Toto je druhá a závěrečná část rozhovoru s IM Zdeňkem Beilem, který nejprve vyšel v posledních dvou číslech časopisu Gambit. Jeho první část najdete pod tímto odkazem.

Cítíš se v šachu už poněkud jako pamětník? Trochu s úsměvem narážím na to, co jsem zde už několikrát prezentoval, totiž že mým ryze soukromým měřítkem této oblasti je skutečnost, že hráč je uveden v Malé encyklopedii šachu z roku 1989. Ty už tam figuruješ i s titulem mezinárodního mistra a výčtem úspěchů… Mimochodem, když už jsme u těch pamětí, jak obtížné bylo pro tebe tehdy titul IM získat?

Abych řekl pravdu, tak se opravdu jako pamětník cítím. Jak už jsem uvedl minule, bylo to např. nezapomenutelné setkání s Luďkem Pachmanem v roce 1968. Ale vzpomínám také na partie se známým ruským teoretikem Suetinem, Beljajevským, britským Nunnem, německými špičkami Kindermannem a tehdy ještě z NDR Uhlmanem, Knaakem či Vogtem, s maďarským Pinterem, Delym či Zuzsou Polgár , italským Paolim, Zichichim, polským Schmidtem, peruánským Rodrigezem, tehdy ještě jugoslávským Kněževičem, Cvitanem, Cebalem či Bukalem a českými mistry Opočenským, Pithartem, Grosem anebo v rámci ještě československé 1. ligy partie s Jansou, Ftáčníkem a dalšími. Na to se prostě nezapomíná. Když sleduji úspěchy naší současné jedničky Davida Navary, tak mi to nedá nevzpomenout na naši partii v roce 1998 v Olomouci, kdy to byl ještě malý chlapec s doprovodem maminky. Potěšilo mne také, když mne na loňském vánočním turnaji v Aschachu oslovil maďarský velmistr Josef Horvath a vzpomínal na naši partii v Szekesfehervaru v roce 1986. Co se týče plnění titulu IM, bylo dříve více uzavřených turnajů, tak to bylo snazší než dnes. Teď se hrají především OPENy a uhrát normu vyžaduje dnes nejen umění, ale i mít sportovní štěstí při losování.

Vzpomínám si, že jsme se spolu kdysi letmo bavili o šachové výkonnosti a já se tenkrát podivoval, že v době, kdy ti to hrálo opravdu vrcholově, jsi dle mého názoru měl šanci jít ještě výše. Připustil jsi tenkrát, že ano a vyjádřil jsi přesvědčení, že by se dala eventuálně atakovat i velmistrovská norma. Proč k tomu vlastně nedošlo?

No, myslím, že objektivně jsem výkonnostně na velmistrovskou normu nikdy sílu neměl. Začal jsem hrát pozdě, až ve 14 letech, a navíc jsem měl v mládí problémy se zdravím a fyzickou kondicí. Bez velmi dobré fyzické kondice na vrcholných soutěžích nelze dle mého názoru uspět. Měl jsem také téměř vždy na turnajích nevyrovnané výkony, dokázal jsem jeden den porazit velmistra, ale v jiný den prohrát se slabším hráčem.

Vždycky jsem trochu v rozpacích, když mám hovořit o šachovém stylu. Oprávněně se domnívám, že na to mi chybí dostatečná šachová kvalifikace a výkonnost. Přesto - přehrával jsem si v on-line databázi - průřezově časem - pár tvých partií. Zdá se mi, že všechny mají společného jmenovatele: poziční styl se zjevnou snahou o aktivní hru a dynamiku… Mýlím se?

Máš pravdu, že upřednostňuji poziční hru, to je vidět již z mé volby zahájení, bílými hraji výhradně zavřené hry. To souvisí s pochybením, které se stalo v mládí, kdy jsem příliš brzy přešel z otevřených her k zahájení 1.d4. Na druhé straně je pravdou, že se nebojím hrát ani ostré pozice a šarvátky na šachovnici, v kterých se teprve prokazuje síla. Skoro je spíše vyhledávám, než bych se jim vyhýbal.

Může to být náhoda, těch partií, na které jsem se koukal, opravdu nebyla kvanta, ale i z toho mála, co jsem viděl, drtivá většina z nich byla za černé hrána Sicilskou obranou… Je to tvoje oblíbené zahájení? A které další v pořadí?

Sicilskou obranu považuji za černého jednoznačně za nejlepší zahájení. Problém je ovšem v tom, že mnoho variant je proanalyzováno téměř do střední hry a černými pak vyhrát i s papírově slabším hráčem je obtížné. Proto od určité doby hraji často Ufimcevovu či Pircovu obranu, kde se musí vymýšlet více nad šachovnicí.

Jsi jeden z mála šachistů, který má vysoký kvalifikační stupeň trenéra 1. třídy! Příležitostně se do různých tréninkových setkání zapojuješ, ale nenapadlo tě někdy trénovat systematicky? A dalo by se tím vůbec seriózně uživit?

Jak už jsem ti minule odpovídal, vedu kroužek dětí v Litovli a individuálně trénuji mladého Jirku Navrátila z Uničova, uvidím, zda budou mít zájem i další. Dříve jsem kromě svých synů trénoval mimo jiné ještě aktuálního velmistra Tomáše Orala a V. Sléžku z Krnova. Je pravdou, že syn Martin, trenér II. třídy, se snaží trénováním uživit, ale je to pro něj časově velmi náročné, protože musí mít svěřenců poměrně hodně, a stejně pokud by nepracoval ještě na šachových příručkách, tak by s financemi nevyšel. Já se vracím k trénování těsně před důchodovým věkem s tím, že mám šanci dělat to, co mne baví, a nebudu tolik pod finančním tlakem.

Jsi otcem dvou už dospělých synů. Starší Martin hraje šachy na velmi slušné mezinárodní kandidátské úrovni a současně se profiluje i jako trenér, Ondřej dosáhl úrovně národního kandidáta mistra a ačkoliv nyní je to v jeho případě spíše o síle velmi slušné I. výkonnostní třídy, šachy, ač je aktuálně soutěžně hraje sporadicky, mu sem tam rovněž nedávají spát. Je to dobrý pocit, když kluci dělají to, co ty? A byl jsi pro ně někdy šachovým vzorem a nebo kovářova kobyla chodila doma bosa?

Martin mi opravdu dělá radost. Po počátečních těžkostech je dnes trenérem mládeže ve Zlínském kraji a bude kromě svých textů pravděpodobně pracovat i na příručce projektu Šachy do škol. Ondřej nedávno zanechal studia na UP v Olomouci, šachu se momentálně nevěnuje, nezbývá mi než si přát, aby se vzchopil a dělal to, co ho baví a co umí, pořádně a poctivě.

Jsi vzděláním inženýr, to je přece jen techničtější zaměření. V osobním životě a v posledních minimálně 10 letech poměrně markantně ale inklinuješ spíš k humanitním problematikám. Není to vlastně rozpor? Nebo ses v životě prostě jen posunul někam jinam?

Ano, svým původním povoláním jsem geodet. To byla práce, která mi umožňovala být v osmdesátých letech hodně v terénu a získávat fyzickou kondici, abych šachy mohl hrát i na mezinárodní úrovni. Po roce 1990, když jsem byl starostou v Dolanech u Olomouce, jsem založil zpravodaj obce a také jsem se více seznámil s prací neziskových organizací a to mne velice oslovilo. Když jsem se starostováním skončil, zpracovával jsem mimo jiné bulletin OKNO, respektive UNO pro neziskové organizace. Protože mne to bavilo, tak jsem se z legrace přihlásil na dálkové studium žurnalistiky a kupodivu jsem byl přijat. Teď například připravuji články pro novoborský šachový server a občas něco napíšu i pro neziskový sektor. Tak se šachy propojily s novinařinou a mám o zábavu postaráno.

Když už o tom hovoříme, hodně ses kupříkladu věnoval alternativnímu školství, konkrétně Waldorfské škole, k pedagogice máš tedy blízko. Co říkáš na opakované a nedávno i na evropské úrovni znovuvzkříšené snahy o zavedení šachu do škol? Narážím na to, že nepopiratelná prospěšnost této ideje a její zdravé kořeny z hlediska potenciálních výsledků u žáků vyvažuje oprávněný skepticismus případně vnucovaného rozměru, který by měl zůstat zachován jen pro ty, kteří o něj dobrovolně jeví zájem.

Projekt Šachy do škol považuji za velmi dobrý a jsem rád, že ho chce EU podporovat. Řadou studií je prokázáno, že šachy mají kladný vliv na rozvoj řady vlastností, např. zvyšují jazykové, matematické, paměťové schopnosti a schopnost číst, IQ, zlepšují kritické, kreativní a originální myšlení, učí, jak myslet logicky a efektivně, učí vybrat „lepší“ volbu z velkého množství možností, naučí děti nejprve myslet a až potom konat. Více najdou zájemci na webu.

Přemýšlel jsem nad nějakou tečkou na závěr. Myslíš, že by jsi nám mohl prozradit dvě věci? Totiž své krédo šachové a krédo životní?

To šachové krédo může být, že „Chci dělat to, co mne baví, pro co mám předpoklady a v čem mohu být prospěšný.“ a životní pak, že „Ve spolupráci a vzájemném respektování je síla.“, to platí pro neziskové organizace, politiku i šachy.

Následuje partie z mistrovství železničářů družstev v roce 1985 v Bulharsku s polským velmistrem a z československé 1. ligy 1986/87, kdy družstvo Lokomotivy Olomouc získalo zlaté medaile.

Beil Zdeněk - Schmidt Wlodzimierz [E63]

USIC (Mistrovství Evropy železničářů) Sofie 1985

1.d4 Jf6 2.c4 g6 3.Jf3 Sg7 4.g3 0-0 5.Sg2 d6 6.0-0 Jc6 7.Jc3 a6 8.h3 Vb8 9.Se3 b5 [9...Sd7 10.Vc1 b5 11.Jd2 e5 12.cxb5 axb5 13.dxe5 Jxe5 14.Sg5] 10.Jd2 Sd7 11.Vc1 Ja5 12.cxb5 axb5 13.b4 Jc4 14.Jxc4 bxc4 15.b5 d5 [15...Ve8 16.Sg5 h6 17.Sxf6 Sxf6 18.a4 Sg7 19.e3 a pěšec c4 je nekrytelný] 16.a4 e6 Pasivní pokračování, k vyrovnání vedlo 16...c6 17.Sf4 Vb7 18.Vb1 cxb5 19.axb5 Sf5 17.Vb1 c6 18.Sf4 Vb7 19.Sd6 Ve8 20.Dd2 Sf8 O něco lépe bylo hrát 20...Da5 21.Sb4 Da7 22.e4 Sf8 21.Sxf8 Vxf8 22.Vb4 cxb5 [22...Dc7 23.Dg5 Kg7 24.e4 s převahou] 23.axb5 De7 Po 23...Dc7 následuje opět 24.Dg5 Kg7 25.e4 24.Vfb1 Vfb8 25.Dg5 Dd8 26.De5 Vb6 27.Kh2 Se8 28.e4

28...dxe4? Nutné bylo vytěsnit dámu z aktivního postaveni na poli e5 28...Jd7 29.Df4 Jf6 29.Sxe4 Vc8 30.Sg2 Vd6 [30...Jd5 31.Jxd5 exd5 32.Dxd5 c3 33.Dxd8 Vxd8 34.Sf1 Vdb8 35.Sd3 Sxb5 36.d5±] 31.b6 Vb8 32.b7 Sc6 33.Vxc4 Sxg2 34.Kxg2 Je8 35.Je4 Vd5 36.Dxb8 Dxb8 37.Vc8 Vd8 38.Vxd8 1-0

Beil Zdeněk - Blatný Pavel

1. liga ČR 1986/87

1.d4 Jf6 2.Jf3 d6 3.c4 Jbd7 4.Jc3 e5 5.Sg5 Se7 6.Dc2 h6 7.Sh4 c6 8.e3 0-0 9.Sd3 Ve8 10.0-0 Jh5 11.Sg3?! Dvojsečné pokračování, jehož ideou je braní pěšcem f s otevřením sloupce f. 11...Jxg3 12.fxg3 Jf8 13.Vad1 Dc7 14.Kh1 exd4 15.exd4 Sg4 16.h3 Sxf3? Bělopolného střelce si bylo potřeba ponechat do obrany např po 16...Sh5 17.g4 Sg6 18. Sf5 by měl bílý jen malou výhodu. 17.Vxf3 Sf6 Láká bílého k oběti kvality a ten se nenechá příliš pobízet, protože následně zůstane černého královské křídlo v troskách. Lépe bylo hrát Sd8 s přeorganizováním obrany. 18.Df2 Je6?? (Nutné bylo Jd7)

19.Vxf6! gxf6 20.Je4 Ved8 21.d5! A to asi Pavel Blatný nedocenil. 21...cxd5 Po 21...Jc5, by na obranu krále nezůstala žádná figura a po 21...Jg5 přijde 22.Jxf6+ s dalším h4. 22.Jxf6+ Kf8 23.Vf1 Jg7 24.Df4 dxc4 25.Jd5 Dd7 26.Dxh6 a černý se vzdal, protože bez velkých materiálních ztrát nezabrání matu.

Jako autor děkuji za velice poctivý přístup k obsáhlejšímu rozhovoru!