K zápasu ve Zlatých Horách nastoupilo naše přemyslovické družstvo skoro v nejsilnější možné sestavě a přesto se mé obavy z výsledku zápasu ukázaly jako opodstatněné. Je totiž pravidlem, že když vyhraju nebo remizuju, tak družstvo vyhraje. Ani si nevzpomínám, že bychom vyhráli zápas, když jsem svou partii prohrál. A nyní mě čekal černými čerstvý přemožitel Štěpána Žilky z posledního kola Losinského kapra, Krzystof Banasik...

Partii jsme oba založili opatrně a bez problémů jsem vyrovnal hry. Potom soupeř neobětoval figuru s výhodou a já jsem tím pádem dosáhl pohodlné pozice. Místo zjednodušování jsem držel napětí a když už jsem věřil v určité šance na výhru, umožnil jsem soupeři neopatrným postavením svých věží hrozný šejd. Vzal mi věží pěšce, který byl krytý druhým pěšcem... I když zastávám názor, že všechny věžovky jsou remis, tato věžovka nestejných hráčů a s pěšcem míň remis nebyla. Nyní už jsem jen doufal, že tentokrát má prohra výsledek neovlivní, ale samozřejmě ovlivnila. Ačkoli jsme vedli již 3,5:1,5.

Jak kdysi správně prorokoval Jura, než jsme se nadáli, tak jsme na zadních deskách vedli dvoubodovým rozdílem díky výhře našich favoritů Štaffy a Ošťádala nad elově mnohem slabšími soupeři.

Remízu přidal Zdeněk Hájek s Petrem Krausem v zajímavé a složité pozici, která by si jistě zasloužila hrát dál, ale Zděněk nechtěl riskovat.

Další dvě remízy přidali Trávníček s Bartkowiczem a Prucek s Hudským. Tam se jednalo o korektně remízové pozice, ale zkoušet se to jistě dalo.

Zůstalo to tedy na prvních třech deskách, vydolovat alespoň bod a tato taktika totálně zkrachovala... Mně se to na 1. nepodařilo, na 3. Petr Kašparovský čelil strašlivému útoku svého polského soupeře, kterému podlehl a vše zůstalo na 2. desce.

Zde Jirka Zapetal nenavázal na skvělý výsledek ze sobotního kapra (6 z 9 a umístění např. před Vojtou Plátem). Hrál sice velmi dobře a statečně bojoval v nepatrně horší koncovce, polský šachista Siekaniec se však do něj zakousával s takovou sveřepostí a vytrvalostí, až se nakonec projevila i únava z náročného sobotního turnaje a s minutou do konce partie již nešlo čelit postupujícím pěšcům za obětovanou figuru. Nakonec tedy obrat z vedení 3,5:1,5 na prohru 3,5:4,5.

Zápas ukázal, že se silnými soupeři jsme schopni vyhrát, ale ne pravidelně vyhrávat. Kdybychom byli posíleni např. o Závůrku a Adamčíka z Prostějova, tak by se pravděpodobně postoupilo. Ale musíme si přiznat, že reálné šance na postup Přemyslovic do 2. ligy jsou asi srovnatelné s šancemi Prostějova na udržení ve 2. lize...