Nebudu zastírat, že se mi stejně jako ostatním moc hrát nechtělo. Spíše jsem si naplánoval poprvé v sezóně volnou neděli a chtěl si trochu odpočinout. Bohužel stejnou strategii zvolil i Štěpán, který odjel do Neměcka, Marek se pro jistotu z Prahy vůbec nevrátil a Roman zmizel také kamsi za hory. A když jsem si vzpomněl, že jsem minule Vadimovi slíbil, že už nikdy hrát nemusí, jako jediné řešení se mi jevilo tvářit se bojeschopně a nabídnout zavčasu remízu 4:4. I tak jsem musel mít plán B, a tak jsem ze zbytku týmu zkoušel složit osm lidí. Proto jsem se rozhodl jít příkladem a volno jsem si o týden odložil. Zjevně to zafungovalo a u všech dalších oslovených jsem byl se svým naléháním úspěšný.
V neděli jsem vstával dřív než obvykle. Ne, že bych nemohl spát, ale nechtěl jsem nechat Peťu, který jel s týmem Jeseníku, na mrazu a také bylo potřeba zatopit v hrací místnosti a udělat další organizační věci, jako přeskládat stoly, nachystat šachy a hodiny, vypsat zápis atd... Ještě nám zbyl čas na patnáctiminutového šlofíka, načež přijela první půlka hostů následovaná autem domácích. Zbytek z týmu Skaličky dorazil o 5 minut později, ale to ani zdaleka neměli na Romana Klabana, který dorazil tradičně půl hodiny po začátku zápasu.
Jako správný hostitel jsem chtěl nabídnout čaj, kávu či pivo, ale po zjištění, že bečka není naražená a čaj taky nebyl, jsem to omezil jen na tu kávu (na mou obranu jsem měl rozpustnou i turka). Holt zásobovací služba tentokrát velice zklamala...
Jako správný rozhodčí jsem upozornil na mobilní telefony a varoval před jakýmikoliv problémy, protože se mi nechtělo nic řešit. Po usazení hráčů za šachovnice pak zcela otevřený zápas započal.
V rámci zachování originality to tentokrát vezmu od spodních šachovnic, ať je jednou zase nějaká změna. Na té poslední po zmiňované půlhodince zasedl Roman Klaban. Byl ještě z vlaku celý rozjetý, takže rozehrál zahájení, který v životě neviděl, a podle toho také vypadal jak on, tak i pozice. Netuším, jakým způsobem to dokázal vykouzlit a vyšejdit, ale z připrohrané pozice udělal půlku, stvrzenou podpisy na partiářích. ½-½
Na začátku si obdobně vedl i Rosťa Vodák na sedmé, jehož pozice sice vypadala opticky pěkně, ale při přesné hře soupeře nebylo na co hrát a bílá pozice by se rozpadla v mžiku. Naštěstí v oboustranné časovce začala bílá dáma úřadovat, zatlačila černé figury do obrany a po svázání a následném zisku dámy to bylo pro nás 1½-½.
Ani na šesté Tonda Kubíček ze zahájení nevyšel se zdviženou hlavou. Právě naopak, při přechodu ze zahájení do střední hry se jeho král dostal pod útok a jelikož stál chvíli i pod matem, přestal jsem této partii věnovat pozornost. Ale jelikož tato partie končila poslední, zvědavost mi nedala a já jsem viděl dámskou koncovku s odhalenými králi, a to je remíza, ať chcete nebo ne... 2-1
Nicča Lužíková hraje s Lukášem Vozákem prakticky pokaždé, kdy se tyto dva týmy střetnou, a tak se rychlá remíza dala čekat. Moc tahů se opravdu nestalo, ale partie trvala neobvykle dlouho. Tak jako tak remízou skončila, navíc v relativně tupé pozici. 2½-1½
Moc dlouho se u partie neohřál ani Slávek Lejsal, který, když zjistil, že pivo prostě není a nebude, využil první příležitosti ke zjednodušení hry a po soupeřově nabídce remízy ji bez rozpaků přijal a pelášil na "Terasu" uhasit žízeň. 3-2
Jako klíčová partie se již od začátku jevil na trojce souboj dvou mladíků - Peti Chytila a Martina Nehyby. A proto se na tuto partii podíváme detailněji, respektive se zaměříme na nejdůležitější momenty partie:
Chytil Petr - Nehyba Martin
1.Jf3 d5 2.d4 c6 3.c4 Jf6 4.Jc3 e6 5.Sg5 Se7 6.e3 Jbd7 7.cxd5 Poněkud remizovější tah, nicméně i toto se dá zahrát. 7...exd5 8.Sd3 O-O 9.Dc2 Ve8 10.O-O h6 Neobvyklé pokračování, do pozice se více hodí převod jezdce přes f8 na g6. 11.Sf4 Jh5?
Prakticky hrubá chyba, která umožňuje efektivním a zároveň efektním způsobem získat centrálního pěšce d5 12.Jxd5! Nelze brát na d5 pro Sc7 12...Jxf4 13.Jxf4 Jf6 14.Sc4 Sd6 15.Db3? Toto je nepřesnost, která vypouští většinu ze získané výhody, správné bylo 15.Jg6! s obsazením políčka e5. 15...Dc7 16.Vac1 Sg4 Bílý najednou pociťuje problémy na královském křídle. 17.Je5 Sxe5 18.dxe5
18...Je4? Místo logického 18...Vxe5 s vyrovnáním hry přichází další chyba, která vůbec nepočítá s možnou protihrou bílého. 19.e6! f6?? Poslední hřebíček do rakve, nyní černý ztrácí figuru. 20.e7+ Kh7 Nepomáhá ani 20...Kh8 kvůli 21.Jg6+ Kh7 22.Jf8+ Kh8 23.f3 Jd2 24.Dc2 s hrozbou matu. 21.f3 Sf5 22.fxe4... a bílý získal vyhranou pozici s figurou navíc.
Partie se hrála ještě asi 30 tahů, kdy jsem pak k mému velkému údivu byl přivolán k reklamaci třikrát opakované pozice. Naštěstí jsem nemusel zjišťovat, zda-li je tomu opravdu tak či nikoliv, jelikož hráč reklamoval na soupeřův čas, což není možné. Peťa po této výstraze zpozorněl a najednou pozici snadno vyhrál. 4-2
Dalším, kdo se v tento den nepotkal s teorií zahájení, byl na dvojce Jirka Doležel. Ve složité Sicilce ztratil figuru, a i když se ještě nějakou tu chvilku snažil, bylo to marné. 4-3
Abych nepokazil týmovou statistiku, tak jsem několik úvodních tahů zahrál také jako prase a nezískal ze zahájení vůbec nic, ba jsem stál možná i hůř. A tak jsem většinu ze svého času strávil hledáním nějaké aktivity. Vyzkoušel jsem útok na královském křídle, který s vypětím všech sil po drobných chybách soupeře vyšel a odměnou mi byl zisk kvality. Stačilo poté jen zjednodušit pozici a bod byl doma. 5-3
Původně jsme si mysleli, že již o nic nejde, ale souhra výsledků nás vrátila zpět do závěsu za vedoucí družstva, a i přesto, že moc dobře víme, že to není v našich rukách a na postup bychom potřebovali velkou dávku štěstí, není důvod proč to nezkusit a dát ostatním týmům najevo, že je stále potřeba s námi počítat, jelikož stále můžeme postupovými kartami zamíchat. | 
