Někteří z nás zjistili při odjezdu nemilou zprávu, že nechybí jeden, nýbrž dva členové základní sestavy. O naší jedničce, Radku Telaříkovi, jsme věděli a i možná proto jsme byli s otcem natěšeni na bílé kameny, leč naše neutuchající přání se opět nenaplnilo. Bohužel, černá dáma byla zase na mé straně šachovnice, tuším z devíti kol už asi po osmé... :-)
Kapitán Chromčák při odjezdu znepokojil mužstvo, že ve čtyři hodiny ráno dostal sms od Jirky Grůze, že jej přepadla nemoc (asi mořská) a že se necítí, natož aby mohl nastoupit a hrát šachovou partii. Kapitán zachoval ranní duchapřítomnost (asi dobře snídal) a povolal náš tajný trumf na 8. desku pana Nováka, který neváhal a přesně na minutu dorazil k odjezdu. Pár minut po osmé hodině naše koráby zvedly kotvy a odpluly proti proudu na záchranářský duel do Libiny.
Zajímavé zjištění nastalo v hrací místnosti, kdy ani domácí nebyli schopni dodat svůj nejlepší „materiál“ a postavit proti nám nejsilnější sestavu. To byla předzvěst zajímavého duelu, kde šlo o důležité body k jistotě záchrany, pro oba týmy.
Na první desce Pavel Chromčák začal podobně jako v minulém kole, zajímavou variantou, kdy v zahájení „Pirc“, pokud se nepletu, otevře d sloupec a po výměně dam hraje bez rošády. Z počátku byla hra divoká, leč bezpečná, jeho král si našel rychle bezpečné útočiště, hra se vyrovnala, proběhlo pár výměn. David Mička měl v koncovce střelce se 6 pěšci. Chromčák jezdce, podporujícího stejný počet pěšáků. Jedinou možnost jak procedit koně k lepší pozici černý za šachovnicí prospal, a tak se body dělily.
Na druhé desce Miroslav Jaroš podaroval po zahájení našeho Pepu Peřinu pěšcem. Ten se zachoval jako kavalír a nechtěně po pár tazích pěšce vrátil zpět. Pozice nejasná, půlilo se i tentokrát.
Třetí deska, kde Mojmír Telařík pro změnu neztratil po zahájení materiál, jak je v posledních kolech obvyklé. Nikola Hartinger ovšem s velkou vervou, pompou pustil své pěšce v Holandské proti černému, leč tak nešťastně, že mohl odejít „zbitý“ jako pes. Otec přehlédl oběť věže za jezdce s následnou dvoutahovou kombinací, kdy by lapil bez ztráty kytičky bílou věž s rozbitím bílého pozice, čistý zisk by byl jezdec a jeden pěšec, o pozici ani nemluvě. Zde to byla škoda, místo bodu se opět půlilo, jen si pánové partii prodloužili asi o dvě hodiny.
Čtvrtá deska, dámský gambit, klasika... Bohumil Straka versus Karel Hojgr. Straka získal poziční výhodu. Jen nechápu, když už měl Karel prohrát, jak přesvědčil soupeře k remíze. :-) Dobrý půlbod.
Pátá deska patřila domácímu Radkovi Chlupovi a mé maličkosti. Já, z chodby čerstvě posílen hltem budějovického moku, hrál jsem Caro-kanna tak rozvážně, že jsem v sedmém tahu nemohl představit na šach bílého Sb5 žádnou figuru a musel jsem hnout králem na e7. Klid se z mé mysli hnul tak rychle, jako Usain Bolt při svém světovém rekordu v běhu na 100m. Obtížnou oklikou jsem se dostal do hry, až jsem se následně pár pěknými herními prvky probojoval k nabídce plichty. Leč soupeř odmítl, zároveň přehlédl následující vazbu, kterou jsem utvořil před nabídkou, a tak jsem lapil šibalsky stejnou fintou v jednom týdnu pěšce i podruhé. Protlačil jsem dva pěšce ve středu šachovnice volně k postupu, soupeř mi podal ruku a konečně jsme se dočkali i jednoho vítězství pro naše barvy.
Na šesté desce obstaral za nás další bod v posledních kolech dobře hrající Mirek Hampl. Rétiho systém je nebezpečný, zvláště, když černého dáma stojící na d5 se střelcem na b7 nevidí, tuším, Sg2 bílého. Pozice byla ale taková, že černý musel dát svou dámu, střelce a pěšce za 3 lehké figury s pěchem bílého. Netrvalo dlouho a Mirek svou pozici umocňoval, až získal důležité vítězství.
Sedmá deska patřila nastupujícímu mládí, Hartingerová Martina nezapřela zarputilost jejího otce, drtivě pěšci postupně ničila našeho Pavla Krejčího, který se bránil srdnatě, statečně, ale šanci na reálnou obranu neměl. Prohra byla na světě...
klíčová řežba Novák-Liška
Jako poslední se dohrávala partie na osmé desce. Dva Miroslavové, Liška a Novák, předváděli neskutečnou „řežbu“. Stav byl 3:4 pro Bohuňovice. Stačila nám remíza k celkovému vítězství v zápase. Napínali nás dlouho, do půl třetí, kdy na některé hostující aktéry přicházely mdloby. Hostující Novák mohl asi desetkrát dosáhnout klidného vítězství, za dva tahy mohl pro změnu prohrát, pak zase remíza. Partie s nepředpokládatelným výsledkem skončila asi zaslouženou remízou.
Jako hostující tým, který doslova utrpěl nejtěsnější výhru, jsme spokojeně odpluli k analýze do „klubové“ Bohuňovické restaurace.
|
