Scéna - věznice ve Spojených státech amerických: na židli na chodbě mezi dvěma sousedními celami leží šachovnice, na ní figurky a dva trestanci právě hrají. Střídají se v tazích, přičemž každý z nich musí prostrčit ruku skrz mříž, aby udělal svůj tah. Partie vrcholí. Mohutný černoch útočí a jeho soupeř po chvíli nechává padnout svého krále na znamení rezignace. „Chceš ještě jednou,“ ptá se vítěz. Ale střih filmu v tom okamžiku aktéry z děje nechává symbolicky na chvíli zmizet.

Poraženým je představitel hlavní role ve filmu Život krále, známý černošský herec Cuba Gooding junior. Ztvárňuje zde skutečnou postavu Eugena Browna, stejně jako celý snímek byl natočen podle skutečné události.

Brownovi ve chvíli partie odtikávají doslova poslední hodiny ze sedmnáctiletého trestu za loupežné přepadení. Co bude dělat tam venku, zatím neví. Ví ale, že do věznice, kde zbytečně promrhal spoustu let svého života, se již nikdy vrátit nechce. A odchází vyzbrojen přesvědčením, že život není nepodobný šachové partii, přičemž je vždy čas udělat lepší tahy, než doposud. Jeho šachový pokořitel mu není pouze učitelem v tomto poznání, ale i výstražným příkladem, neboť ví, že on brány věznice opustí definitivně až na své cestě poslední. Dar na cestu ke svobodě - ručně zhotovená figura krále - je tak současně působivým gestem, nadějí i mementem.

Brown je volný. Tato volnost má však podobu nepříliš lichotivého černošského gheta, prostoupeného násilím, obchodem s drogami a bezvýchodností typické chudinské čtvrti. A staří přátelé na sebe pochopitelně nedají dlouho čekat. Je skutečně obtížné zachovat si rozvahu, nepodlehnout pocitu marnosti a dál hledat práci a poctivou obživu mimo rámec distribuce narkotik, který se nabízí na každém kroku.

Po několika marných pokusech Brown zalže o své trestní minulosti v dotazníku, kterým se uchází o práci zřízence na místní střední škole. Je přijat. A poté, co třída drsných výrostků, kteří žijí především na ulici a v rámci jejích nemilosrdných pravidel, dohání k odchodu další učitelku, dostává příležitost zapojit se do mimoškolních aktivit.

Nástup je drsný. Zkrotit třídu, kde vládne místní distributor marihuany a vším prostoupený nezájem o cokoliv, vyžaduje nejen úsilí, ale i značnou dávku odvahy v několika osobních střetech. Ovšem i zde se dá uspět: třeba nabídkou férového souboje v kartách, který v případě Brownova vítězství zaručí, že skupina podstoupí seznámení se základními šachovými pravidly. Karty sice nejsou šachy, ale protřelý Brown ví, jak si poradit.

Počáteční chuť a snaha věnovat se královské hře není příliš velká. V nejméně vhodný moment se navíc provalí i Brownův podvod v dotazníku, a samozvaný šachista je, i napříč velkým sympatiím ředitelky zařízení, ze školy okamžitě propuštěn. Jedinou cestou je tak založit si vlastní šachový klub a doufat, že někteří z mladých se chytnou a pochopí, že cesta promyšlených tahů na šachovnici i v životě nemusí vést nutně do jinak pro většinu téměř jistého kriminálu... Tolik úvodem, přičemž příběh samotný nemá smysl prozrazovat a ochudit vás tak o osobní zážitek.

Film je po všech stránkách sympatický. Nikde neútočí neadekvátně na emoce, prostředí je vyobrazeno realisticky, herecké výkony zaslouží absolutorium. Jistě, šachová stránka věci občas pokulhává, zejména v míře nedostatečně zachyceného tréninku úměrně rychlým úspěchům některých jedinců, sem tam v nešikovné šachové terminologii, ale o tom snímek není a lze mu to odpustit. Jasným bonusem je pak skutečnost, že obvyklý americký happy end se sice koná, ale zdaleka není tak přeslazený jako jindy a vyznívá velmi střízlivě úměrně celému pojetí.

Neodolal jsem a po zhlédnutí zapátral na internetu. Bez problému jsem dohledal skutečnou postavu i fotografie Eugena Browna, který je v USA poměrně populární osobností. Vede proslavený Big Chair Chess Club, který se přednostně věnuje právě mládeži na okraji společnosti a jenž spolupracuje i s některými nápravnými zařízeními pro mladistvé. Navzdory tomu, byl v minulosti schopen některé své svěřence dovést až k mistrovským šachovým titulům. Bez zajímavosti určitě není ani fakt, že šachový klub, napříč své veřejně záslužné činnosti, nedostává od federální vlády žádnou finanční podporu a žije ryze z členských příspěvků a sponzorských darů.

Usuzuji tak, že i mimo vládu se najde dost jedinců, kteří neváhají podpořit činnost, která přispívá k prevenci kriminality a mnohým mladým lidem ukazuje jinou, uvážlivější cestu, než na kterou jsou běžně zvyklí. Konec konců, jak v úvodní lekci říkal samotný Brown, jehož slova by se mohla stát mottem celého snímku: „Tato figura je král. To je tvůj život. Stačí jediná chyba a přijdeš o něj...“

Film byl natočen v loňském roce, sám jsem jej viděl v anglickém znění s amatérskými českými titulky. Až bude v oficiálním českém dabingu distribuován a nabízen, neváhejte, stojí za zhlédnutí.

info o filmu v internetové filmové databázi