Petr Pavlík je nejen prvotřídní šachista, ale prostě a jednoduše i fajn chlap a sympaťák každým coulem. Znám ho za všechna ta léta především usměvavého, pohodového a velkorysého. Některým lidem zkrátka noblesa září z očí i z tváře.

Mladistvý vzhled a pružná a štíhlá postava neklamou, jsou jen záviděníhodnou skutečností. A ta padesátka, kterou od června s rodinou a všemi známými, včetně šachistů, postupně slaví, na tomto faktu nic nemění. Na vousatého Abraháma, symbol padesátin, to holt zatím nevypadá.

Nemohu samozřejmě hodnotit, jak si významné jubileum užil v kruzích, kam nemám dosah. Se svými kolegy šachisty to ovšem oslavil parádně. Ve velkém stylu co do obsahu, komorně co do provedení. I to je, jak říkají šachisté, nevšední kombinace... Přineslo to spoustu příjemných chvil, rapid turnaj pro nejbližší šachové přátele a trvalou vzpomínku na další střípek do skládačky šachových oslav všech, kteří tvoří partu chlapů, jež čtyřiašedesáti políčkům a jejich figurkám propadli tělem i duší. Vždyť šachy, jak parafrázoval na své oslavě známý citát sám Petr, jsou přece chloubou lidstva.

Výsledek a pořadí v desetiminutovkách s pětivteřinovým bonusem jsou opravdu vedlejší. A pominu i detailnější okolnosti oslavy a výčtu pohoštění, ještě bych všem dělal chutě... Co se ale přehlédnout nedá, alespoň pro filozoficky laděnou duši, jakou se cítím být, je duch toho setkání, v němž - s trochou představivosti a metafor - lze zahlédnout i cosi božského. A že v tomto případě tu byla pěkná sešlost z Olympu...

Petr Pavlík ve své vinotéce Seneca [foto Barbora Sísová]

Šachová bohyně Caissa to samozřejmě vedla a myslím, že si tiše přála, aby oslavence takto mohla navštěvovat ještě dlouho. A ačkoliv má Petr i jiné koníčky, dělá jí radost. Hraje stabilně, nejčastěji pevně a pozičně a dosud stále ctí Arése, boha otevřeného boje. Nakouknul i Chronos, bůh času, aby symbolicky popřál vše nejlepší, třeba do další bezprostřední desítky, a pak už jen spokojeně koukal, jak zvolna dominují Thetis, bohyně pohostinství a Hestie garantující podporu rodinného krbu, kde měrou vrchovatou zaslouží poděkování především Petrova manželka. Kdesi v rohu se celou dobu usmíval jako vždy rozverný a dobrácky naladěný Dionýsos, bůh vína, pyšný na to, jak dobře jej v civilním životě a povolání Petr se svou vinotékou reprezentuje. A když bylo po všem a v hluboké noci se všichni rozcházeli vstříc svým domovům, přichvátal Hypnos, připravený všem dopřát klidný spánek.

I navzdory mnohému, co jsem se vážněji i v lehčím tónu pokusil říci výše, zbývá to poslední a nejdůležitější. Gratulace.

Petře, přijmi, prosím, přání všeho nejlepšího, pevného zdraví, hodně zdaru na šachovnici i v osobním životě a ať ti všichni ti bohové přejí minimálně stejně jako doposud.