Druhou listopadovou neděli proběhlo již třetí kolo 2. ligy F a šachisté Velkých Losin mohli po dvou výhrách z kategorie, nechci říci nezasloužených, nicméně šťastnějších, poprvé okusit, jaké to je necestovat na zápas 2 hodiny. (Protože los nás má vždycky rád...) Jinak řečeno - v prvním krajském derby jsme hostili tým z Litovle.

Nálada v týmu je nad očekávání dobrá - bodejť by ne, když je to snad nejlepší začátek sezóny za celou dobu působení Losin v lize. Nicméně jsme si moc dobře vědomi, že body, co nezískáme nyní, už posléze nemáme šanci nahradit. Proto nic jiného než třetí výhra v řadě nepřipadala v úvahu a tomu odpovídala i sestava, když se na nás přijel podívat i Štěpán Žilka. Chyběl jen Marek Malý, který dal před Losinami přednost Německu, a Patrik Gnida, protože mít 4 hosty by byl zbytečný luxus.

Velice jsem ocenil, že jsem si mohl do devíti přispat a do hracího sálu dorazit až ve chvíli, kdy bylo vše nachystané, aniž bych musel přiložit ruku k dílu. Tedy až na hodiny. Jelikož hraji 3 soutěže a každou s jiným tempem, netušil jsem, co tam vlastně nastavit, tak jsem něco střelil a doufal... Následně jsem se také dozvěděl od kapitána Libora z hor, že jako rozhodčí mám mimo jiné jako hlavní povinnost umýt špinavé nádobí a uklidit sál po zápase, jelikož kapitán krátce po začátku zápasu odjel. No nebyl jsem přesvědčen, že bych o něčem takovém na školení rozhodčích slyšel, ale neměl jsem dostatek sil (především fyzických) na odpor.

Ještě před utkáním jsme pro posílení týmového ducha vyfasovali polokošile s logem lázeňského klubu. Jsou pěkné, což o to, ale jestli si někdo myslel, že mi bude stačit velikost XL, tak byl na omylu... Pak už přišlo jen klasické - káva, čaj, sušenka - a mohlo se konečně začít hrát.

Jak je patrno z nadpisu článku, tento zápas netrval příliš dlouho a již po první časové kontrole jsme to mohli zabalit a odebrat se na zasloužené pivko. Ale popořadě... Nejdříve remizoval Petr Chytil, který hrál svou klasickou sušárnu, a když se mě přišel zeptat na remízu, tak jsem ho poprvé poslal do patřičných míst, podruhé mu řekl, ať si dělá, co chce a už mi dá pokoj. Ale podle mě to dal za půl, jen aby mohl jít na oběd... 0,5-0,5

Hned o stůl vedle ukončil svou partii stejným výsledkem i Antonín Kubíček. Vzniklému zahájení jsem nerozuměl ani v nejmenším (na druhou stranu, kterému zahájení já rozumím...), takže jsem jí přestal věnovat zvýšenou pozornost, a jelikož jsem tam přes celý sál nedohlédl, tak o ní nevím již nic dalšího. Koho by zajímala, může si ji celou přehrát. 1-1

Pak už přišel čas na zběsilý přísun bodů na stranu domácího týmu. Konkrétně jako první Štěpán Žilka, který se s Drakem vypořádal po svém, s radostí sebral pěšáka, a když má Štěpán pěšáka, většinou není co řešit. Odrazil kompenzaci soupeře a nakonec to byly jeho těžké figury, který by sbíraly další pěšce. 2-1

Další bod přidal Víťa Valenta, který zvolil agresivní variantu Královské indické, která vedla do konkrétních taktických zápletek. Náš borec získal dámu za věž a figuru, nicméně za cenu slabého krále. Při přesně hře ze strany soupeře to byla objektivně remízová, leč ostrá pozice, jenže ten nástrahy pozice nezvládl, a když ztratil bez kompenzace věž, vzdal se. 3-1

Jako další jsem své veledílo ukončil já osobně. Nedávno jsem se zapřísáhl, že tah 1.a3 už nikdy nepoužiju, nicméně prudce aktivní skóre mi nedalo, abych ho použil ještě jednou, tentokrát určitě naposledy. Postavil jsem svůj klasický paskvil a pak až začal přemýšlet. Získal jsem jakous-takous hru na dámském křídle a přešel do lepší koncovky, kterou jsem i díky soupeřově pomoci přetavil v bod rychleji, než bylo nutné. 4-1

Partie Ladislava Sohra byla stručně řečeno gembl. Laďa roztočil pozici obětí střelce na h7, následně přidal ještě kvalitu, bohužel to byl jen totální bluf, pozice se dala ubránit v několika momentech. Ale ani já bych nechtěl sedět za bránící se stranu. Klasický důkaz toho, že někdy se dá vyhrát i na triky, partie velmi připomínající ty z dílny Míši Hrabala... 5-1

Roman Vicenec se černými nedostal pod výraznější tlak, naopak to byl on, kdo si připravil mírně lepší pozici. Od patnáctého tahu však oba aktéři v pozici s různobarevnými střelci a těžkými figurami již stáli na místě, proto přepisování dalších dvaceti tahů bylo tak trošku nezáživné... 5,5-1,5

A nakonec partie, která jako jediná přežila časovou kontrolu, konkrétně o 5 minut a 1 tah... Ladislav Stratil dosáhl své klasické pasivní pozice a následně začal ze zákopů cenit zuby. Výsledkem byl zisk figury, ovšem za 2 pěšce a stísněnou pozici. Jelikož jsem se v této chvíli již věnoval úklidu, nepostřehl jsem již všechny další taktiky, nicméně černému zbyla figura navíc a uzavřel tak skóre na 6,5-1,5.

Pro zvídavé čtenáře je možnost přehrát si všechny partie na stránkách velkolosinského klubu.

Když jsme chtěli odvézt hrací materiál zpět na své místo na stadion, zjistilo se, že kdosi vyměnil zámek na bráně, a jelikož se tam tedy nedostaneme, nezbylo než spěchat Na Terasu na partičku karet a něco k jídlu. (Ono i kdybychom ty klíče od brány měli, spěchalo by se stejně...) A příště další 3 povinné body z Uničova, ať se na té špici udržíme co nejdéle!