Na sobotu 18. ledna jsem se těšil, konal se totiž 3. ročník Citovské tříkrálové rošády. Citovský rapid je totiž trochu srdeční záležitost, přestože mé výsledky zde nejsou nijak oslnivé.

V místním kulturním domě se sešlo 39 hráčů, z toho 3 FM (patrně facility management). Tentokrát se neukázal žádný mezinárodní mistr (z mně nejasných důvodů asi dali přednost extralize) a oproti loňsku poněkud ubylo účastníků (v neděli se hrála oblast, tak se mnozí šetřili). Hrálo se na 9 kol po 15 minutách. Nikoliv tedy avizovaných 20 minut. To by měli Citovští do budoucna v propozicích opravit, protože je to skvělá záminka pro uplatnění naší národní nejsilnější dovednosti - remcání. Rychlejší tempo ale většina hráčů uvítala.

Průběh turnaje byl ale navzdory značnému rozdílu výkonnosti hráčů vyrovnaný (inu švýcar), o čemž svědčí i to, že mezi 10. a 31. místem byl rozdíl pouhý bod! Rozhodoval tedy pan Buchholz. Konečné pořadí je k nahlédnutí zde, kde si případní zájemci snadno dohledají bližší údaje.

Protože jsem čelo startovního pole od třetího kola sledoval z uctivé vzdálenosti, o vítězích jen stručně. Pro zlato si došel František Vrána (na fotce vzadu), který ztratil bod pouze s celkově druhým Petrem Kičmerem. Bronzový Tomáš Cagašík ztratil první bod už ve třetím kole a druhý v šestém s vítězem.

Zvláštní ocenění pro nejlepší účastnici turnaje získala Zdeňka Blümelová. Ač jediná žena v turnaji, ocenění si rozhodně zasloužila, protože skončila na skvělém pátém místě. Byly vypsány i další speciální ceny (pro nejstaršího hráče - Dimitrij Mathon, nejmladšího, nejlepšího do 1700, 1500 a 1300 ELO) z nichž ne všechny oceněné jsem si zapamatoval (pardon). Také bych zmínil Tomáše Přikryla, který sice obsadil jen osmé místo, ale přitom zdárně plnil povinnosti hlavního rozhodčího a v mezičase kočíroval houf mladých svěřenců. Ale ani ostatní nepřišli zkrátka - věcné ceny zbyly na každého.

A ještě k propozicím - navzdory tomu, že byla uvedena potřeba vlastního šachového materiálu, valná část účastníků to ignorovala. Pořadatelé (za pomoci jiných účastníků - díky jim!), problém vyřešili za cenu menšího zdržení hned na startu. V pestré (doslova) směsi šachovnic, figurek a hodin se našlo i jedno unikátní ztvárnění figurek - zhmotněná (zdřevěnělá) vize, za kterou by se nemusel stydět ani mistr hororu H. P. Lovecraft.

K mé hře snad jen tolik, že se 4 body jsem zůstal poněkud za očekáváním (minimálně vlastním). Mrzí to, protože jsem ve většině partií získal více ze hry (až na 2. a 9. kolo) a všechny 3 porážky byly zapříčiněny hrubkami ve střední hře nebo v přechodu do koncovky (tato část hry je má tradiční slabina). Chvíli jsem dokonce vedl v neoficiální soutěži “kdo nastaví zadarmo figuru”, když jsem takto investoval dámu (mé oblíbené přehození tahů). Ale do konce turnaje jsem byl překonán - lze nastavit i více figur... Pro milovníky magie čísel - byla pro mě osudná desátá šachovnice, na které jsem se ocitl nejméně třikrát. A pokaždé prohrál.

Zatímco v sále se vedly převážně šachové boje a diskuse, v přísálí (tradičně příjemný bufet se třemi druhy teplých jídel, domácí slivovice, apod.) byla atmosféra poněkud odlehčenější. Nosným tématem konverzace (aspoň dopoledne) bylo telení krav s četnými konotacemi na traktory a jinou zemědělskou techniku. Velice přínosné.

Po skončení hlavního turnaje se odehrál opět improvizovaný miniturnájek v bleskovkách, ze kterého jsem viděl pouze úvodní kolo, což mě mrzí.

Závěrem se sluší poděkovat všem účastníkům a především organizátorům za pěknou akci. Zaslouží si to. Za rok na shledanou!