Ve 2. kole KP se utkala dvě sousední města, souboj o to pikantnější proto, že před sezónou posílila Zábřeh čtveřice hráčů právě ze Šumperka. Bylo tedy zřejmé, že se Valenta, Sohr, Stratil i Vicenec střetnou v souboji se svými nedávnými kolegy. Oslabený kádr hostí, tvořící až na pár výjimek tvoří hlavně zkušení harcovníci převážně důchodového věku, v úvodním kole doma remizoval se Šternberkem. Tušili jsme, že nás nečeká žádná pohodička, na jejich týmu si už leckdo vylámal zuby, např. vloni Přemyslovice vloni v boji o postup.

Hosté pochopitelně přivezli základní sestavu, o totéž jsme se snažili i my. Tentokrát odpočíval Oleg Urbášek a Milan Růžička, Pavel Strašil naopak bojoval v prvoligovém dresu Litovle B ve Frýdku-Místku (nerozhodně 4-4). Takže jsme dali dohromady následující borce: Valenta, Sohr, Opravil, Zapletal, Stratil, Krmela, Vicenec a Krahula, což mělo zajištovat "ratingovou převahu" na všech deskách...

Svatomartinský víkend byl plný kvalitního sportu, pasivně u TV špičkový tenis z Londýna, statečný boj Sigmy se Spartou, začátek utkání o titul Mistra světa v šachu Anand-Carlsen. V sobotu aktivní účast na pěkném rapidu v Mohelnici, den předtím slavnostní odhalování sochy Gustava Frištenského v Litovli, bohužel kvůli zpoždění vlaku nedorazil olympijský vítěz v zápase pan Mácha.

Jakousi imitaci zápasu jsem zhlédl v neděli ráno po příjezdu do Zábřeha, před místním barem na chodníku se váleli dva opilci a nacvičovali řeckořímské chvaty, vítěze přijížděla vyhlásit městská policie.

V hrací místnosti v Kulturním domě se už shromažďovali výše uvedení šachisté + družstva Okresního přeboru - zábřežští mladíčci vedení trenérem Milfortem proti mohelnickým nadějím vedeným Karlem Volkem (zápas těsně pro hosty, domácí žáčci překvapivě porazili bratry Kolářovy).

Hájek-Mrázek

Konečně přejdu zpět k našemu klání. Podle očekávání nešlo o přáteláček a favorit se pořádně potrápil. Kamarádskou remízou skončila jen druhá deska, Doležel se Sohrem brzy podepsali remízu a odjeli domů. Na 1-1 upravili po dalších dvou hodinách na osmičce Matva s Krahulou, Pavel černými vyrovnal hru, ale nic víc nezískal.

Mezitím Karel nezvládl zahájení bílými a s Kočím stál podezřele, kapitán Roman zase mohl konstatovat: "To jsou zase pozice!" Dobírali jsme si ho, že zřejmě ze Šumperka k nám přestoupilo málo hráčů...

Poté jsme se ujali vedení 2-1 po mé výhře černými nad panem Bémem. Hrozící blokádu dámského křídla jsem zrušil dvojí poziční obětí pěšce, poté už mé těžké figury obsadily volné sloupce a kůň dokonal dílo zkázy.

Na 2,5-1,5 upravil remízou Aleš, což byla ovšem pro nás spíš ztráta. Se všemi těžkými figurami přehrál Klimeše a získal 2 pěchy, poté, co jsem konstatoval, že Aleš hraje jako stroj, přišla Klimešova skrytá obrana a šachování s přechodem do remízové čtyřvěžovky.

Reichmann-Vicenec

Pak jsme dvakrát zabodovali bílými - Petr s panem Pavlů využil dvojice střelců, v koncovce získal píška a střelcovka byla jasná záležitost kvůli aktivnímu králi, takže 3,5:1,5. Další celý bod dodal kapitán Roman, ve střední hře zaútočil na slabinu v táboře černého, pěšce e6, dobyl ho a poté dovedl partii s využitím vazby k vítěznému konci. Byl to bod vítězný a už to bylo 4,5-1,5 pro domácí.

Poté už kapituloval Karel, přes všechnu snahu zpackané zahájení už napravit nešlo a Kočí snížil na dvobodový rozdíl. Výsledek zápasu na konečných 5-3 kosmeticky upravila remíza na první šachovnici. Víťa vůbec Čížka nepřehrál, naopak věž a střelec byly chvílemi pasivnější než věž a kůň, aby nakonec s remízou byli spokojeni oba aktéři.

V ostatních zápasech KP vyhráli favorité, žádnou velkou senzaci jsem v tomto kole nezaznamenal.