19. 3. se odehrálo v Bohuňovicích utkání Oblasti-Sever mezi ŠK Bohuňovice a SK Řetězárna Česká Ves B.

Hosté byli posíleni na první šachovnici o cucflekem označkovaného Petra Chytila. Libor z Himaláje mu dal evidentně volno, nebo jednoduše nedostal nominačku na ligu. :-) Utkal se tedy s bratrem Radkem, který zrovna měl nastudovanou velice defenzivní francii. Až jsem si nebyl jist, kde Petr k tomu „cucáku“ přišel. Suma sumárum, Radek získal o malinko lepší pozici, leč výhodu by musel hledat lupou možná další čtyři hodiny. Šance byly, ale o nic nám nešlo, tak proč se honit za Chytilem, když ho nemusí chytit. Radek přijal Petrovu nabídku ke smíru. ½:½

Na druhé šachovnici jsem potvrdil pravidlo, že s „ještě mladšíma“ se bez tréninku hrát nedá. Nechci se vymlouvat, nevidět šachy asi šest týdnů, možná i více, prostě s mojí hrou zamává. Hrál se Dámský gambit, měl jsem černé, hrála se Poloslovanská s carokannovou variací, taková „šmahula“. Roman Gawlas rozehrál hru aktivně, jako obvykle jsem čelil tlaku bílých figur. V rozhodující chvilce jsem bohužel neschoval krále, špatný propočet...

Popíšu můj myšlenkový pochod: „...tam může koněm, nic nehrozí, tam taky ne, tady mu ho seberu, potáhne pěcha, udělá si prostor pro černého střelce, to neva, když půjde do tuhýho, tady udělám tu rošádu...“ Místo okamžité rošády jsem pohrozil Romanovi vidličkou já, což byla chyba. Roman nejdříve potáhl toho pěcha, pak mi střelcem místo toho pěcha vyhnal dámu a jako třešničku vzal do ruky koně, položil na pole, kde jsem si myslel, že ho beru, že si udělám rošádu. Ejhle, dostal jsem šach. To, že to bude šach, jsem vůbec neviděl, kůň brát nešel, bo moje figura byla ve vazbě a odkrývala by šach. Tady jsem zjistil, že je konec. Následně jsem pokračoval asi dalších deset tahů. Mr. Bean hadr. Snad pětkrát mi motor ukázal, že mám udělat rošádu... Já byl bohužel slepej... Tady je nejzazší moment, kdy to šlo zachránit, i když s horší pozicí:

Místo 14...a6?? měla být 14...O-O. ½:1½

Na třetí šachovnici hrál na Josefa Pepa Peřina. Soupeřem mu byl Zdeněk Rychlík. Partie se dohrávala jako poslední, zrovna když jsem dopisoval druhý zápis, Pepa přišel nesměle, jako student gymnázia s otázkou, jestli může nabídnout remízu, když už je hotovo. Odpověď byla jednoduchá, bo nikomu se nechtělo prodlužovat agonii nedělního zápasu. S kladnou odpovědí odešel ke stolu, kde asi nabídnul remízu. Já jsem přišel o dvě minuty později, kde Zdeněk Rychlík odehraným tahem odmítl remízu. Jaké bylo překvapení pro Zdeňka, když vzal Pepa Královnu Eleanor do ruky a dal šustrmacka. 1½:1½

Na čtvrté desce hrál náš Karel Hojgr proti Tomáši Pirekovi. Partii jsem skoro nesledoval, měl se hrát Skandinávec, ale co si pamatuju, vše bylo od Karla špatně, počínaje jeho přístupem ve hře, tak hlavně k týmu a soupeřům... 1½:2½

Na páté šachovnici hrál tatík s Jiřím Walákem Birda. Na tiskovce jsme nepochopili, kde to mohl prohrát. Nechal se nachytat na oběť kvality a bylo. Asi na něho dopadla opakované hraní Birda. Ptačí chřipka, možná... :-) 1½:3½

Na šesté hrál náš Mirek Hampl s Milanem Macíkem. O této partii vím, že to byl beton, který dospěl k remíze. 2:4

Na sedmé šachovnici byl u domácího válu Jiří Grůz. Hrál s mládežníkem Janem Cimburou. Tohle bylo největší výsledkové zklamání. Jirka zase pospíchal někam, kde by se to bez něj asi neobešlo. Za deset minut vystřelil s nulou na čele. 2:5

Na osmé šachovnici hrál Pavel Krejčí s Vojtěchem Zbrankem otevřenou hru, kde jsem viděl něco podobného Dámskému gambitu s Tartakowerem v zádech. Tato partie taky končila rychle, takže z ní skoro nic nevím. 2½:5½

Zápas plně ve svých rukou držely ocelové pěsti z České Vsi a hosté si po zásluze odvezli tři body.

Doplním jen omluvu soupeřům s díky.