Přemýšlel jsem docela dlouho, jak uvést další šachový rozhovor, tentokráte s mezinárodním mistrem Pavlem Zpěvákem. Pořád mi nic nepřišlo dostatečně výstižné a originální. Vnímal jsem, že je to sympatický šachista, jehož hru jsem v rámci extraligových zápasů v Litovli měl možnost nejednou sledovat a obdivovat se jí. Pozoroval jsem všechny ty partie, kde se rval do posledního pěšce, ať již končily dobře či hůře. Byl jsem opakovaně svědkem odpovědného přístupu k týmu a nezřídka nucené hry na výhru z hlediska nepříznivého vývoje utkání, kterou pak několikrát sám zaplatil nepřejícností šachové bohyně Caissy. A vybavují se mi vzpomínky, že i v takovém případě vstal od šachovnice usměvavý, pohodový, jakoby až s omluvou ve tváři, v níž se zračilo: udělal jsem maximum toho, co jsem uměl. Jeho nenucenost, skromnost, odpovědnost, bojovnost a láska k šachu jsou prosté jakýchkoliv velkých gest. Vyznívají až nápadně obyčejně a vlastně všedně. Přesně tyto vlastnosti však nezřídka provázejí spíše nevšednost a neobyčejnost. Takže nakonec se mi v rámci krátkého zamyšlení úvodník napsal poměrně snadno.

Začněme ryze osobně - za šachovnicí působíte hodně klidně. Jste pohodář i mimo šachy nebo zdání klame? Snad jen na vysvětlenou, osobně totiž s trochou nadsázky zastávám názor, že v každém chlapovi někde dřímá kousek zápalky, ale třeba prostě jen soudím druhé podle sebe...

Celkově jsem spíš klidné povahy.

Když už jsem z Vás začal tahat ždibec soukromého pohledu - dokázal byste sám na sebe prozradit pár vyloženě dobrých i horších vlastností a rysů povahy?

Asi nejpotřebnější vlastnost pro šachy je bojovnost, a tu mám. Jinak - jako většina ostatních, občas se mě něco nechce, odkládám, co mám vyřídit atd.

Čím jste aktuálně v civilním povolání? A jaké profesní zaměření jste volil v rámci dříve absolvovaných škol?

Pracoval jsem v letecké výrobě ve firmě Česká Zbrojovka. Po zrušení letecké výroby jsem přešel do výroby zbraní tamtéž jako seřizovač. Poslední zaměstnání mám jako dispečer nákladní dopravy.

Pane jo - já se v rozhovorech občas na pár osobních údajů v jeho průběhu zeptám každého, ale takovou drbárnu jsem hned z kraje snad ještě na nikoho doposud nespustil. Pojďme už raději k šachu a děkuji za trpělivost. Vy hrajete už hodně dlouho, že? Zkuste, prosím, krátce zrekapitulovat, jak šla ta vaše černobílá cesta dosavadním životem.

Šachy jsem začal hrát dost pozdě - až ve 14 letech. Během čtyř let jsem se dostal na úroveň kandidáta mistra, což dle mého soudu tehdy bylo skoro víc než nyní mezinárodní mistr. V roce 1982 jsem vyhrál přebor ČSR mužů a postoupil do finále ČSFR. Za první extraligový tým jsem nastoupil za Staré Město v roce 1993, kde jsem tehdy na čtvrté šachovnici dosáhl nejlepšího výsledku v extralize toho ročníku, když jsem docílil sedmi bodů z devíti. Pak jsem hrál extraligu za DP Praha a od roku 1997 na Slovensku za Dubnici. A posledních pět let za TJ Tatran Litovel. Jinak ještě hraji za německý klub Schwabisch Hall, kde jsme během čtyř let postoupili až do Bundesligy.

Máte to štěstí, že ani doma v kruhu rodinném nejste v šachové oblasti sám voják v poli, že ano?

Manželka hraje šachy od mládí. Dcera Jana je dvojnásobnou přebornicí ČR juniorek.

Hráči z Olomouckého kraje mají možnost vidět Vás tahat figurkami asi nejčastěji v Litovli, kde jste stabilním členem tamního extraligového mančaftu. Jakkoliv nechci být nezdvořilý, léta plynou i Vám. Jak náročné je absolvovat každý další ročník extraligy se zvolna se blíží šedesátkou?

U šachů do určité úrovně je spíš problém v tom, jak se zrovna daří. Je samozřejmé, že čím je člověk starší, musí víc dodržovat životosprávu.

Jak Vám chutnal pocit bronzové medaile z extraligy, který jste si s Litovlí mohl v předchozích letech celkem dvakrát užít? A které další úspěchy si v šachu ceníte?

Bronzová medaile z extraligy, navíc dvakrát při současné superkvaliním obsazení této soutěže, je největší úspěch. Další jsou přeborník ČR 1982.

Soutěže družstev hraje na své úrovni v podstatě téměř každý závodní šachista. Ne každý je ale vrozeně týmový hráč. Jak jste na tom Vy? Vyhovují Vám soutěže mančaftů nebo si více užijete individuální šach?

Já mám z velké většiny lepší výsledky za družstva a taky je možná hraji raději než individuální soutěže.

S předchozí otázkou souvisí i tlak na hráče v rámci týmové taktiky. Konkrétně Vás jsem už za poslední roky minimálně třikrát viděl v pozici, kdy jste byl s ohledem na vývoj zápasu nucen hrát na výhru, ačkoliv i amatér jako já jasně viděl, že v tom případě půjde tak trochu o znásilňování pozice. Tuším, že jednou to vyšlo a dvakrát jste prohrál, přestože objektivně ty pozice byly remízové. Nebouří se ve Vás čas od času prohra, za kterou do značné míry vlastně nemůžete?

To je obecně problém hry v družstev... A když nic jiného nezbývá...

Často, když přihlížím partii silných hráčů, cítím ostych, zda svou přítomností neobtěžuji. Většinou přitom právě proto, že sám hraji, byť podstatněji slaběji, udržuji dostatečný odstup, abych nerušil. Konec konců, po divácích v šachu se volá, ale na druhou stranu je třeba objektivně vidět, že z hlediska divácké kulisy šachy prostě nejsou fotbal. Jak vnímáte pozorovatele svých partií Vy?

Mně teda šachoví diváci nevadí, spíš jsem rád, když tam nějací jsou. Jen si musí uvědomit, že když se chtějí bavit mezi sebou, je dobré odejít z šachové místnosti.

Jak často a jak bedlivě Vy sám pozorujete u partie vzhled a chování soupeře? Je to pro vás důležité? Snažíte se třeba odhadnout, v jakém psychickém stavu se nachází? Hráči se v tomto liší... Karpov i Kasparov na sebe během svých zápasů zírali očima skoro rentgenovýma a oba se shodli, že tento doplněk potřebovali. Kasparov dokonce jednou natvrdo řekl, že se nehodlá vzdát informací, které vidí v Karpovově vizáži před sebou. Naopak slavný velmistr Rubinstein nepřikládat tomuto žádný význam a šel tak daleko, že na otázku s kým zítra hraje, odpověděl: zítra hraji proti černým figurám.

Já soupeře sleduji minimálně. Jinak konkrétně u Kasparova bylo dle mého názoru často jeho chování u partie na hranici regulérnosti.

Soustředit při partii se dokáže samozřejmě většina silných hráčů, toto soustředění nicméně kolísá. Všimnul jsem si, že Vám koncentrace vydrží i dlouhé hodiny, do partie jste často úplně pohroužený. A zřídkakdy produkujete krátké remízy, z mé osobní zkušenosti jste byl vždy mezi posledními, kteří dohrávali. A tento trend je dlouhodobý, takže usuzuji, že s motivací a chutí do boje s vyčerpáním všech možností se nutit nemusíte, že?

Za družstva člověk musí hrát, pokud tak kapitán rozhodne. Samozřejmě, občas pokud se člověk necítí, se bojovnost snižuje. Ale spíš platí - čím jsem starší, tím jsem bojovnější.

Můžete, prosím, krátce zhodnotit svůj herní styl? Osobně mi z počátku - pokud mohu jako amatér vůbec soudit - přišel Váš šach jako čistě poziční. Rychle jsem si ale následně všimnul, že i v pozičním pojetí se často snažíte o velkou dynamiku hry, občas i za cenu oběti pěšce. A sem tam se nerozpakujete ani porušit materiální rovnováhu či hrát pozici s rovným, ale netypickým materiálním poměrem...

Nemám vyhraněný herní styl, ale pokud to jde, snažím se hrát agresivně. I když v žádném případě nepohrdnu i pozicí s mírnou a dlouhodobou výhodou.

Hráči ve vašem věku jdou přece jen s výkonností postupně pomalu dolů. Čím to je, že Vy s tím problém nemáte? Díval jsem se na Váš progres FIDE ELO a až na menší skokový propad v letech 2004 - 2006 se držíte v podstatě neustále na svém. Je za tím trénink nebo něco jiného?

Šachy jsou z velké části o psychice a tam člověk tak rychle nestárne. A do určité úrovně zase ani to stáří tolik nevadí.

Docela často si užijete i rapid šach. V tom, jak jsem se díval do databáze, nezřídka ulovíte i silný velmistrovský skalp. Na jaře jste vyhrál velice slušně obsazený rapid v rámci Memoriálu Karla Bartoše, ale při bližším zkoumání na internetu jsem zjistil, že těch úspěšných rapid turnajů za poslední tři až čtyři roky nebylo málo...

Řekněme, že rapid šach i bleskovky hraji opravdu velice rád...

Jste jeden ze silných hráčů, který holduje i on-line hře na internetu, občas Vás zahlédnu na Aréně Českého šachového svazu. Předpokládám, že tam chodíte jen relaxovat?! I když... Někteří hráči si tam třeba chodí nezávazně zkoušet varianty.

Ano, nikde jinde si člověk tak nevyzkouší variantu, jako když hraje proti skutečnému člověku, i když je to třeba online. Jinak je samozřejmě Aréna hlavně zábava a relaxace.

Šachy už Vám daly mnohé... Najde se přesto stále něco, po čem v nich ještě toužíte?

Těžko říct... Samozřejmě - vyhrát nějaký velký turnaj, i třeba v tom rapidu.p