Každý z nás zná jistě pocit, když se snaží, a ať uděláte cokoliv, tak to prostě někdy nevyjde. Dostaví se zklamání a pocit neúspěchu. Srazí vás to na kolena a na samotné dno a je jenom na vás, jak rychle se s tím vyrovnáte a začnete se rvát za to, aby se vám splnily vaše cíle. Tak nějak si připadali šachisté České Vsi minulou sezónu, když jsme pohřbili veškeré šance a plány v jednom dni. Byla to ona šachová neděle, když jsme se utkali s Lošticemi. Podle papírových předpokladů to měl být zápas na jednu branku, ale ono ejhle. Vybrali jsme si tehdy všichni svou daň a dostavil se hromadný kolaps, když ze čtyř vyhraných partií najednou byly čtyři prohrané! Nemohl jsem tomu tehdy uvěřit, ale bylo to tak! A my jsme se s těžkou porážkou museli smířit a smeknout klobouk před soupeřem. Čas plynul a před námi je nová sezóna a s ní velká chuť rvát se za vítězství a splatit všem to, co jim dlužíme.

Sešli jsme se opět po dlouhé vánoční pauze, která jistě všem prospěla. Některým na to, aby se zrelaxovali a odpočinuli si od práce či jiných aktivit a některým hlavně v pase. :-) Přišla druhá novoroční neděle a s ní šachové soutěže družstev. Já se ve svých řádcích zmíním o Oblastním přeboru sever.

Naše sobotní příprava byla těžce na bodu mrazu. Alespoň ta moje, když mi ráno v 9 hodin zvoní mobil a do něj mě prosí děda, jestli bych mu nepomohl postavit regál v garáži. Já jakožto hodný vnuk jsem ani chvíli neváhal a řekl jsem: „Samozřejmě, dědo“. To jsem ještě ale nevěděl, že venku je mínus 10 stupňů. Nicméně nám to šlo od ruky, takže za tři hodinky jsem už doma v teple popíjel horký čaj s medem. A když už jsem se opět začínal ukousávat nudou, tak jsem obvolal Romana Gawlase a Patrika Gnidu, jestli nezajdeme na večer do místního šachového klubu pokračovat v naší předzápasové „přípravě“. Tentokrát mě oba mí oddíloví kolegové odpálkovali. Roman se musel učit na zkoušku a Patrik šel sportovat do haly.

Mně nezbývalo tedy nic jiného, než si vyjít s kamarády na lední brusle. Není to vůbec na škodu se jednou od šachu také odreagovat. V neděli ráno to bylo ale mnohem horší. Po těžkých pádech a narážkách vlastním tělem na led bylo naprosto nemožné se zvednout z postele. Nějakým způsobem se mi to povedlo, a tak mi nezbývalo nic jiného než na sebe naházet oblečení a vydat se na parkoviště před místní obchod. Sotva jsem zavřel dveře od baráku a udělal pár kroků, začne mi zvonit mobil jak o život. Netrpělivý Patrik mi do sluchátka důrazně vysvětlil, abych pohnul svým líným zadkem. Vzal jsem to na vědomí a byl jsem tam, ani jsem nemrkl. Zde mě čekalo překvápko. Nejeli jsme jako obvykle dvěma osobáky, ale hasičským tranzitem. To ovšem nebylo poprvé, takže jsem bez váhání nastoupil a usadil se pohodlně na zadní sedadlo k zamlženému oknu. V autě už seděl ospalý Patrik a řidič. Popojeli jsme asi o tři sta metrů před dům Romana, který opět nezklamal a nechal nás pět minut čekat. Což o to, nám v autě to bylo celkem šumák, ale zbytek týmu čekal na mrazu v Jeseníku u Hotelu Praděd. Když už konečně Roman nastoupil, tak jsem ho pochválil a mohli jsme pokračovat v cestě. V Jeseníku se nalodil promrzlý kapitán se zbytkem posádky a pokračovali jsme dál na sever.

Těsně před devátou jsme dorazili do Loštic a nevím jak na ostatní, ale na mě to padlo. Připadlo mi to jako včera, co jsme tady zažili onu krutou porážku. Měl jsem ten zápas přímo před očima do poslední partie. Každopádně to byl jiný den a nový zápas. Stejně však jsme k zápasu nastupovali s velkým respektem! Měli jsme ale co oplácet. Vešli jsme do hrací místnosti, kde nás uvítali domácí. Proběhly jisté připomínky k pravidlům či objednávky kávy nebo čaje a mohlo se začít hrát.

O tom, že to byl boj na ostří nože, není pochyb, když první partie končila až po dvou a půl hodinách. Konkrétně na 8. desce, kde za nás bojoval Jirka Walák. Tuhle partii jsem neměl čas sledovat. Vím jenom, že po ostré střední hře, kde náš hráč poztrácel dva piony a získal jednoho zpět, mu zbyly aktivnější figury, a tak se dohodl se soupeřem na remíze. 0,5-0,5

Abych byl upřímný, tak v tenhle moment jsem náš zápas neviděl příliš nadějně. Na páté šachovnici Filip Loužil rozehrál černými rychlého draka, ale ve střední hře nastavil kvalitu. Patrik hrál na jedničce rovinu v Dámském gambitu. Roman Gawlas se pral s pasivitou vlastních figur za získaného pěšce. Jediný Zdeněk Rychlík stál od zahájení lépe a získal zdravého ťoka.

No... Přestal jsem radši přemýšlet nad ostatními partiemi a šel se věnovat plně té svojí.

Na šestém prkně změřil síly Till Eduard s Foltou Lukášem. Pan Till je na marodce, ale když se dozvěděl, že nám jeden hráč chybí, ochotně nastoupil. Za což mu patří VELIKÉ DÍK! A teď k partii. Pan Till rozehrál jako obvykle Rétiho hru, ze které získal pozici s kupou možností, které někde propásl. Dostal se do věžovky s pěšcem míň, ve které soupeř zanedbal svého krále a byl nucen vrátit pěšce a vyměnit věže. Následně přešel do pěšcovky s ťokem míň a to už pan Till umí! 0,5-1,5

Chvíli na to dohrál náš kapitán Miroslav Čecháček na sedmém stole. Jeho soupeř Koleniak Marek stál řekl bych i lépe, ale odstavil svou dámu na druhý konec šachovnice. Nicméně to byla ostrá hra při opačných rošádách. Náš hráč postupně svého soupeře přehrál a přetavil výhodu v cenný bod. 0,5-2,5

Bylo asi kolem půl jedné a v tuto dobu se to začalo lámat a body se sypaly svižným tempem na účet českovesáků.

Další bod jsem přidal já na druhém plátně, kde jsem se utkal s Romanem Oliveriusem. Jako vždy jsem do poslední chvíle nevěděl, co budu hrát. Nakonec jsem se rozhodl pro 1.Jf3, která přešla do Dámského gambitu. Soupeř se rozhodl pro kopeček na dámském křídle s následným útokem po c-sloupci a nabídl remis. Nějak jsem nepřemýšlel, že bych ji přijal, protože když už jsem musel brzo ráno vstávat, tak jsem si chtěl zahrát šachy. Vyměnil jsem lehké figury a ponechal si lepšího bělopoláka proti horšímu. V tuhle chvíli jsem hledal, jak to posílit. Našel jsem výpad dámou na h5, díky němuž jsem získal nějaká tempa navíc, se kterými jsem obsadil dva volné sloupce těžkými figurami. Soupeř se dostával do problémů, které ale zatím byly řešitelné, nicméně měl časovku a rozhodl se mě otestovat nabídkou remízy po druhé. Opět jsem zamítl s vidinou, že při takovém tlaku a dosti omezeném čase musí udělat slabší tah.

A taky že jo. Odebral jsem pěšce s nevyhnutelnou výměnou všech figur, kde by vznikla pěšcovka s volným pěšcem pro mě. Soupeř nestihl ani dokončit 40 tahů a spadl na čas. 0,5-3,5

V tuto chvíli jsme potřebovali někde urvat bod. Tomu šel naproti Roman Gawlas, který rozmotal své figurky z pasivity a odebral soupeřovi věž, která byla poslána prostě na smrt. Následně vyměnil, co se dalo a s věží navíc v koncovce už soupeř musel kapitulovat. Roman si po partii hodně oddychnul. Připsal nám totiž rozhodující bod, alespoň v danou situaci. 0,5-4,5

Jelikož má Roman teď fofry ve škole, nasedl v Lošticích na první spoj a hurá do Olomouce za učením. Já jsem se s panem Tillem a zbylými hráči místního ŠK odebral do hospody. Příjemně jsme si popovídali o zápase a jiných šachových záležitostech a u toho jsme stihli i jedno malý. Sotva jsme ho však stihli dopít, už nás naháněl zbytek týmu, že je po zápase.

Patrik Gnida přešel do čtyřvěžovky, kde se loštická jednička Klíčka Pavel dopustil jednotahové hrubky a ztratil pěšce. Patrik vyměnil věže a vrátil piona za aktivního krále v koncovce, kde si podle jeho slov mohl vybrat, které pěšce si vysbírá. Asi měl pravdu, protože i jeho soupeř nakonec kapituloval, nutno podotknout, že po velkém boji, kde se i Patrik jednou zapotil. 0,5-5,5

Na čtvrté desce již zmiňovaný Rychlík Zdeněk měl sice pěšce víc, ale nedokázal to v koncovce jezdec proti střelci vyhrát, a tak ukončil trápení soupeře a kosmeticky zapůlil. 1-6

Filip Loužil se statečně bránil s kvalitou míň, ale už bylo pozdě na nějaké záchrany. Soupeř přetavil výhodu v bod, kterým snížili domácí na konečných 2-6.

My jsme se nalodili do naší hasičárny a s vítěznou náladou jsme putovali zpět za vůní domova.

Zápas bych zhodnotil tak, že mohl dopadnout těsněji a zbytek týmu mi dá jistě za pravdu! Na to se však historie neptá, a tak si Řetězárna připsala další 3 body do tabulky a odskočila ostatním do tříbodového vedení. Příští zápas doma hostíme Šternberk B, tak uvidíme, jak dlouho nám tenhle náskok vydrží.

Všem šachistům zdar!