Turnaj v bleskovém šachu v Náměšti na Hané se zvolna sune ke dvacetiletému výročí, ke kterému mu ještě scházejí tři léta. Letošní již 17. ročník, hraný opět jako „Memoriál Ladislava Zbořila“ na počest někdejšího místního učitele a významného šachového činovníka, se odehrál v sobotu 4. května 2013 v přísálí městysu. A to ke spokojenosti všech účastníků!

Organizátor klání Jiří Fiala se netajil dobrou náladou a den si naplno užíval. „Kde jsou ty doby, kdy mě turnaj stál dva až tři dny dovolené, abych při zaměstnání stihnul všechno zařídit a oběhnout sponzory kvůli cenovému fondu. Nyní mám času o poznání více a tak jde všechno snáz. Dorazilo dvaadvacet šachistů, to je hezký průměr a rozhodně je to víc než kupříkladu loni, i když přesto jen o něco více než polovina rekordní čtyřicetihlavé účasti. Ale tak to chodí,“ konstatoval Fiala s tím, že v tradici hodlá i nadále pokračovat.

Turnaj bez problémů odřídil i postupně nalosoval předseda mohelnického šachového klubu a rozhodčí v jedné osobě Karel Volek. Jeho zkušenost byla znát, vše proběhlo zcela plynule, až na jednu či dvě zanedbatelné drobnosti nemusel ani řešit úkoly arbitra. Hráčská sestava byla zkušená a z hlediska disciplíny a hráčské etiky vysoce korektní.

Vedení městysu sice dle příslibu na zahájení nedorazilo, což je možná ze společenského hlediska škoda (jakákoliv propagace šachu je dobrá), ale vrásky si s tím nikdo nedělal. Jiří Fiala se role hostitele ujal zkušeně a vlídně, neopomenul v úvodu ani pietní akt minuty ticha za šachisty, kteří mezi námi již nejsou.

V přátelské atmosféře si dosyta zahrál každý [foto Stanislav Havlík]

No a pak se už všichni vrhli na plátna a figurky a a do víru pětiminutových blicek v patnáctikolové soutěži. Je samozřejmě zcela subjektivní kritizovat počet stanovených kol a lze současně i chápat touhu některých hráčů užít šachu skutečně dosyta. Nicméně tak vysoký počet kol při pouhých 22 účastnících je přece jen mírně kontraproduktivní, což se v závěru, kdy se nůžky výkonnosti rozevíraly víc a víc, jasně ukázalo.

Nejlépe odstartoval Pavel Strašil z TJ Tatran Litovel, který po dlouhou dobu, když už i favorité sem tam utržili nějaký ten šrám, vedl tabulku. V prvních osmi kolech neprohrál, pak sice zaváhal, ale naposledy. Remíz však přibývalo a tak jej ve finiši bodově dostihl a na vedlejší pomocné hodnocení předstihl Roman Závůrka ze Sportovního klubu Prostějov, který tak s dvanáctibodovým ziskem oslavil celkové vítězství. Třetí místo bral Milan Pastirčák, mistr FIDE a největší favorit turnaje, který odsunul čtvrtého Petra Švancaru z Agentury Garde Calcio Olomouc na bramborovou pozici až na třetí vedlejší pomocné hodnocení!

Zleva druhý Strašil, vítězný Závůrka a bronzový Pastirčák [foto Ladislav Spurný]

Možná bylo trochu škoda, že na turnaj nedorazil i obvyklý „klubový průměr“. Startovní pole bylo velice silné, většina hráčů měla ELO koeficient 1900 a výše. Malá hrstka slabších šachistů to tak měla velice těžké, ovšem o to více se museli snažit a každý bod či půlka pro ně byla o to cennější. Zvláště, když cen od sponzorů bylo dokonce více než hráčů a tak se dostalo opravdu na každého.

Za zmínku ještě stojí start Zdeňky Blümelové ze Slávie Kroměříž, jediné ženy v turnaji, která si chvílemi musela připadat jako růže mezi trním. Řadu svých soupeřů fascinovala tím, že jakmile dokončila partii, usedla a věnovala se vyšívání krásného ubrusu, zatímco její kolegové většinou - jak to bývá - bezstarostně utráceli čas legráckami a šachovým tlacháním, povětšinou i u zlatavého moku. Pokud však jehlu a nit odložila, děly se místy věci, protože při svém ELO koeficientu 1946 (a pěkně svižné hře) nikoho nenechávala na pochybách, že hraje jako rovný s rovnými. Konečné 11. místo v takové konkurenci je toho ostatně důkazem.

Nezbývá než poděkovat pořadatelskému týmu za příjemně strávený sobotní půlden a vyjádřit přesvědčení, že příští rok zařadí bleskový turnaj v Náměšti na Hané do svého kalendáře ještě více šachistů.

závěrečné výsledky