Po vysokém vítězství v dávno minulém zápase s Litovlí, kdy jsme nečekaně šli, s nadsázkou řečeno, do čela soutěže, jsme tuto neděli postoupili na vyšší obtížnost - stali jsme se na nějaký čas hosty Lípy. Vzhledem ke geografickým neznalostem cizích krajů jsem já (a nejen já) netušil, kde se toto místo nachází, a jelikož jsem při cestě spal jak zabitý, netuším to doteď (hádám plus mínus někde u Hradce). Více než poloha ale bylo důležité něco jiného, a to šachová síla. Zajímavým zjištěním bylo to, že prakticky vždy hraje základní sestava (která by měla být papírově slabší než naše), a tudíž by se snadno dalo připravit. Jenže zkuste to, když větší neznámou je složení vlastního týmu a navíc se karty každou chvíli mění...

Většina hráčů základu si zjevně řekla, že když se minule vysoko vyhrálo, je potřeba trošku zvolnit a zpomalit nastolené tempo anebo prostě jen pokračovali v zimním spánku ještě od Vánoc. Buď jak buď, něco se z toho zbytku podařilo složit, ale když v neděli ráno uvízl Svaťa jedoucí v autobuse na Červenohorském sedle, bylo zle. Z postele byl vynesen Vadim, který i přes vehementní odpor manželky neměl jinou možnost než se vydat na cestu.

Přes sněhovou břečku jsme se dohrabali od auta k hrací místnosti a s mokrými botami vstoupili dovnitř. Tou místností byla od pohledu starší, nicméně vcelku útulná hospůdka, kde pro nás v místnosti za výčepem bylo připraveno osm šachovnic. Jelikož ve stejné místnosti hrála i domácí rezerva, bylo místy poněkud přelidněno. Nedostatek místa jsem pociťoval především já, když jsem se svým vysokým, obtloustlým tělem měl problém usednout za šachovnici (respektive nebylo kam odsunout židli), nemluvě o pohybu v místnosti, který jsem se snažil hlavně kvůli mé nemotornosti co nejvíce omezit. Ale zpět k souboji...

Domácí skutečně v základu nastoupili, a tak se dostali do role mírných favoritů, a my věděli, že jestli chceme body, budeme se muset vyhecovat a urvat nějaký neočekávaný partiový bod.

Nicméně ze začátku to místo příjemného překvapení vypadalo na pořádný debakl. Po zahájení, kde nic tu nic, jen Marek získal to, co by se bílými figurkami mělo a mohl směle pomýšlet na bod. A jelikož Nicola se dostala již ze zahájení pod tlak a Roman ztratil čistého pěšce, vypadal zápas velmi bledě. No, a když Nicola po ztrátě jezdce a Roman po ztrátě dalších dvou pěšců v koncovce vzdali, začalo se hrát na krev. 2-0

Mezitím nepozorovaně zapůlil Laďa na jedničce. Tato partie byla mimo můj obzor a rozhled, nicméně budu věřit tomu, že oba hráči při podepisování partiářů věděli, co dělají. Naopak odmítnout remízu se rozhodl Vadim a chtěl bojovat za tým. Náladu zlepšil svou výhrou Marek, který v prvotřídním chaosu využil hrubky svého soupeře a snížil na 2½-1½.

V dalším průběhu to bylo o nervy. Na dvojce se Víťa snažil vyhrát koncovku různobarevných střelců s pěšcem navíc, která vypadala velmi nadějně. O šachovnici dále moje maličkost prosazovala volného d pěšce, nicméně jsem stále musel krýt soupeřovy pěšce na křídle dámském, kde měl převahu. Na šestce Vadim bohužel už spíše bránil, než že by se snažil o výhru, a na poslední desce se rýsovala lepší koncovka pro Rosťu.

Potvrdilo se nejhorší, když Vadim neudržel dámskou koncovku a nakonec skončil prakticky bez materiálu. Prohrál tak svoji první vážnou partii po cca dvou letech. Holt každá série jednou končí a tato skončila nyní. Prohrávali jsme již 3½-1½ a nesměli si dovolit další zaváhání.

První dílčí úspěch na tomto třífázovém úkolu zvládl Víťa, který zahrál koncovku precizně a když dva volní pěšci pochodovali na samotného střelce, nebylo co řešit. Další výsledek se čekal u mě. Bylo jsem zděšen a zároveň potěšen, kolik diváků má najednou moje partie, ale když se můj pěšák usadil na d2, měl jsem již úsměv na tváři, protože jsem věděl, že spolu s mým koněm a králem vytvoří matovou síť, kterou lze odvrátit pouze za cenu figury a vyrovnal jsem na 3½-3½.

Mezitím se to jasně vykrystalizovalo i na osmičce. Náš drakobijec Rosťa přetavil lepší koncovku v zisk kvality, posléze ještě vyšperkoval ziskem figury a my se jen tiše modlili, aby v oboustranné časovce nepřišel nějaký neuvěřitelný kiks. Naštěstí nic podobného se nekonalo a Rosťa si udržel stoprocentní bilanci v lize i nadále a nyní zajistil tři body za vítězství 3½-4½!

Kdyby existoval koeficient štěstí, zřejmě bychom dnes atakovali jeho nejvyšší hranici, ale jak se říká: "Štěstí přeje šťastným!", takže jsme šťastní a vyhlížíme další zápas proti Rychnovu, kde již půjde o výhodnější pozici před závěrečným hektickým finišem soutěže.