Dva a zkušení borci a šest mladých naději se vydalo hájit barvy Grygova do dalekých Polabin. Úvodní cesta vlakem byla s malým zpožděním, ale příjemná, pochválen buď Regio Jet.

Prvotní problémy nastaly již při koupi jízdenek z automatu, se kterým svedla naše nejmladší naděje nerovný boj. Logistiku jsem měl na starost já a tato volba se patrně nebude hned tak opakovat. Nejprve jsem naivně zatáhl náš mančaft na prázdné autobusové nádraží, abychom se následně domotali ke správné zastávce, ze které nám před nosem ujel plánovaný spoj. O záložním spoji jsem si toho příliš nepamatoval, ale zato jsem stále působil sebejistě. Což vedlo k tomu, že jsme skončili na kraji města s vágním tušením, kterým směrem se vydat. Z nepochopitelných důvodů jsem byl zbaven funkce velitele a asi 10.30 jsme zchvácení a celkově promočení došli do polabinské hrací místnosti. Jako zajímavost bych chtěl uvést, že nejvíce naštvaný nebyl Pepa Zedník táhnoucí s sebou kufr s věcmi na týden, nýbrž Burča, jemuž ani má intenzivní sněhová terapie nezlepšila náladu.

Ještě jednou bych rád poděkoval domácím, kteří nám nepustili hodiny a zajistili tak přátelskou atmosféru. Nyní již k zápasu.

Na první desce jsem se utkal s velmistrem Votavou. Ten se nepokoušel mého Čigorina rozbít přímou ztečí, ale přesto mi takříkajíc teklo do bot. Nicméně díky výše zmiňovanému kufru plného suchých ponožek jsem problém vyřešil, situaci stabilizoval a remizoval. Díky, Pepo!

Druhou desku za domácí hájil domácí Hošek, který se rozhodl dráždit hada bosou nohou (ne tak doslovně jako na první desce) a zahrál na Burču Caro-Cann. Tento hrdinský pokus náš rek nemilosrdně ztrestal a spolehlivě vyhrál.

Na třetím stole se asi nejvíce projevila drobná nevýhoda ranní procházky, jelikož náš IM Senior proti Jedličkovi většinu svého času proklimbal, a tak se poprvé v sezóně ocitl v časovce, kde se spokojil s remízou.

Míša Hrabal se svým korunním tahem f4 pokoušel na 4. desce dobýt pircku Jiřího Hlavničky. Po korektním průběhu partie skončila soupeřovou nabídkou remízy, jež byla po kapitánském doporučení akceptována.

Na pětce se utkal Koláč s Lubomírem Šilarem. Ten se na našeho borce vyřítil Trompowskym a dokonce získal nějakou teoretickou výhodu, nicméně sérií nepřesností ji poměrně rychle vypustil. Poté zaúřadoval zabijácký instinkt našeho Slatinického Kance.

Hodnocení partie na šestém prkně mezi Petrem Zatloukalem a Tomášem Veselým se otáčelo častěji než je na prvoligové poměry zdrávo. Ve finále ovšem tahal téměř za celé lano náš hráč, nicméně chvilková dezorientace vedla postupně k zmenšování výhody, až nakonec došlo na doporučení kapitána k opakování tahů.

Sedmá deska byla ohniskem souboje dvou Josefů - naše pevnost, Pepa Zedník, proti Josefu Kourkovi. Naše pevnost nevzala pěšce a pak byla neplánovaně dobyta. Nicméně alespoň stihla dřívější vlak do Brna.

Konečně na osmé desce zaknihoval důležitý půlbod Lukáš Vysloužil, proti kterému usedl Martin Konvička. Lukemu nevadí operovat na malém prostoru, a tak bezpečně obsadil 1. řadu. K nějakým materiálním ztrátám pravda došlo, ale toho bohdá nebude, aby Luke v první lize prohrál!

Celkově tedy těsné vítězství 4,5:3,5.

Cesta zpátky nebyla ani zdaleka natolik poetická, proto jen lakonicky uvedu, že v tarokách zvítězil Míša Hrabal, jehož růstu pomohly zejména rady Petra Zatloukala.