Před týdnem jsme jako černý kůň KP nastoupili proti největšímu favoritovi soutěže a doufali jsme, že dokážeme překvapit. I já, který obvykle věnuji přípravě celkem 0 minut, jsem si s pocitem zodpovědnosti vůči družstvu vyhledal několik partií pana Adamčíka a poctivě se připravil. Jelikož jsem v noci ze soboty na neděli "zkysnul" na pokerovém turnaji až skoro do 3 hodin rána (vítězství) a pak již neusnul, byl jsem za svou přípravu velmi rád. Radost mě přešla asi minutu po příchodu do hrací místnosti, kdy jsem si prohlédl soupisku domácích. Příprava byla k ničemu, domácím chyběl hráč č. 2 a místo pana Adamčíka mě čekal pan Vláčil.
Z mé ne moc nefungující hlavy jsem vydoloval vzpomínky na minulé partie, zavrhl ruskou a vrhl se bez přípravy do dobrodružství. Po pár tazích byly mé teoretické znalosti zahájení vyčerpány a já začal tvořit. Čas rychle běžel a po v podstatě vynuceném tahu soupeře mě čekalo rozhodování, jestli hrát plochou koncovku anebo riskovat pravděpodobně hodně přes hranu. Rozhodl jsem se nechat rozhodnutí na soupeři a nabídl mu remízu, soupeř mě zbavil nutnosti rozhodování, když nabídku přijal.
Ve zhruba stejnou dobu skončil na čtvrté šachovnici mírně indisponovaný Honza Gerych slavící životní jubileum smírem svoji partii s panem Fialou, kamenné zdi nehodlal nikde hlavou prorážet, a tak byl stav zápasu 1:1.
Situace na šachovnicích se pro nás začala zvolna vyjasňovat. Na první šachovnici Tonda Neoral získal proti Závůrkovi příjemnou pozici, kde mohl udeřit jen náš borec, na druhé Tomáš Zbořil proti mému očekávanému soupeři vyvíjel spoustu aktivity a ačkoli se zdálo, že nemá kudy prorazit, "neměl jak prohrát". 5. šachovnice Zvoníček-Peřina pěšec navíc pro nás, 6. šachovnice Zdražil-Virgler a neodvratitelný útok našeho mladého zabijáka oveček, 7. šachovnice Hradský-Houžva remízová pozice bez komplikací a na 8. šachovnici Molnár-Lasák získal Jirka Molnár jednotahově věž a partie se dohrávala snad jen proto, že šlo o soutěž družstev.
Takže s dobrou myslí jsem šel se svým soupeřem analyzovat do vedlejší místnosti naši partii. (Analýza potvrdila můj odhad při partii, remízovou větev jsme spolehlivě odremizovali a riskantní větev každou chvíli vyhrával někdo jiný.) Když jsme se po analýze a debatě o životě vrátili do hrací místnosti, začaly věci nabírat na tempu a poučily mě, že "myslet si znamená h...o vědět".
Na 6. a 8. šachovnici jsme sice podle plánu zvítězili, přičemž poněkud trapně působilo, jak dlouho tahal na šesté šachovnici pan Virgler koncovku střelec a x pěšců proti dámě a x pěšcům, nicméně byla to jeho volba a trpěl u té partie on a ne já.
Ale na dalších se nám situace začala komplikovat. Viktor na sedmičce při pokusu o aktivitu neodhadl možnosti soupeře a prohra byla jen otázkou času, na jedničce Tonda Neoral podcenil při přechodu do pěšcovky možnosti soupeře a vypadalo to, že se bude muset snažit, aby vůbec dosáhl remízy. No a na dvojce a pětce naši časoví specialisté s hrůzou sledovali, jak málo času jim zbývá na tak moc tahů do časové kontroly. (Tomáš Zbořil měl kupříkladu 30 vteřin na 12 tahů.)
Po časových kontrolách se brzy vyjasnila situace úplně. Viktor podle očekávání prohrál, takže domácí snížili na 2:3, Tomášovi zbylo ve stále rovné pozici luxusních 6 vteřin po čtyřicátém tahu, Michal taky udržel praporek nahoře a ačkoli byl nucen se urputně bránit, bylo jasné, že pokud neudělá chybu, zvítězí. A na první se zdálo, že se Tonda smířil se ztrátou perspektivní pozice a remízu snad udrží. Dalším, kdo skončil svůj boj, byl Michal. V kritické pozici našel jediný správný tah a soupeř se vzdal, 4:2 pro nás a k naší úlevě na druhé šachovnici byla sjednána remíza, sice v jasně remízové koncovce, ale člověk nikdy neví, co se může stát. Proto nás nemuselo mrzet, když na první šachovnici Tonda Neoral neukočíroval svůj optimismus a v obnovené touze po vítězství spáchal harakiri. 4,5:3,5 pro nás a možná rozhodující zápas o vítězství v KP za námi.
Poučen událostmi z minulého týdne jsem poctivě přípravu ignoroval a nechal běžet události svým tempem, když jsme tuto neděli jeli s naším B opět do Prostějova na souboj s B tamního SK. Připravit jsem se mohl, protože za domácí Roman Závůrka na první šachovnici nastoupil. Byla to také jediná šachovnice, kde měli domácí borci převahu, co se týče ela, takže jsme všeobecně očekávali vítězství a to pokud možno co nejvyšší. Očekávání se začala zvolna naplňovat, když na většině šachovnic jsme měli lepší pozice a zbytek byl vyrovnaný. Je vidět, že z minulého zápasu jsem si nevzal poučení k srdci všechna, protože se opět děly věci.
Relativně rychle jsme vedli 3:0, když jsme udeřili na zadních šachovnicích. Na 5. domácí Kocmel nevhodným pokusem o aktivitu ztratil s Tomášem Ochmanem figuru a vzdal se. Na 6. Olda Kolmaš sbíral postupně materiál, který s přehledem uplatnil v koncovce. Ono už 1...f6, které na Oldovo 1.e4 zvolil domácí pan Kubina, nepůsobilo nejpřesvědčivěji a na 8. šachovnici Martin Konečný, náhradník s téměř nejvyšším ELO v družstvu, nedal domácímu Londinovi šanci.
3:0 pro nás a partie na šachovnicích vypadaly následovně: na jedničce jsem považoval svoji pozici za mírně lepší až lepší, ovšem můj čas byl horší až víc než horší, takže jsem se rozhodl se silným soupeřem neriskovat a remíza v koncovce nestejných střelců byla otázkou času.
Na dvojce Viktor kromě převahy několika pěšců měl i prudký útok, na trojce Michal schraňoval pěšáčka k pěšáčkovi, na čtyřce Jirka Molnár měl zdravého pěšce víc a na sedmičce Libor Unzeitig vysvětloval soupeři v praxi útok na opačné rošády, takže to vypadalo, že elové předpoklady se naplní až na první šachovnici všude.
Vítězství 7,5:0,5 by bylo potěšující, leč opět se nám situace "trochu" zkomplikovala. Jirka Molnár podle pouček zkušeně s pěšcem víc vyměnil všechny figury a přešel do pěšcovky, ovšem k mé hrůze do takové, kterou jeho soupeř nemohl prohrát. Viktor Houžva správně odmítl ve vyhrané pozici soupeřovu nabídku remízy a pak nesprávně našel mat, který tam nebyl a po výměně dam a pár dalších chybách musel partii vzdát. Libor na sedmičce vyměnil taky, co se dalo a přešel do krásně prohrané koncovky.
Na jedničce jsem nehrál "lepší" koncovku různobarevných střelců a stvrdil jsem smír, stav byl 4:3 pro nás a hráli jen naši kapitáni. Po obvyklé časovce Michala byla situace jasná, dva zdraví pěšci navíc v koncovce nás uklidnili. Michal se rozhodl na jistotu pro družstvo a nabídkou remízy daroval domácímu Virglerovi půl bodu za nic. Zprávy o tom, jestli Michal nepřišel o ruku, když mu ji domácí kapitán rval při přijímání tohoto daru nemám. :=) |
