Už večer před zápasem, naplnil mou šachovou duši zvláštní pocit úzkosti, kdy jsem půl roku nevzal do ruky šachovou figurku, bez představy jak na tom vůbec budu, natož jak na tom bude celkově Šk Bohuňovice. Jako tým jsme měli následující den usednout za stoly do našich speciálních šachových (kójo) křesel a vykřesat proti Šk Luká povinné vítězství. Světe div se, povedlo se!!!

Ale, vesmír umí být veliký...

Přijdu 15 minut před zápasem, otevřu dveře do klubovny a ejhle... Nové stoly, nové židle, veškerá domácí výhoda nikde. Okamžitě mi hlavou prolétla myšlenka, že už po 4 hodinách hry nikoho ze soupeřů nebudou bolet záda, že se budou všem soupeřům rovnoměrně prokrvovat nohy, nebudou muset chodit tak často na toaletu, nebo že neuvidí z té dálky na šachovnici, co dnes, bohužel mohli vidět. :-)

Prostě veškerá domácí výhoda je a byla pryč! Nakonec se na naše očekávání výhry, nemuselo spoléhat na staré zbraně, našli jsme nové. Taktika, zkušenosti, pozornost. Ovšem i zatoulaná vlaštovka se v našem týmu našla. Dokonce na první šachovnici. Dnes udělám výjimku a vezmu to od první až na poslední šachovnici vzestupně.

Radek Telařík se věnoval probírání novinek ze světa World of tanks tak usilovně, že s naším Jirkou Grůzem ztratil u cigaret a povídání o dělech a rozdílech v ruském či v německém arzenálu více než hodinu svého času k časové kontrole. Po nepřesném jeho zahájení, kdy si doslova zaplaval, možná se i dokonce topil, ve francouzské obraně, uplatnil soupeř pan Plíva poziční výhodu, kterou ale bez udání důvodu postupně opouštěl, až došel do situace, kdy výhoda byla pryč a partie se stala nemastnou, neslanou. Náhle přišel u mého bratra na řadu praporek. Pointa byla, že se můj bratr dal dnes přirovnat k jisté paní Kelišové ze známé trilogie. V nastalé časové tísni, když už se pozice zdála být po nešťastném začátku a přirovnáním k filmu o záchraně kytovce Willyho rovnoměrná, že partie skončí happyendem, nastal další zlom. Vidle i s násadou. Pravá ruka bratra se vymrštila, podáním ruky ukončil své dnešní trápení. 0:1

Na druhé desce, kde náš kapitán Pavel Chromčák hostil Vojtěcha Mlýnského, se událo vše, jak mělo, dle papírových předpokladů. I zde to nebylo jednoduché. Po zahájení, kde se pánové zkoušeli nachytat na švestkách, se jako první lapil do své pasti Pavel Chromčák. Nabídnul svého pěšce zdarma a co je zdarma, se bere, ne? Vojtěch se nechtěně pokusil o to samé, je to hráč (promiň, snad mě příště nezabiješ :-)) nabídnul Pavlovi celou figurku a ten jí slupl jako malinu. Nastalou situaci si Pavel pohlídal a dovedl svou partii k vítězství. 1:1

Třetí deska byl pamlsek pro dobře hrajícího Pepu Peřinu. Tuto partii sem skoro nesledoval, ale co jsem viděl koncovku, měl Pepa několik pěšců navíc a Jan Opravil st. nebyl schopen čelit velké přesile a vzdal se. 2:1

Čtvrtá deska je pro tuto sezónu rezervovaná pro Karla Hojgra. S Františkem Lakomým se v zahájení moc nepáral. Jeho skandinávská nabrala rychlost, pomyslnou kreativitu, zisk materiálu, který posléze množil, množil a množil. Zarputilý soupeř se nevzdával, hrál i s mínus 4 pěšci, kdy na každé straně v koncovce zůstala každému jedna věž. I přes několik nepřesností na konci Karel oslavil svou první partii v této sezóně vítězstvím. 3:1

Pátá deska, zde za bílé bojovala moje maličkost, tedy Daniel Telařík. Na druhé straně „dvorce“, jak jinak nazvat nové stoly, seděl Miroslav Plhák. Po jeho nepřesném, nepřesvědčivém začátku v dámském gambitu, postavil jsem si figurky asi na ty nejlepší místa, kam jen to šlo a vyčkával jsem na další chybky mého soupeře. Dočkal jsem se, po jeho zdánlivě vyvedení střelce ze základní postavy se postavil tak nešikovně, že zabránil své dámě v pokrytí pěšce, tedy místo dvojnásobného pokrytí bylo jen jednoduché. Neváhal jsem, odtažkou jsem vyměnil figuru za jeho. Své dvě figury směřující na pěšce, krytého jen jednou figurkou, jsem proměnil v zisk pěšce, ještě s následnou výměnou dam. Po hodinovém dalším boji, jsem prosadil svůj plán, postavil novou dámu. Soupeř se ještě pokoušel o nemožné, což jsem nepřipustil a oslavil jsem svou partii vítězným bodem. 4:1

Šestá deska. Mojmír Telařík vs Milan Bartoněk. Holanďan, jako ušitý z „krejčovské“ dílny mého otce. Kupodivu vynechal své speciálně a pro nás nepochopitelné oběti pěšců, figur. Zahrál solidně. Získal kvalitu, kterou následně ještě zvelebil v zisk dalšího materiálu. V koncovce si pohlídal veškeré příležitosti soupeře a přetavil svou převahu v jasnou výhru. 5:1

Na sedmé desce Míra Hampl bojoval s Janem Opravilem ml. Opět se projevila Mirkova slabina v časové kontrole. S figurou navíc v časové tísni, kdy mu scházelo asi pět tahů na tři minuty, nabídnul soupeři remízu, kterou k překvapení asi všech mladík nepřijal. Míra doklepal pět tahů a v následujících asi dvaceti minutách protavil svou figurku navíc k jasnému a pohodlnému vítězství. 6:1

Osmá deska. Jiří Grůz a Juriga Jan. Pro našeho mladého, leč zkušeného matadora Jirku, byl tento zápas asi snadným. Mládí na straně soupeře se může jednoho dne vyplatit a dnes těžce zkoušený Jan Juriga bude třeba za pár let neochvějnou oporou dnešního soupeře. Jenže dnes si ani moc „nečuchnul“ a Jirka naložil mladému Jurigovi, co se na něj vešlo. 7:1

Přesvědčivé a naše nejvyšší vítězství v oblasti.