Ve Stavenicích si hned z kraje jara dávají dostaveníčko mnozí šachisté. Zdejší rapid patří k jednomu z nejoblíbenějších široko daleko. A letos nejenže termín vyšel na víkend předcházející Velikonoce a vytvořil tak v podstatě vstupní bránu k svátkům jara, ale současně se zde i mohutně slavilo. Ve Stavenicích totiž vítali hráče v rámci dvacátého jubilejního ročníku!

„Ani se nechce věřit, že jsou to už dvě desítky let, co se tady u nás potkáváme,“ vzpomíná hned ráno ve dveřích dlouholetý organizátor tohoto klání Vojtěch Hanousek. A dodává: „Bývaly chvíle, kdy jsem si říkal, zda vydržíme!? Nejen já a moji kamarádi šachisté, ale především naše rodiny, bez kterých by to opravdu nešlo. Ona to není žádná legrace. Kupříkladu včera jsme do večera v pěti lidech po dobu pěti hodin škrábali brambory k dnešnímu obědu. A takových věcí by se tu našla spousta,“ vypočítává Hanousek. Ovšem navzdory únavě se skvěle baví. Když se mu nakonec na startu sejde 96 hráčů, září spokojeností.

„Rekord to není, už tu padla kdysi i stovka. Nicméně zájem je pořád veliký. A za všechna ta léta je i na co vzpomínat. Kupříkladu současný velmistr Štěpán Žilka (2538) sem poprvé přijel snad coby šestiletý capart. Prohrál tu v jednom kole obzvlášť tvrdě partii a začal pofňukávat. Vzal jsem ho do náruče, donesl do kuchyně, kde si vybral v bufetu sladkost a bylo po breku,“ usmívá se Hanousek.

Ještě si nestihnul všimnout, že ten někdejší malý klučina mezitím nenápadně dorazil do hracího sálu. Trochu nám za ta léta vyrostl, šachově zesílil a se svým velmistrovským titulem nevypadá, že by se spokojil s tatrankou, když tu stojí v roli absolutního favorita.

Postupně se prezentují další a další. Vládne místy až bouřlivá neformální nálada, jinak tomu tady snad ani nemůže být. Stavenice totiž mají své neopakovatelné kouzlo. Hraje a bojuje se tu jako kdekoliv jinde, ale vždycky jsem tu měl silný subjektivní dojem, že ve zdejších zdech k sobě lidi mají nějak blíž a pokaždé se nechají nakazit v podstatě domáckou atmosférou. K tomu výborně zásobený bufet, tradičně vynikající oběd za přijatelný peníz a zajištěný pitný alko i nealko režim jen dotváří pohodou atmosféru.

Je to vlastně nevšední obrázek: v jednom okamžiku se dva chlapi bez slitování rvou na šachovnici, aby vzápětí poražený pogratuloval vítězi, sdělili si bleskově dojmy z partie a s úsměvem odkráčeli svorně na štamprli. Žádná hořkost, žádná nezdravá rivalita. Prostě jen hra a její výsledek. A pak další kolo. To není žádný sentiment, je to jen přátelské klima k nezaplacení.

Pódium je plné cen. S prázdnýma rukama odtud totiž neodchází nikdo. Nade vším nicméně ční krásná soška ručně vyřezávaného krále, trofej pro vítěze. Jejím autorem je po dlouhá léta místní řezbář pan Müller. A stojí za to zopakovat, co v těchto řádcích stojí rok co rok: jako pokaždé vyřezal zcela novou figuru, odlišnou od těch z předchozích ročníků. Každý zdejší vítěz tak má doma svůj vlastní originál krále.

Žilkovi nakonec na čele turnaje dělala společnost skvadra silných kandidátů mistra. Nasazenou dvojkou byl litovelský Ladislav Vaněk (2252) a trojkou prostějovský Roman Závůrka (2187). Štěpán Žilka na protivníky v rámci přímého dotazu před zahájením bojů reagoval opatrně: „Ano, souhlasím, že výkonnostní odstup mezi mnou a soupeři je poměrně značný. Nicméně je jich hodně a dá se čekat, že někdo bude mít svůj den a nasadí do trháku a stíhající jízdy. Zadarmo se ani tady žádná partie získat nedá.“

V úvodu turnaje přijel pozdravit hráče jeho dlouholetý rozhodčí Karel Volek. Byl však po náročné operaci indisponován, a tak zůstal pouze do oběda a jel rehabilitovat. Přejeme mu brzké uzdravení! A tak se role sudího ujal zkušený Jiří Voráč ze Šumperka. Turnaj odřídil s nadhledem, nenápadně a s humorem sobě vlastním. A nemálo na tom! Rozhodcovská profesionalita mu nedala a podařilo se mu nakonec zcela smazat časové manko z mírně opožděného úvodu.

Žilka měl ve svém komentáři pravdu. Boje, které se rozhořely, byly urputné, avšak po celou dobu i zcela korektní. A jak tomu u rapidu bývá, ani o překvapivé výsledky nebyla nouze. Nicméně šachová bohyně Caissa tentokrát žádnými zvláštními vrtochy na úkor favoritů netrpěla, a tak se na prvních příčkách hráči seřadili dle svého nasazení, což bývá k vidění málokdy!

Žilka nikoho nenechal na pochybách, jaká je jeho šachová úroveň, a nekompromisně vyhrál v prvních šesti kolech. Pak pustil jednu remízu, znovu vyhrál a v závěrečném kole ještě jednou půlil. Docílil tak 8 bodů z 9, což je určitě i na jeho poměry vynikající výsledek, když pouze nedokázal zopakovat výsledek 100% bodového zisku z loňska. Ale i velmistr je jen člověk z masa a kostí.

V rámci dalšího pořadí to vřelo po celou dobu turnaje. Nejlépe měl našlápnuto Ladislav Vaněk, který ovšem v šestém kole klopýtl a prohrou si vše zkomplikoval. Kdo by mu však chtěl vyčítat zakolísání s Žilkou? Pak sice rychle dohnal terén další výhrou, avšak na závěrečná dvě kola dostal za soupeře své bezprostřední pronásledovatele. Tlak ustál a dotáhnul se na 7 bodů. Závůrka hrál celou dobu vyrovnaně a spolehlivě, před posledním kolem byl největším kandidátem na stříbro právě on! Nicméně Vaněk po úspěchu toužil také, a tak rozhodla vzájemná partie, ve které byl litovelský hráč úspěšnější. Na Závůrku tak zbyl bronz. Je však spravedlivé dodat, že finiš skončil mrtvým sedmibodovým ziskem hned u čtyř hráčů a rozhodovalo až pomocné hodnocení.

Na závěr je třeba poděkovat organizátorům. Za těch dvacet úctyhodných let, kdy zajišťují turnaj, který má ve svém kalendáři spousta šachistů. A popřát celému realizačnímu týmu, aby jej chuť do Stavenických klání neopustila a my v příštím roce načali třetí desítku místních setkání!

konečné pořadí v xls

konečné pořadí na chess-results

videozáznam z turnaje pořízený Mohelnickou televizí