Přepište dějiny! Málokdy se stává - jestli už se to vůbec někdy někomu podařilo - aby jeden a tentýž tým získal během pouhých 7 dnů skalpy dvou soupeřů, přičemž každý z nich trápí své soupeře v jiné úrovni šachových soutěží. Zdá se to býti jako nemožné, neníž-li pravda? A přece se to o tomto víkendu, respektive tuto neděli, podařilo! B-tým z Velkých Losin si totiž po překvapivém, za to ale naprosto zaslouženém, vítězství nad rivalem ze Šumperka vyšlápl ve druhé lize i na jednoho z tradičních soupeřů - Ústí nad Orlicí.

Když jsme před dvěma týdny zjistili, že se právě toto kolo kryje se začátkem Polofinále juniorů, bylo nad slunce jasné, že do Ústí nepojede sestava, která by měla soupeře totálně zničit... Ale když jsem v sobotu večer dostal od kapitána Libora esemesku se sestavou, doslova jsem se mu vysmál s dotazem, jestli tohle myslí vážně či nikoliv... Odpověď byla stručná, i když naprosto dostačující na to, abych pochopil. Přibližně vypadala takto: :-) Na tohle již nebylo co říct, takže jsem konsternován zalehl do postele s tajným přáním, že ráno to bude třeba lepší...

No co si budeme povídat, jakmile jsem se vzbudil, zjistil jsem, že je to stejně na prd jako večer. Ale nedalo se nic dělat, když už jsem jednou členem týmu, tak budu hrát, ať se daří nebo ne. Nyní mi zbývala ještě hodina do odjezdu, tak jsem s ohromným nadšením (ironie) zasedl k počítači s myšlenkou aspoň zjistit, s kým bych mohl hrát... Jak asi tušíte, nic z toho nebylo, protože jsem celou hodinu strávil chatováním na facebooku (což, jak jsem posléze zjistil, byl daleko lépe využitý čas). Poté byl již čas vyrazit. Přišel jsem na dohodnuté místo na čas, jenže nikde nikdo! Že já se za těch pár let ještě nepoučil... Příště jdu o deset minut později.

Už mi nohy začaly přimrzat k chodníku, načež se k nám přiřítil modrý tranzit s natěšeným řidičem Vadimem. Tak se vyrazilo, prozatím v počtu šesti kusů, oplývajícími teoretickými znalostmi a kombinačními schopnostmi jakbysmet. V Hanušovicích se stav lidí změnil o +2, takže jsme byli komplet (ale pouze počtově) a jelo se křížem krážem, přes mosty a železniční přejezdy, také několika objížďkami, abychom v 9.55 dorazili do blízkosti hrací místnosti.

Už se to stává pravidlem, že jakmile hrajeme v Ústí nad Orlicí, zákonitě přijíždíme ve špatný čas, který je od začátku zápasu vzdálen půl hodiny. Nezbývá než doufat, že příště je budeme hostit my u nás v Losinách, tam si ten začátek pohlídáme. Takto jsme totiž opět krásně promrzli, až nám z nosu rampouchy rostly. Asi po čtvrt hodině se nás někomu zželelo a pustil nás dovnitř, což ale asi moc velká výhra nebyla, protože nás přivítala hospodská, která byla příjemná asi jako vosa v botě. Nezbývalo než se s tím smířit a odebrat se do vyšších pater, kde již bylo vše nachystané pro dnešní "zápas".

Po oznámení naší sestavy mi to trošku přišlo jako pokus o degradaci soutěže na nižší úroveň. Dílo bylo dokonáno po dopsání domácích hráčů, kdy bylo jasné, že tohle nebude jeden ze špičkových druholigových zápasů. Tohle byl výsměch všem druhým ligám, jejichž pověst společně zničily oba týmy například tím, že nikdo z přítomných neměl Elo přesahující 2200, dva nejmladší hráči obsazovali první, respektive druhou desku, a tak dále. Určitě by se ještě několik dalších věcí našlo. Nastal čas zahájit zápas mezi Velkými Losinami B (až na Víťu Valentu opravdu všichni hrají v B-týmu) a troskami Orlickoústeckého týmu (se vší úctou k soupeři samozřejmě...). Ve vzduchu byla cítit i rychlá remíza 4:4 (to jsem netušil, co bych pak napsal do článku), nicméně poté se tento návrh již ztratil v myšlenkách hráčů a začal tak prapodivný zápas.

Jako první byl zakončen zhruba po hodině veteránský souboj (snad aktéři prominou) na 4. šachovnici mezi Svaťou Hastíkem a Jaroslavem Volfem. Již od počátku bylo všem přítomným jasné, že body se tu budou dělit, což se taky po nabídce remízy okolo 15. tahu stalo. 0,5-0,5

Poté se dlouho nic nedělo, než na osmičce skončil slivovicový magnát Peťa Viktorin a Vít Kapoun. Nutno říci, že z tohoto pojetí Francouzské obrany opravdu bolely oči... Nicméně účel světí prostředky a partie přešla do remízové věžovky, takže nemůžu říct ani půl slova... Na to, jak byl Peťa před zápasem vystrašený, je pro něj remíza velkou úlevou. 1-1

A zápas se začal lámat, když skončila 3. deska - jmenovitě Marek Malý a Jan Mareš. Zahájení vypadalo celkem neškodně, každý si potahoval svoje pajduláky u sebe a přes polovinu se nikdo neodvažoval. Jediný rozdíl byl v tom, že Marek je popotahoval daleko rychleji, což mělo ty výhody, že jednak měl o hodinu více času na partii, a také jsme si mohli v klidu pokecat. Ale zpět k partii. Na šachovnici postupně vznikala koncovka, a Markovou strategií bylo podle svých slov vytvořit chaos a hrát na čas. Nemyslel jsem si, že to může fungovat, do té doby, než černý pěšec došel k poli proměny a zakončil tak partii! 2-1

Netrvalo to dlouho a svůj boj jsem ukončil i já na 2. desce proti (stejně jako minulou sezónu) Pavlu Holáskovi. Nechci se opakovat s nesmyslným umístěním mého jména na soupisce, a proto příště očekávám pouze první šachovnici, jinak budu hluboce zklamán... Ale k partii - Po zkušenostech z minula jsem věděl to, že rozhodně nechci opakovat výstavbu z minulé partie, tak jsem zkusil nějaký paskvil, kupodivu se mi to docela líbilo, měl jsem pěšce navíc, útoky černého jsem vyhodnotil jako pomalé, a když už jsem si myslel, že je všechno zažehnáno a vítězoslavně jsem si vzal jezdce, prostý věčný šach dámou jsem úplně přehlédl... To je ta nezkušenost. Na druhou stranu - kdo by remízu na druhé desce nebral... 2,5-1,5

Další dělba bodů proběhla na 5. desce mezi Romanem Kopeckým a Martinem Poslušným. Roman se snažil i černými hrát od začátku aktivně, bohužel to byl nakonec on, kdo musel čelit hrozbám soupeře. Ty nebyly naštěstí nikterak smrtelné, takže po jejich vykrytí vznikla dámská koncovka, a ta obvykle remízou končí. 3-2

Následně začal úřadovat náš leader Víťa Valenta v partii s Václavem Grundmanem. Dlouho se hrála teoretická varianta španělské, nicméně jakmile přišlo na vlastní tvorbu, Víťa prokázal své kvality, získal kvalitu, a vytvořil pěknou matovou síť kolem bílého krále. To bylo zahráno s chirurgickou přesností! 4-2

A to už jsme si začali připíjet na zdraví a oslavovat další várku tří bodů, se kterými po výjezdu nepočítal nikdo. To proto, že na 7. šachovnici Vadim Bureš doslova rozmetal svého soupeře Davida Kameníka. Partie začala Holandskou, nicméně bílý nepokračoval aktivně, stáhl se na poslední tři řady, čehož Vadim využil k zablokování centra a útoku na královském křídle. A bílý byl zcela bez protihry, ještě z povinnosti pro tým zkusil obětovat dvě kvality, ale bezvýsledně. 5-2

Smolařem na konec se stal Peťa Chytil, který měl svou první druholigovou partii proti Jakubu Netušilovi troufnu si říct i přivyhranou, ve čtyřvěžové koncovce si ale místo vrácení pěšce nechal uzavřít věž, a věžovky bez věže se hrají přinejmenším složitě... Snad to příště vyjde. 5-3

Co říct závěrem? Snad jen to, že jsme vezli zpět v autě o tři body navíc než se původně očekávalo, kapitán lapal po dechu potom, co telefonicky zjistil výsledek, a zavázal se zaplatit veškeré výdaje spojené s oslavami (původně byl spokojený i s prohrou 3,5-4,5). Na zmiňovanou oslavu velkolepého vítězství jsme se přesunuli do taverny "U Řeka", kde měli ohromnou radost, že nás opět vidí, my jsme byli na oplátku rádi, že vidíme neustále plné půllitry a všichni byli spokojení. Náplánovali jsme bezchybně Losinského kapra i s teoretickou novinkou večerního pokerového turnaje a těšíme se na příští zápasy...

PS: Prodáme náš A-tým, stejně ho nepoužíváme. Cena dohodou... :-D