Popravdě ani nevím, jak začít. Po delší stylistické přestávce se mi zjevně vytratily všechny nápady na nějaký rozumný a smysluplný úvod, a vám tak nezbyde, než se spokojit s tím, že objasním jen základní okolnosti týkající se dvoudenního šachového maratonu uplynulého víkendu.

První zastávkou byl dle plánu věhlasný, a u nás velice oblíbený, stavenický turnaj, který je každoročně předzvěstí něčeho velkého a pro jehož zvládnutí je potřeba spousta energie, šachového a karetního štěstí a pro některé i pořádně trénovaná játra. No a pro přeživší tu bylo pokračování v podobě nedělního 10. kola KP proti AŠK Olomouc A, což bylo prestižní zejména v tom, že nás někteří považovali za outsidery a my chtěli tuto domněnku vyvrátit, a stejně tak jsme se chtěli vyhoupnout tabulkou výše, nejlépe na medailové pozice. A teď již od začátku...

Sobota, 7:30, Nový Malín - Cestou k místu domluveného srazu přemítám o probdělé noci a vzhledem k tomu, že vím, jak to ve Stavenici obvykle chodí, mám strach, že to letos bude opět nad mé síly. Jedno ze tří aut, která se na turnaj vydala, mi však jelo naproti dříve, než jsem ke kostelu stihl dojít (respektive šel jsem pozdě). O pár stovek metrů dále už jsme s Romanem Kopeckým tahali z postele Štěpána Žilku, hlavního favorita na celkové sobotní vítězství a základní kámen nedělního úspěchu. V Zábřeze jsme přibrali Marka Malého, který vypadal, že toho taky zrovna dvakrát moc nenaspal, ale shodli jsme se na tom, že nejlepší oslavy jsou z pátku na neděli.

Do Stavenice jsme dojeli z Losiňáků jako druzí, celkově se nás turnaje účastnil rovný tucet, čímž jsme byli (aspoň tedy myslím) nejpočetnější výpravou. A i proto jsme měli nemalé cíle - ovládnout turnaj, o což se měl postarat Štěpán, a také zvítězit v týmovém hodnocení, skládajícím se ze tří nejlepších hráčů jednoho oddílu (zde jsme již bojovali bez Štěpána, hrajícího za Nový Bor). Zároveň jsme se ale rozhodli to příliš neprožívat, protože se již několikrát ukázalo, že kdo moc chce, je na tom hůř než ten, komu "je to jedno".

Bojový tábor jsme postavili v předsálí a okamžitě po skončení partie rozdali karty na hercky (obdoba počítačové hry Srdce). Nepříjemné bylo, pokud svou partii skončili jen tři a čtvrtého ne a ne sehnat, protože ostatní hráli až do konce časového limitu. Ale na tom nesešlo, protože když už se čtyři karbaníci sešli, z nějakého mně neznámého důvodu jsem prohrával jednu hru za druhou a za trest chodil všem ostatním pro pivo a kořalku. Pokud by rčení „Neštěstí v kartách, štěstí v lásce“ opravdu fungovalo, tak mě musí mít někdo nade všechno rád...

Jednotlivá kola postupně ubíhala, kromě tradičně výtečného oběda (španělský ptáček s bramborem) nebylo na co čekat a turnaj probíhal ve svižném tempu. Zhruba po sedmém kole jsme se začali trochu více zajímat o výsledky a bylo milým zjištěním, že v první řadě stolů nás hraje přibližně šest. A protože nás forma do konce turnaje neopustila, splnili jsme předem dané cíle na 100%. Štěpán skutečně vyhrál se ziskem 8/9, a jelikož v první osmičce výsledkové listiny jsme byli celkem čtyři (se Štěpánem pět), nebylo pochyb o tom, kdo získá týmovou trofej. Stejně tak jsme byli při vyhlašování ze samé euforie suverénně nejhlasitější, ale to už k nám tak nějak patří...

Potom už se šlo slavit, především nesmím opomenout sedmdesátku nestora klubu Franty Klézla, na jehož zdraví se otočila nejedna runda. Bohužel se již připozdívalo a bylo potřeba se přesunout jinam. A kam jinam než do Losin "Na Terasu"? Rozloučili jsme se se zbytkem s tím, že se opět za chvíli setkáme...

Sobota, 20:00, Velké Losiny - Stále nikdo nikdo. Normálně by to nevadilo, kdyby byla domluvená sestava na zápas a vědělo se, kde jsou klíče od týmového tranzita. Najednou přijelo auto. Bohužel jediný použitelný byl Peťa Viktorin, ostatní to s tou oslavou trochu přehnali. A to tak, že jsme z Vadima Bureše nedostali ani za použití násilí, kdo má ty již zmiňované klíče. Nebyla jiná možnost než vydržet do rána, čímž vyšel najevo další problém. Já, Marek a Štěpán jsme museli někde přespat, protože jezdit zpět domů by bylo kontraproduktivní. Původně nápad byla klubovna, ale netušili jsme, že už se tam koná nějaká party, a tak nás zachránil Peťa, který nás vzal na jednu noc k němu domů.

Neděle, 7:00, Vikýřovice - Zvoní budík. Jenže všichni tři jsme úplně mrtví. Naštěstí aspoň ty klíče se našli, už jen zbývá složit ten tým. Během hodiny se podařilo vzbudit Frantu a Romana Klabana, což je samo o sobě úspěch, jelikož večer vypadali oba jako chodící mrtvoly. Ale když jsem viděl, jak si při příjezdu Roman otevírá lahváče, bylo jasné, že je v pořádku. Dojeli jsme, i když s mírným zpožděním, v sestavě 1.Žilka 2.Vaculík 3.Malý 4.Kopecký 5.Doležel 6.Chytil 7.Klaban 8.Klézl, což je jedna z nejlepších sestav, co jsme letos nastoupili. Chybělo už jen najít hrací místnost, ale protože jsme šli na špatnou stranu ulice, ztratili jsme další čas. Ani tak ale ještě nebyli v hrací místnosti všichni, takže jsem stihl ještě rychle sníst jedno jablko.

Vzhledem k tomu, že domácí postavili všechny své hosty, taktika byla jasná, vepředu minimálně tři body a vzadu už se to snad nějak dohraje. Průběh tomu ale vůbec neodpovídal a byl celou dobu pod naší kontrolou.

Na první desce se počítalo s bodem tak nějak automaticky, ale vůbec tomu tak být nemuselo! Štěpán celou dobu kroutil hlavou a všem bylo jasné, že to (opět) nemá pod kontrolou. Naštěstí pro něj (i pro nás) ho vysvobodilo nastavení figury. Ač je suverénně nejsilnějším hráčem soutěže, tak se zatím na každou výhru pořádně nadřel. Ale hlavní je, že ty body udělal. 0-1

Vedle na dvojce jsem seděl já osobně. Pár tahů mi trvalo, než jsem se z rapidového tempa dostal do vážné partie, ale jakmile jsem začal přemýšlet, dosáhl jsem v Grünfeldově indické bez d4 výhodné pozice, jelikož černý byl bez protihry na pěšcové centrum. Pak už šlo jen o to, najít správný plán, jehož realizaci ulehčila soupeřova hrubka ztrácející kvalitu. 0-2

Za to Marek zvolil na trojce velmi remízově vypadající variantu Francouzské, která vyústila do pro Maru lepší, ale objektivně remízové věžovky. O tom, že vyhrát (nebo spíš prohrát) se dá všechno, jsme se přesvědčili vzápětí, kdy po několika soupeřových chybách jsme vedli 0-3.

První tři hráči soupisky mají letos zatím 19,5/21, což určitě není k zahození. Navíc díky tomu, že jsme dohráli, měli jsme čas zkontrolovat svačinu Peti Chytila, který, ač přes protesty, se s námi nakonec o toasty podělil.

Roman Kopecký na čtyřce si vedl středně progresivně. Nejdříve získal dvě figury za věž a pěšce, jenže v oboustranné časové tísni se mu zamotaly lehké figury a věž se zdála být aktivnější. Zatímco jsme už byli nějakou dobu na obědě v hospůdce pod hrací místností, zde se hrálo až do konce, ale žádný zvrat se ani na jednu stranu nekonal. 0,5-3,5

Stejně tak jako v partii Jirky Doležela, který sice ve střední hře, už při nestejných střelcích, ztratil pěšce, ale remis by to měla být na všechny způsoby. I tak se tato partie hrála (možná i trochu zbytečně) celých šest hodin, kdy skončila až v holých králech... 1-4

Velkou slinu chytil Peťa Chytil, který v poslední době předvedl poněkolikáté skvělý výkon a získal si tak zpět moji důvěru. Po pasivnějším zahájení se rozhodl obětovat figuru za tři pěšce, možná korektně, možná ne, ale vznikla zajímavá dynamická pozice, která svědčila více Peťovi, který získal nejprve figuru zpět a posléze ještě jednu jako bonus. Ostatně, prohlédněte si partii s komentáři samotného autora sami. 1-5

A i dvě poslední partie byly nad očekávání dobře rozehrané. Roman Klaban hrál jednoduše, sebral, co se dalo, získal několik pěšců a vyhranou pozici, bohužel při posledním "zoufalém" pokusu soupeře Roman dobral věž věží místo králem a vystavil se tak věčnému šachu. 1,5-5,5

No a oslavenec Franta Klézl si v klídku postavil svoje obvyklé domečky a připravoval se na zákopovou válku. Jelikož tato partie probíhala ze strany obou aktérů v doslova bleskovém tempu, viděl jsem až koncovku, kdy měl František v jezdcovce volného pěšce, a tudíž jsme čekali výhru, jenže černý stihl za posledního pěšce obětovat svého koně a Franta tak byl donucen, byť s jezdcem navíc, přijmout remis. Ale! Při pročítání sestav a výsledků 10. kola bylo zjištěno, že domácí si nepohlídali počet hostů v sestavě, jejich hráč na osmé desce byl již čtvrtým, a partie tak byla kontumována v náš prospěch. 1,5-6,5

Jak je vidět z výsledků, tento zápas nám opravdu sedl a tím jsme se dostali na třetí místo, milník pro pozitivní hodnocení sezóny, ale hlavně jsme se stylem uzavřeli nezapomenutelný šachový dvojden. Tak zase za rok!