Mezinárodního mistra Ing. Zdeňka Beila znám už nějaký ten pátek. Je to výborný šachista a velice seriózní člověk. Zejména to druhé, aby v dnešní hektické a nelehké době občas pohledal. A co mě na něm vždy fascinovalo nejvíce: jeho pracovitost, poctivost a velké úsilí, které věnuje všemu, do čeho se pustí. Jsou nátury, které vše dělají naplno, protože odfláknout to prostě z hlediska své přirozenosti neumí. On k nim patří. O to více jej pak zdobí nenápadnost a skromnost, vlastnosti, které prezentuje, kdekoliv se objeví a za které si jej - vedle toho ostatního - nesmírně vážím. Šachy jej provází celý život. A není dáno každému, aby hrál tak, jako to umí on. Dnešní rozhovor je navíc s jubilantem, protože Zdeněk Beil se v srpnu dožil jubilea 60 let… Dialog, uvedený níže, tedy budiž současně vzdáním holdu jednomu z nejlepších šachistů historie našeho regionu!

Především bych ti chtěl v úvodu rozhovoru srdečně pogratulovat k blížícím se šedesátinám a popřát ti pevné zdraví a spoustu šachového elánu! Někdejší elitní velmistr bývalého Sovětského svazu Lev Polugajevskij snášel přibývání věku dost špatně a vždy se rozčarovaně tázal: „To je mi už opravdu čtyřicet...padesát...šedesát...?“ Jak jsi na tom ty?

Děkuji ti, Laďo, za přání. Dnes již vím, že každý věk přináší své radosti i strasti. Zdraví už mi neslouží jako za mládí, ale je potřeba se učit žít s tím, co člověk má. Radostí je naštěstí více. Mám tři šikovné syny, zatím tři vnuky, chaloupku v malebném prostředí, kam s přítelkyní rádi jezdíme. Pozitivně vnímám zkušenosti ze života, které mne učí mít určitý nadhled nad lidským lopotěním. Šachy chci hrát pro radost, pro možnost setkávání se s přáteli, pro možnost vnímání estetiky, harmonie a souladu dění na šachovnici, když se to umí hrát. Vítám možnost hrát od letošního roku turnaje i v seniorské kategorii. Nebudeme si nic nalhávat, mladí to umí, jsou zruční v užívání šachových databází a držet krok s nimi je čím dál obtížnější. Dnešní šachy jsou hodně o počítání variant a mne vždy spíše na šachu přitahovalo hrát intuitivně v souladu se strategickými zákonitostmi, kterým rozumím.

Kdy a kde jsi začal hrát šachy, máš nějakou zajímavou vzpomínku?

Šachy jsem začal hrát v roce 1967 ve 14 letech v Litovli, kde můj trenér byl J. Skalský. Rád vzpomínám na simultánku v roce 1968, kterou hrál v Olomouci velmistr Luděk Pachman. Nastoupilo proti němu 20 hráčů a jeden dorostenec, tedy já. Ve střední hře přehlédl Pachman pěšce a mně se povedlo partii dovést do vítězného konce, byla to jeho jediná porážka na této simultánce. Pokud budou mít čtenáři zájem, mohu partii oglosovat a příště zveřejnit.

Obvykle na tomto místě zkušeným a léty ostříleným hráčům kladu otázku směřující k porovnání šachu doby minulé a aktuální. Odpovědi jsou vesměs podobné. Udělám to tentokrát jinak: jak se šachy měnily v průběhu dosavadního života konkrétně tobě? Co znamenaly a znamenají, co přinášely a odnášely, jak ti chutnaly a jak chutnají dnes?

Když zavzpomínám, tak je faktem, že mi šachy pomáhaly získat určité sebevědomí, protože ve školních lavicích jsem nepatřil mezi šprty. Přitahovala mne však i atmosféra turnajů a hlavně jsem díky šachu získal mnoho přátel. V Litovli například pánové Z. Wolfl, L. Jemelka či I. Pospíšil. Při mém působení v Olomouci jsem potkal a poznal největšího přítele L. Krňávka, nejlepšího šachistu Olomouckého regionu v sedmdesátých a osmdesátých letech L. Mištu, v devadesátých letech K. Mokrého, nestora oddílu O. Malcánka, neúnavného organizátora L. Veselovského, výborného kapitána ligového družstva A. Kubíčka, známého úloháře J. Ševčíka, později pak J. Fuksíka z Grygova a řadu dalších. S většinou z nich se stále setkávám a mnoho přátel mám mezi šachisty i v dnešní době, to mne na šachu těší a proto se k nim vracím, i když výsledky za šachovnicí již nemám nijak oslnivé.

No, i tak mohu konstatovat, že navzdory pozvolnému vstupu do seniorského věku ti to stále hraje velmi dobře. Nezřídka perfo výkonem (například v druhé lize posledních dvou let) stále atakuješ šachovou mistrovskou úroveň. Tvůj aktuální ELO koeficient je v porovnání s tímto sice o něco málo níže, nicméně stále držíš laťku velmi slušně. Trénuješ ještě nebo už hraješ jen ze zkušenosti? A jak obtížné je s přibývajícími léty mistrovskou úroveň udržet?

Po svých nejproduktivnějších šachových letech 1968 - 1989 jsem v letech 1990 až 2008 hrál jen příležitostně a žil jsem opravdu z podstaty. Více jsem se k hraní vrátil zase nyní. Nad výkonnostní úrovní moc nepřemýšlím, velmistr už ze mne asi nebude. Snažím se hrát pro radost, mám odpovědnost ke kolegům v družstvech, proto se občas na soupeře v soutěžích družstev připravuji. Po internetu je možnost sledovat mezinárodní silné turnaje, to mne baví a to mi asi nejvíce pomáhá udržet si určitou výkonnost. Hodně mne oslovily knihy Garry Kasparova a také pro mne bylo důležité, že syn Martin, i přes počáteční problémy, vytrval v trenérské práci a je dnes trenérem mládeže Zlínského kraje. Hodně spolu spolupracujeme a já jsem začal vést kroužek dětí v Litovli a individuálně trénovat mladého Jirku Navrátila z Uničova.

Neznám tvou šachovou dráhu detailně, ale vím, že tvé největší úspěchy spadají do osmdesátých let minulého století. Pak se střídaly etapy, kdy jsi hrál málo a zase více. Takové opakované šachové pauzy a zase návraty. Čím to bylo? Práce? Rodina? Jiné zájmy?

Na tuto otázku jsem již částečně odpověděl. Po revoluci 1989 jsem osm let byl starostou obce a bylo mojí prioritou dělat tuto práci co nejlépe, šachy šly zcela stranou. Počátkem tohoto tisíciletí jsem se však blíže seznámil s waldorfskou pedagogikou, která klade důraz na prožitkové učení, a pochopil jsem, že šachy jsou pro rozvoj kreativity a sebevýchovu jednotlivce velkým přínosem, hlavně v době dospívání. Proto jsem se k šachu vrátil.

Ano, v posledních letech je to opravdu opět o tom návratu, hraješ druhou ligu za Agenturu Garde Calcio Olomouc (třetí šachovnice) a první ligu za TJ Tatran Litovel (šestá deska a domovský klub), nastupuješ v těchto týmech pravidelně, za sezónu odehraješ spoustu partií...

Partie za družstva jsou po delší odmlce ideální. A jak už jsem předeslal, jsou pro mne šachy především setkávání s přáteli a těch mám v Olomouci i Litovli mnoho. V Litovli jsem se šachem začínal, pak jsem po celé roky hrál v Olomouci. Je proto logické, že hraji za družstva z těchto měst. V příští sezoně chci využít změny v soutěžním řádu a chci navíc pomoci s postupem do KP I. ještě Slovanu Moravská Třebová. Do tohoto regionu se chystám časem odstěhovat, koupil jsem tam chalupu a mám tam vnuky.

Když už jsem narazil na soutěže družstev, v lize druhé se ti tradičně daří velmi dobře, naopak první liga je o něco slabší... Přitom ELO koeficienty soupeřů, co jsem se díval na poslední dva ročníky, zase tak propastně rozdílné nejsou. Čím to je? Když tedy pominu, že jsem byl v první lize svědkem tvé partie (a jistě nebyla ojedinělá), kde objektivně byla na desce remíza a byl jsi v podstatě kvůli nepříznivému stavu utkání kapitánem nucen hrát dále... Výsledkem pak byla prohra, která přijít nemusela, kdyby...

Těžká otázka, asi to záleží na náladě a na typu pozice, které na šachovnici vznikají, než na soutěži, kterou momentálně hraji. Nemám dostatečně propracovaný repertoár zahájení, abych se dokázal mně osobně nepříjemným pozicím vyhýbat a tak se to snažím spíše řešit tak, že budu co nejvíce všestranný, ale ke stylu Borise Spasského má moje hraní pochopitelně daleko.

Jaké dosavadní týmové úspěchy ceníš ty osobně nejvíce? A zcela zvlášť se zeptám na pocit z bronzu s TJ Tatran Litovel v extralize v ročníku 2010/2011. Rok předtím jsi v tomto týmu v první lize přispěl k postupu do extraligy. V následujícím roce z toho byl fantastický úspěch Litoveláků a ačkoliv jsi do bojů až tolik nezasáhl, historie se následně neptá...

Jsem rád, že se Litovel zařadila do republikové špičky, i když je to dnes spíše o schopnosti managerů, než o práci s mládeží a o síle vlastních odchovanců. S „B“ družstvem Litovle jsme zažili letos zajímavý závěr 1. ligy. Favorizovaný Duras Královo pole nastoupil se Zlínem s pěti náhradníky a ostudně prohrál, Zlín se takto zachránil. Totéž se stalo v Karviné, kde dokonce nastoupili se sedmi náhradníky proti Starému Městu. My jsme pro záchranu 1. ligy byli nuceni v posledním kole vyhrát s Grygovem 6,5 :1,5 a povedlo se, to byl fantastický zápas!! Jednoznačně však mým největším úspěchem bylo vítězství Lokomotivy Olomouc v nejvyšší soutěži 1986/87, kdy jsem na první šachovnici úspěšně hrál s řadou českých a slovenských velmistrů.

V rámci individuálních úspěchů se ti podařilo vyhrát několik turnajů, jinde jsi první místo dělil. Na které turnajové úspěchy rád vzpomínáš a jak velká konkurence na nich byla? Bylo to především vítězství v přeboru vysokoškoláků 1974 v Hrazanech a následně účast na mistrovství světa družstev?

V Hrazanech to byl velmi silný turnaj a bojovalo se velmi úporně, vždyť odměnou byla účast právě v Teeside. Kromě A. Lanče a L. Neckáře, kteří měli přímý postup, zde hrála celá československá vysokoškolská špička a porazil jsem zde např. L. Dobrovolského, M. Babulu a F. Jablonického. Z individuálních turnajů si cením vítězství v maďarské Tapolce a Budapešti v roce 1980 a v „B“ vánočním turnaji v Reggio Emiliu 1986/87. V každém turnaji hrála řada mezinárodních mistrů a já jsem usiloval o tuto normu.

Ano, byl jsi i členem družstva, které hrálo v anglickém Teeside v roce 1974 na mistrovství světa vysokoškolských týmů. A co víc - dosáhl jsi nejlepšího výsledku na třetí šachovnici! Vzpomenul by jsi krátce tu dobu i atmosféru tehdejších turnajů? Určitě tam byli i mnozí hráči, kteří se později stali legendami... A s kým ze světových velmistrů ses kdy utkal ty?

Opravdu to byl velký zážitek, měl jsem možnost poznat život a zvyky Skotska a setkat se hráči celého světa. Na turnaji hráli zástupci mnoha států i ze Střední Ameriky a Asie. Zahrál jsem si zde s Maďarem Pinterem, s Angličanem Nunnem a nejvíce si cením remízy, tenkrát ještě Rusem, s Beljajevským. Byli jsme dobré družstvo a trenérem byl šachová legenda František Pithart.

Hrál jsi také za družstvo železničářů v Bulharsku a v Polsku. Jak se ti tam dařilo?

Evropská soutěž družstev šachistů železničářů USIC se koná jednou za čtyři roky a já jsem nastoupil za československé železničáře dvakrát v letech 1984 a 1988. Pro šachisty z tehdejších socialistických států to byla výjimečná možnost zahrát si celoevropský turnaj a tak na prvních šachovnicích nastupovali i velmistři. Partii s velmistrem Schmidtem jsem pro čtenáře Gambitu připravil. Jádro našeho družstva tvořili hráči z Lokomotivy Trnava a Olomouc, zde bych vzpomněl na dlouhodobé reprezentanty P. Trávníčka a P. Vávru z Lokomotivy Olomouc.

Z tvorby IM Beila nabízíme následující partie, které stručně okomentoval on sám.

Rainer Knaak (2515) - Zdeněk Beil (2330) [E83]

Zinnowitz 1974

1. d4 Jf6 2. c4 g6 3. Jc3 Sg7 4. e4 d6 5. f3 0-0 6. Se3 Jc6 7. Jge2 Vb8 Smysl tahu věží na b sloupec je zřejmý z varianty 8. Jc1 e5 9. d5 Jd4 10. Jb3 c5 a po 11. dxc6 bxc6. 8. a3 Ve8 9. b4 e5 Černý využívá skutečnosti, že bílý nemá dokončen vývin královského křídla a navíc dvěma posledními tahy oslabil diagonálu a1-h8. 10. d5 Jd4 11. Jxd4? Výhodu mohl bílý udržet po zdrženlivém 11. Vc1, i když po 11. - c5 exd4 12. dxc6 bxc6 13. Jxd4 exd4 14. Sxd4 zkomplikuje černý tahem 14. - c5 s nejasnou hrou. 11...exd4 12. Sxd4

12...Jxe4!! Ohňostroj začíná. 13. fxe4 Dh4+ 14. g3 Vxe4+! 15. Je2 Vxe2+! 16. Sxe2 De4 17. Vf1 Bílý definitivně přišel o možnost rochovat a černý dobírá materiál, který obětoval. 17...Sxd4 18. Vf4 Sc3+ 19. Kf2 De5 20. Vc1 Sb2 21. Vc2 g5 22. Vf3 Sd4+ 23. Kg2 Sg4 24. Dd3 Sxf3+ 25. Sxf3 De3 26. Dd1 f5 27. Ve2 Dc3 28. Sh5 g4 29. Df1 Vf8 30. Ve7 Dc2+ 31. De2 Dxe2+ 32. Vxe2 Se5 33. Vf2 Kg7 34. b5 Vf6 35. Se8 Kh6 36. Sd7 Kg5 37. Sc8 b6 38. Sd7 f4 39. gxf4+ Vxf4 40. Vxf4 Kxf4 41. a4 h5 42. h3 g3 a bílý se vzdal, neboť ztratí ještě jednoho pěšce na dámském křídle.

Karel Mokrý - Zdeněk Beil

Mezinárodní šachový turnaj v Olomouci konaný v roce 1979

1. d4 Jf6 2. c4 g6 3. Jc3 Sg7 4. e4 d6 5. Se2 0-0 6. Jf3 e5 7.0-0 Jc6 8. d5 Je7 9. Jd2 Jd7 10. b4 f5 11. Sa3!? Novinka, bílý se snaží vyvinout maximální tlak na dámské křídlo černého. 11...Jf6 12. f3 Sh6 13. c5 Se3+ 14. Kh1 f4?! Poněkud přímočaré, správnější bylo 14. - Sd4 15. Vc1 a6, abych udržel černopolného střelce co nejdéle na šachovnici. 15. Jc4 Sd4 16. Vc1? Nyní již musel bílý obětovat kvalitu tahem 16. Jb5. Ani jeden jsme nedomysleli, že po 16. Jb5 Sxa1 17. Dxa1 Je8 18. Jxc7 Dxc7 19. cxd6 Jxd6 20. Dxe5 stojí bílý výrazně lépe. 16...Jh5! 17. De1 Nyní již 17. Jb5 nestačilo pro 17...Jg3+ s rychlým koncem.

17...Vf5 K rozhodující výhodě vedlo i 17. - Jxd5 18. exd5 Jg3+. 18. exf5 Jg3+ 19. Dxg3 fxg3 20. f6 Jf5 21. Je4 Df8 22. f7+ Na 22. h3 přijde 22. - b5 a rozhodne útok proti bílému králi. 22...Kxf7 23. cxd6 Dh6 24. h3 Jh4 25. f4 Zkomplikovat hru ještě mohl bílý pokračováním 25. Je5 Sxe5 26. Vxc7+ Kg8 27. Sg5 25...exf4 26. dxc7 Jxg2! 27. Jg5+ Dxg5 28. Kxg2 Sxh3+ 29. Kxh3 g2 30. Vf3 g1J+ 31. Vxg1 Dh5+ 32. Kg2 Dg4+ 33. Kh2 Sxg1+ 34. Kh1 Sd4 35. Kh2 h5 a bílý se vzdal.

Konec první části rozhovoru.