dobu potrvá. Jinak se nic výrazného nedělo, kromě toho, že velmistr Štěpán zahrál zahájení otřesně, a tím i velice klesly naše šance.

První výsledek se zrodil až před časovkou, bohužel pro nás byla na našem účtu stále nula. Svaťa byl svým soupeřem pozičně přehrán, ale místo aby zkusil bránit horší věžovku, vlezl si na vidle a rázem byl o věž kratší. 0:1

Nečekanou vzpruhu nám připravil na osmičce Peťa, který už v zahájení roztočil kolo štěstí nástupem pěšců na královském křídle a jal se neohroženě bojovat při opačných rošádách. První šanci na skórování měl však soupeř, nicméně ji nevyužil, a jak by řekl fotbalový komentátor Míra Bosák: „Nedáš, dostaneš!“ Inkriminovaný skok koníkem zahrál až o tah později, nýbrž nyní to nebyl již tah vítězný, ale prohrávající, a protože Peťa to potrestal, získal tak nejlepší výsledek v životě a vyrovnal na 1:1.

V pozici na diagramu zahrál Peťa 22.h6?, načež černý odpověděl 22...hxg6. Prošel tak kolem jednoduché výhry po tahu 22...Jc3+ 23.Sxc3 bxc3 24.Dc1 Veb8+ 25.Ka1 Vb2-+. Po 23.hxg7 je totiž na 23...Jc3+?? již pozdě kvůli 24.Dxc3!. Nyní je černý bez figury a ještě k tomu dostane mat. 24...e5 25.Dh3 Kxg7 26.Dh6+ Kf6 27.fxe5+ dxe5 28.Vhf1+ 1-0

Někdy v té době jsem to zabalil i já, po odmítnutí remízy jsem vsadil na výměnnou Slovanskou s cílem poměnit co nejvíce materiálu, což se mi povedlo celkem rychle, postavil jsem zbylé dvě figury (dámu a koně) na správné místo, a nakonec jsem to byl já, kdo dostal věčňák. To samé se podařilo i o šachovnici níže Patrikovi, který měl po zahájení divnou pozici, za to však horší čas. Soudě dle výsledku se z toho pravděpodobně dokázal vyhrabat. 2:2

I další partie skončily ve dvojici. Roman se poprvé po zhruba roce posadil za desku, a že by snad vše pozapomněl, se rozhodně říct nedá. Po zahájení, jehož jméno neznám (ne, že by se hrál nějaký paskvil, jen já jsem prostě trouba), si vytvořil mírnou iniciativu, ale jelikož nechtěl napoprvé příliš riskovat, rozhodl se pro hromadné výměny vedoucí do remízové jezdcovky. Něco podobného se dělo u Nicoly, akorát v opačném gardu. Bílý získal ze Skandinávské klasicky výhodu, kterou ovšem ve střední hře zcela vypustil a partie dospěla do symetrické pěšcovky, které mívají jen jeden výsledek, remízu. 3:3

Dohrávaly se poslední dvě hry a my se báli, aby nám zápas paradoxně nepokazil Štěpán, který hledíc na trosky své pozice se u partie kroutil a svíjel, ale cestu, jak z toho ven, ne a ne najít. Nicméně hodnocení něčeho takového mi není souzeno, tudíž jsem jen občas spočítal pěšáky, abych věděl, kdo je na tom líp, a dál jen doufal. Pozice se vykrystalizovala lépe pro domácího hosta z Polska, nakonec se ale musel spokojit s falešným střelcem a h-pěšcem, ale i toto se snažil ještě několik tahů vyhrát. 3,5:3,5

K malému zázraku zbýval půlbod (k velkému bod), který mohl přidat Laďa, který čelil dle mého poněkud zvláštnímu pojetí Francouzské obrany. Ovšem jak známo, účel světí prostředky, a jelikož partie dospěla po několika zápletkách do věžovky, nemůžu vůbec nic namítat. Již zmíněnou věžovku hrála černá o něco aktivněji, ale ani to nestačilo k tomu, aby na týmové skóre přidala celý bod. Je to doma! 4:4

Dokázali jsme něco málo uvěřitelného a nečekaného, bohužel to však s ohledem na tabulku nic neřeší a 4. místo si budeme muset uhrát v posledním kole tváří v tvář Karviné. Což ovšem neznamená, že se neslavilo! Veselá nálada, umocněná narozeninami Franty Baníka a velmi pravděpodobným návratem béčka do KP, byla vyjadřována zpěvem klasických klubových chorálů typu: ‚Losiny válí!‘, ‚Jedině Baník!‘ a v neposlední řadě ‚My tu ligu stejně vyhrajem!‘. Slavilo se v Losinách, někteří pokračovali i v Šumperku, a přitom to pravé přijde až za 14 dnů. Ale o tom snad až někdy jindy...