Chtěl jsem původně v úvodu dnešního rozhovoru v lehčím tónu napsat, že mezinárodní mistr Richard Biolek junior je opravdu šikovný kluk. No jo... Jenže i navzdory jeho stále chlapeckému vzhledu pište o někom, že je kluk, když mu táhne na čtyřiadvacet let a dokončuje vysokou školu... Co ale říct můžu a současně i pochválit: ještě nikdy jsem se nesetkal s tak rychlou a svědomitou přípravou rozhovoru. Jsa uvyklý přemlouvat, urgovat a sem tam i vyhrožovat termíny uzávěrky, mě to úplně vykolejilo. A když jsem si pak přečetl text, který je dozajista osobitý, neodfláknutý a alespoň mě velmi bavil, mi ke spokojenosti nechybělo snad nic. Třeba nebude při čtení nic scházet ani vám.

Hned na úvod si nemůžu odpustit, abych se nezeptal na partii, která počátkem roku poněkud rozvířila domácí šachové vody. Na první šachovnici jste za Grygov v extralize naprosto nečekaně porazil naši jedničku GM Davida Navaru hrajícího za hvězdný tým 1. Novoborského ŠK, a to černými figurami. Pocítil jste přechodně víc popularity nebo to takto v profesionálním šachu nechodí?

Bezprostředně po partii jsem dostal pár zpráv s gratulacemi, ale nic přehnaného. Ono bohužel na té výhře nebylo z mé strany moc zásluh. Obecně se takové věci prostě stávají, každý dělá chyby, hráči 2700+ jen s menší frekvencí. Dalo by se říct, že jsem byl ve správný čas na správném místě.

Když si tu partii zpětně vybavíte, můžete okomentovat její průběh a pocity, které jste během toho boje postupně měl? Přece jen hrát s hráčem širší světové špičky se člověku nepřihodí každý den.

No, upřímně, ze začátku partie jsem byl trošku rozmrzelý, že nehraji se Širovem, který byl jistou část mého mládí mým šachovým vzorem. Že se s ním minu z důvodu, že na něj hraji příliš vysoko (pozn. autora: na vyšší šachovnici v týmu Grygova), je prostě bizarní. Partii s Davidem jsem hrál relativně lehkou rukou, oběť pěšce možná nebyla úplně korektní, nicméně jsem si říkal, že má přinejmenším odkrytého krále, což je vždycky pozitivní krok k věčnému šachu. No, pak David pořád poctivě hledal nějakou hmatatelnější výhodu, až došel do časovky, kde vyrobil několik nepřesností, a bylo hotovo.

Rozdíl mezi vaším a Navarovým koeficientem je cca 300 bodů, to je dost. Jak bral porážku David? Respektive, vím, že je vždy vysoce korektní, spíš mě zajímá pohled z druhé strany okna.

David byl rozmrzelý, ale to asi není nic překvapujícího. Žádná nenávist mým směrem tam nebyla, takových emoci on ani není snad schopen. Na partii jsme se podívali a David mi potvrdil většinu mých domněnek při partii, žádnou úplně transparentní výhodu bílého jsme nenašli.

O stejném extraligovém víkendu jste následně nastoupil proti dalšímu velmi silnému hráči: GM Lubomíru Ftáčníkovi. Vnímáte nějak specifičtěji partie se silnými velmistry oproti soupeřům vaší šachové výkonnosti?

Určitě je příjemnější hrát se silnějšími hráči, tak to asi vnímá každý šachista, který chce dosáhnout nějakého progresu. Nicméně žádným přehnaným respektem netrpím, je tam jen lehce větší tolerance pro případné remízy.

Když už jsme u extraligy, jak hodnotíte letošní šance Grygova? V době konání rozhovoru se potýkáte s potenciálními sestupovými starostmi. Tým je vyrovnaný, má řadu kvalitních hráčů, ale přece jen mu chybějí jeden či dva velmistři v týmu jako posila. Nebo se mýlím a tím to není?

Letos je to takové nešťastné. Zejména remízy s Třincem a Karvinou nejsou optimální. O záchraně rozhodne poslední trojkolo, ale i kdybychom spadli, tak to neberu nijak existenčně. Jinak my jsme na poměry naší extraligy dost raritní tým - většina družstev je ve složení 3 cizinci - profesionálové + 5 domácích hráčů. My jsme dvoukolo v Boru a Turnově odehráli v sestavě 5 domácích + 3 hosti, což, jak Pavel Šimáček trefně poznamenal, v extralize nebylo tak 10 let. My samozřejmě máme taky cizince, hrají velmi dobře, ale profesionálové to nejsou. Navíc za nás hrají již dost sezon, takže nejsou žádní námezdní žoldáci. Máte pravdu, kdybychom měli na prvních třech deskách cizince 2550+, tak patrně hrajeme o medaile. Ale ten koncept se mi nelíbí. Obecně inklinuji k modelu Slovenska, kde jsou povoleni jen 2 hosté, ale funguje tam naturalizování hráče.

Vaším tatínkem je známý mezinárodní mistr, velice všestranný odborník v oblasti šachu, který se nevěnuje pouze hraní, ale i trénování, publicitě a roli arbitra. Po šachové stránce je určitě výhoda vyrůstat v takových domácích podmínkách a po boku s tak erudovaným šachistou, že?

Tak již od mala jsem žil v šachovém světě. Samozřejmě mě soustavně trénoval a taky byl do jisté míry dráb, což není věc, kterou bych ocenil v daný moment, ale zpětně jsem za to rád. On má samozřejmě velký přehled, zejména ty historické znalosti jsou obrovské. Mně tohle příliš nebere, trošku to připomíná pasivní sport, který já vůbec nevyznávám. Ale musím přiznat, že je celkem působivé, když o nějakém relativně neznámém hráči řekne, že hrál přebor republiky před 35 lety, skončil sice předposlední, ale porazil druhého v miniaturce.

Má to i své nevýhody?

Občas jsem neměl náladu na šachy a on se mě snažil k tomu dokopat, což jsem v ten moment nesl trošku nelibě. V současné době se mi občas směje při přípravě na ligu, jeho oblíbenou frází je - jak říkal velmistr Petrosjan - jestli chceš stát takhle, tak se nemusíš připravovat vůbec. Ale to je jen taková lehká provokace, teď už skoro úzus.

Je fakt, že vy jste šel šachově nahoru velice rychle. Díval jsem se na váš progres FIDE ELO ratingu a v letech 2003 až 2008 každý jednotlivý rok představoval posun o 100 ELO bodů výše. Zejména přechod z úrovně kandidáta mistra na mezinárodního mistra byl velmi rychlý. Co všechno za tak dynamickým nástupem stojí?

Měl jsem hodně natrénováno, nechyběla mi praxe, ale hlavně jsem se stal takovým hloubavějším. Ten přechod přišel, tuším, kolem roku 2006, to jsem naráz začal počítat všechno možné a celkem mě to bavilo. Bohužel to nebylo příliš ekonomické, ratingově jsem šel spíš dolů. Ale z dlouhodobého hlediska to byl ten správný impuls.

Mezinárodním mistrem se stabilním ratingem nad 2 400 jste od 18 let, nicméně na této úrovni se v podstatě bez větších výkyvů držíte již 6 let. Nedaří se útok na vyšší mety? S ohledem na předchozí vývoj by se přirozeně dal očekávat kontinuální růst až k velmistrovi...

Pár let po získání titulu IM jsem šachy moc netrénoval a na turnaje jezdil taky poskrovnu. Ale přibližně před 2 lety jsem začal trénovat a hlavně překopal repertoár. Možná spíš vlastně vytvořil, jelikož to období 1...Jc6 na všechno bylo asi příliš dlouhé. Skloubit šachy se školou a se sociálním životem a mojí přirozenou leností je ale náročné, je to taková politika momentálních ústupků. Nicméně nyní už se na školu vymlouvat nemůžu, takže snad budu trochu trénovat.

Kterého dosavadního turnajového výsledku si nejvíc ceníte? Předpokládám OPEN Praha 2013, kde jste dělil první místo a zahrál na úrovni ELO performance ratingu 2616. Tam vás od velmistrovské normy dělil pouze nízký ELO průměr soupeřů. A navíc tam došlo ke kuriózní dělbě prvního místa, že?

Na tom turnaji mi opravdu vyšlo všechno. Partie se slabšími hráči jsem prostě utahal, pak jsem v divoké přestřelce porazil velmistra Agdesteina a hlavně měl neuvěřitelné štěstí s velmistryní Atalik. Tu partii jsem rozehrál ukázkově tragicky, ale naštěstí jsem si vzpomněl na radu mého otce - když hraješ špatně, hrej aspoň rychle. Soupeřka pak v časovce dost panikařila. Pamatuji si na velmistra Vokáče, jak jen zíral a nevěřícně kroutil hlavou, co jsem postupně přežil, až vyhrál. První místo jsem dělil, jelikož můj neškrtající se bucholz dohrával jako poslední a prohrál nějakou rovnou koncovku. Byla to taková hezká tečka za tím turnajem.

V minulosti jste se účastnil i známého mezinárodním podniku - Mitropa Cupu. Jak na to vzpomínáte?

Byla to dobrá akce. Šachově se mi ze začátku moc nedařilo, v jednu chvíli jsem měl -3. Pak jsem ale černými celkem hezky vyhrál a dokopal se na -1. To pořád nebylo optimální, ale už to nebyl vyloženě propadák. Nešachových vzpomínek moc nemám, většinu volného času jsem sám relaxoval, případně se učil na zkoušku z algebry. Pamatuji si tři možná zásadnější věci. Za prvé u jídla pouštěli pořád dokola stejnou hudbu, cyklus dlouhý asi 30 minut. Ke konci už to byla solidní lobotomie. Za druhé perzistentní misionářskou činností Pavla Šimáčka se jako virus mezi českou výpravu rozšířil fenomén Game of Thrones, odolal jen velmistr Hába. A konečně za třetí byl úsměvný i dotaz Vojty Pláta na Roberta Cveka, jestli je vegetariánem již od narození.

Jak aktuálně vypadá váš šachový trénink a kolik času mu věnujete?

No aktuálně se flákám, ale od března začínám pořádně trénovat. Optimální tréninkové tempo, které se mi posadilo udržet na podzim, bylo přibližně 30 hodin týdně. Velkou částí je soustavné studium teorie, ale pak i udržování taktického postřehu, řešení studií i těžších případů, které přecházejí v analýzu pozice.

Pojďme krátce i k šachové politice. Jak vnímáte vy osobně mezinárodní organizaci FIDE? Pro řadu hráčů je čím dál méně důvěryhodná, máte jiný názor? A jak vnímáte kandidaturu Kasparova do jejího čela? Když se minule o totéž pokusil Karpov, v souboji s Iljumžinovem prohrál.

Já jsem silně apolitický skoro v každém směru, takže na kandidaturu Kasparova, resp. dříve Karpova, nemám fundovaný názor. Ale samozřejmě vnímám, že s FIDE to jde z kopce. Celkem ilustrativní je jedna historka (pravdivost nemůžu zaručit), podle které na konferenci vystoupil nějaký šejk s návrhem, že by se zrušil jezdec, že se mu prostě ta figura nelíbí. Nakonec to teda po debatě, delší než bylo vhodné, zamítli. Vesměs každý na FIDE nadává, asi oprávněně, ty poplatky za všechno za chvíli přesáhnou únosnou mez.

Kdybyste si mohl vybrat libovolného někdejšího mistra světa, s kým byste si nejraději zahrál?

Asi s Kasparovem, jsem trošku zvědavý na ten jeho devastující pohled. Jinak kdyby se ta otázka rozšířila obecně na jakéhokoliv šachistu, tak by to asi byl Bronštejn nebo Morozevič. Partii Kaválek-Bronštejn jsem komentoval v rámci své trenérské práce a tam je tolik krásných fuck-you-moves. No, a o velmistru Morozevičovi se ví, že jeho partie jsou mimo tabulky - jmenovitě poslední partie s Viktorem Lázničkou, kde v jednu chvíli měl všechny figurky v jednom kvadrantu. Z mého pohledu to špatně dopadlo, ale i tak to byla krásná partie, která by se dětem neměla ukazovat.

Čím jste v profesním životě?

Momentálně jsem dokončil bakalářské studium v Olomouci a v září pokračuji v navazujícím. Konkrétně studuji diskrétní matematiku, je to pro mě celkem náročné, jelikož na střední jsem nikdy netíhnul k matematice, spíš mě zajímaly jazyky a dějepis. Ale je to obor s dost slušnou úrovní, přeci jenom je na přírodovědecké fakultě. Jeden kamarád mi vyčítal, že trpím typickou arogancí přírodních věd, asi na tom něco bude. Kromě školy a hraní šachu mám ještě jednoho stálého svěřence, občas trénuji na soustředěních a pískám nekolidující domácí zápasy 2. ligy F.

Co jiného vás kromě šachu baví?

Snažím se číst i něco jiného než skripta, poslední dobou to i celkem vychází. Jsem dost závislý na hudbě, snažím se v rozumných mezích rozšiřovat obzory, momentálně jsem u indie rocku, tam asi chvíli zůstanu. Jako většina šachistů mám rád deskové hry a taroky, které by měly být základním vzděláním každého šachisty. Nějaký vyloženě bizarní koníček nemám, ona stačí ta kombinace matematika - šachy.

Rozhovor byl převzat z časopisu Gambit.