Jako kapitán jsem měl při utkání doma lehčí situaci s obsazením mančaftu a až na náhradníka Marka Pospíšila jsem dal do kupy sedm hráčů z první osmičky. Minimálně papírově jsme tedy byli jasní favorité. Zápas však nijak jednoznačný v náš prospěch nebyl.
Po rozehrání utkání se jasně ukázalo, že ani relativně nižší elo koeficienty našich soupeřů nemusí nutně znamenat, že na oběd budeme všichni doma. Naopak, pozice byly dlouho vyrovnané. Losiňáci do sebe lili kávu, sem tam pivo a takzvaně se „zakousli“.
První skončil boj na sedmé desce. Domácí Honza Šindler přijel z náročného běžeckého závodu z předchozího dne unavený, za bílé nic nevymyslel a rychle přijal nabídku remízy. To tolik nevadilo, protože jsme čekali, až se projeví výkonnostní rozdíl na dalších šachovnicích. Tento moment si ovšem dával načas.
Vlado Maďar, jak je jeho zvykem, hrál na čtyřce i černými aktivní pozici, ovšem elově výrazně slabší soupeř nezaostával a domácí hráč nejenže nevykouzlil výhodu, ale postupně začínal stát lehce podezřele. To se během pár tahů rychle změnilo v jasnou obranu a jen zkušenosti a rutina nakonec dovolily Vladovi remizovat.
Zbytek partií byl stále otevřený bez čehokoliv radostného pro nás. V tomto okamžiku jsem ve zcela vyrovnané pozici obdržel na páté šachovnici nabídku remízy já. Objektivně tam nic jiného nebylo, ale za toho stavu jsem byl nucen hrát dál. Naštěstí o chvíli později získal na „trojce“ figuru a hladce vyhranou pozici Mirek Šuba. Soupeř mu nevzdal a tak se Mirek pocvičil v trpělivé realizaci převahy. Konečně vedeme aspoň o bod.
Kávu i čaj nabízíme hostům zdarma, limo a pivo za nákupní hodnotu desetikoruny. V base bylo před zápasem - nebudu prozrazovat konkrétní číslo - na můj vkus a podtext šachového utkání piv docela dost. Vkus hostů se ovšem lišil. Pivko začalo záhy rychle ubývat a nakonec jsme stanuli zcela na suchu. Skončil doping, ne tak zápas.
A hubený bod vedení se začal rychle viklat, protože Marek Pospíšil na osmičce s Petrem Mackem původně vyrovnanou pozici hnal k výhře tak dlouho, až zůstal vytempován a prohrál. Nelichotivou bilanci naštěstí okamžitě napravil na šesté šachovnici Míša Brückner, který v předchozím průběhu rovněž a opakovaně odmítl mírové dohovory a nakonec Marka Fibicha přehrál a připravil o figuru. Takže posléze je to zase alespoň o bod v okamžiku, kdy nedělní obědy jsou už minulostí.
Hraje se dál a zbývají tři partie. Můj soupeř Milan Fibich neoceňuje moji snahu vykřesat v jezdcové koncovce něco víc, než původně nabízenou remízu a ponouká ji znovu, tentokrát už se špatně skrývanou nevolí. Nemám mu to za zlé, protože během posledních patnácti tahů se toho na desce moc nezměnilo. Mně však stav zápasu neuspokojuje. Zvláště když partie na „dvojce“ může skončit jakkoliv a na první šachovnici Ivo Vymětalík útočí hlava nehlava, ale možná zapomíná, že přemýšlející soupeř má hlavu na krku rovněž a ani zde není nic jisté.
Nakonec jsem se odhodlal, ale bolelo to. Přesunuji jezdce do středu šachovnice a zvažuji riskantní manévr s jeho přechodnou obětí a následnou pěšcovou koncovkou, která se mi odhadem nejeví prohraná, je však za hranicí mých schopností tak dlouhého propočtu na eventuální výhru. Soupeř vidí totéž a tak na oběť reaguje bleskově a čtyři tahy probíhají v rychlém tempu. Dalším tahem aktivizuji krále, soupeř odpovídá předsunutím pěšce a po šachu mým piónem je nucen se stáhnout zpět. Moje centralizace krále v dalším tahu bohužel nevede k výhře. Soupeři stačí získat rozhodující tempo posledním možným tahem pěšce na h-sloupci a je to opravdu remíza. V nastalé situaci však panikaří, přehlíží a svou šanci propásne. Vyhrávám o pověstný fous a chvilinku po mně vítězí na první šachovnici i Ivoš. Máme pět bodů a zápas je doma. Byla to všem fuška.
Zatímco na „dvojce“ spolu stále zápolí domácí Zapletal s hostujícím Ondráčkem, kluci z první šachovnice dlouze a občas i emotivně analyzují právě skončený boj a navzájem si dokazují svoji pravdu. A většinou ji oba i mají. Milan Zapletal mezitím brání horší koncovku. Vše vrcholí v totální časové tísni, kdy jsem jako rozhodčí nucen zapisovat posledních pět minut na každé straně. Hrálo se skoro do posledních vteřin a hostující Ondráček si své vítězství zasloužil. Nakonec tedy 5:3 pro nás.
Často opravdu nemám čas psát o každém utkání. To je konstatování, nikoliv výmluva. Ale tento zápas byl dramatický a jasně ukázal, jak těžké to občas favorit má. Byly to ovšem krásné, bojovné a vyčerpávající šachy. | 
