To se to hraje, když je Bílá sobota velikonoční, všude panuje pohoda (až na ošklivé, skoro zimní počasí) a všichni mají volno a sváteční náladu... To se to slaví, když je v kapse dvojí postup ze soutěží a všichni se těší na příští sezonu a užívají si zasloužený pocit dobře odvedené práce v sezoně právě skončené...

Tak nějak to vypadalo ve šternberském klubu dva dny před velikonočním pondělkem, když si v hracích prostorách městského kulturního centra dala dostaveníčko drtivá většina stabilních hráčů zdejší šachové smečky.

Bojovalo se ze všech sil, ale všichni si partie především užívali.

A slavilo se - jak jinak - šachem. Přátelský rapid turnaj se hrál tempem 15 minut bez bonifikace na partii. A aby se všichni dostali rozumně domů a nenarušovali svým rodinám plány na svátky, bylo dohodnuto časově velmi přijatelných 7 kol švýcaru.

V roli favorita - jako už klasicky - stanula hostující jednička Petr Mohapl, který ovšem ve Šternberku stabilně bydlí a z důvodu možnosti hrát úměrně své výkonnosti kvalitnější soutěže je již několik let členem TJ Tatran Litovel. Roli favorita sice splnil, na samostatné první místo však tentokrát nedosáhnul.

Milan Zapletal, další dlouholetá opora místního klubu, to v rapidu obvykle příliš neválí. Tentokrát se mu nadmíru dařilo, a tak se s Mohaplem, kterého jako jediný dokázal porazit, rozdělil o první a druhé místo. Samostatnou třetí příčku bral Miroslav Šuba, jemuž naopak rychlá tempa nadmíru vyhovují.

Zbytek se seřadil za nimi. Výsledky samozřejmě sem tam poskytly malé překvapení, to když se někomu navzdory např. ELO předpokladu až tolik nedařilo, jiní naopak podali lepší výkony a brali pozice, které si jindy neužívají. Nejdůležitější byla ovšem pohoda, která vládla celým turnajem.

Hráli se zajímavé partie, bojovalo se ze všech sil. Všeobecně platí, že pokud není ve hře výkonnostní ELO koeficient a lze hrát pouze pro radost ze šachu, většina hráčů to uvítá a bez rizika si užije této volnosti do syta a bez ostychu. O to těžší to pak mívají favorité.

V popředí bojuje bílými Petr Mohapl s předsedou klubu Stanislavem Procházkou.

Již na vánoční turnaj v závěru loňského roku připravila rodina předsedy klubu Stanislava Procházky, a samozřejmě i on sám, pohoštění v podobě pikantního cigára, ještě horkého a čerstvě dovezeného z domácí udírny. Tento krok se opakoval i tentokrát a výtečná svačina zmizela rychleji než sníh, který v tuto roční dobu už nemá venku co dělat. A když si k tomu hráči dali sem tam kalíšek vína a symbolickou drobnou cenu obdržel každý, nikomu nic nechybělo.

Procházka to shrnul výstižně: „Myslím, že turnaj se tentokrát povedl beze zbytku. Jsem rád, že jsme se sešli a tímto způsobem oslavili velice vydařenou sezonu. Osobně jsem si příjemně zahrál, pobavil se. Pevně věřím, že tyto pocity nesdílím jen já.“

Troufám si v tomto smyslu konstatovat za všechny: zcela určitě ne. Šachy mají své společenské i kolektivní kouzlo a kdo mu jednou srdcem i myslí propadne, tak...

Hráči si pak v závěru popřáli příjemné Velikonoce a za všeobecného veselí trochu zaspekulovali o vyhlídkách do příštího ročníku.

Šachy, které jsou většinou nesmlouvavým bojem a ne vždy a všem ukazují svou lepší tvář, tentokrát udělaly ve Šternberku radost všem.

konečné pořadí turnaje

Vedle výsledkové nástěnky je bez fotícího Procházky soustředěna většina klubu, zleva tři vítězové: Mohapl, Zapletal a Šuba (na vyvýšeném pódiu).