Dne 9.12.2012 se odehrálo čtvrté kolo 1. ligy. K nám zavítal tradiční soupeř z Jihlavy. I v minulých letech se jim na grygovské půdě dařilo, a tak mladá a nadržená část týmu dorazila již o hodinu dřív. Další část hostí k nám zase dorazila z tradičního opojného výlovu kapříků v Losinách. Vzhledem k velké dálce, kterou museli soupeři urazit, začínal zápas až v 10:30, což mělo své jisté výhody. Na druhou stranu byly ale nenapravitelně narušeny naše biorytmy, což samozřejmě ovlivnilo výsledek zápasu (hosté s tím problémy neměli, protože jsou to všemi větry ošlehaní horalé). A ke vší smůle ani delegovaná rozhodčí nijak nezasáhla v náš prospěch.
Jako první jsme dostali na šestce, kde se utkal svého času stoprocentní borec Koláč s Radkem Turnerem. Koláč použil na svého soupeře speciální meditační přípravu, ale bohužel čakry mu dnes nebyly nakloněny. Honza rozehrál Holandskou, když zjistil, že jeho soupeř staví pořád to samé. Po zahájení stál příjemně a byl si toho vědom, ale pak to prošustroval a nakonec hrubým přehlednutím dovolil soupeři převzít otěže. Soupeř pak švihácky ani nebral figuru, ale jal se matovat. 0:1
Další pecka přišla z osmičky, kde se utkal ještě rozjuchaný Duboň s gordickým žolíkem Viktorem Žigem. Nechci být krutý, ale na této desce jsem našemu borci nevěřil (a nebyl jsem sám) vzhledem k tomu, že Viktor Čistič je asi nejmohutnější prvek jihlavské množiny (snad kromě Háby). Skutečně, Dubova pozice záhy začala připomínat talíř šunkofleků. Dub se bránil srdnatě a padl se ctí, ale padl. 0:2
Do třetice všeho dobrého. Na čtyřce prohrál jeden z nejsolidnějších hráčů kterého znám, Pepa Obšivač s Lukášem Karáskem. Mistry přímo při partii jsem neviděl, ale po prostém přehrání partie nezbývá než konstatovat, že se Pepovi partie hrubě nepovedla a prohrál bez boje. Zahrál aktivně velkou rošádu do velmi oslabeného DK, čímž stvrdil třetí nulu v zápase. Po černých polích pak dostal jako dorostenka. 0:3
Když se daří tak se daří. I náš zástupce a rozhodčí Kuba Fuksík zahájil partii na sedmičce proti Martinu Škodovi levou rukou. Ze zahájení postavil blbou pozici a ještě ke všemu ji zcela blbě zhodnotil. Vrhl se tedy po hlavě do hnoje (rozuměj do aktivní protihry), ale soupeř mu jasně vysvětlil, že takhle se šachy nehrají. Prohrát podobným stylem jsem jinak velmi solidního Kubu nikdy neviděl. Byla to jatka. 0:4
Poté alespoň mírně korigoval stav Senior na trojce s Markem Pokrupou. Pokud se nepletu tak rozehrál hanáckou specialitu Tvarůžky (rozuměj Rétiho). Pozice byla pro soupeře nejasná a náš rek ho snadno odrbal o floka, kterého pak filigránskou technikou po vzoru Smyslova uplatnil. V jeden moment se mi zdálo, že Ríša hladce zvítězí prostým pochodem krále, ale unikl mi drtivý průlom, po kterém by bylo vymalováno. Ríša si ale takové věci umí pohlídat a hladce zvítězil. 1:4
Dále jsem mírně upravil já hrající na pětce s Oldřichem Sedláčkem. Nic netuše jsem zahájil 1.e4, ale soupeř na mě vytáhl jakýsi Pircokann, se kterým jsem měl zatím jen ty nejhorší zkušenosti. No nicméně se mi zdálo, že jsem si po zahájení udržel převahu (nebo alespoň stín) a snažil jsem se hrát proti soupeřově mírně deformované struktuře. Vznikla poměrně zablokovaná pozice, ve které byl můj střelec poněkud horší než soupeřův jezdec. Navíc jsem si nadělal zbytečné slabiny, takže jsem to byl spíš já, kdo bojoval o život. Soupeř mi benevolentně nabídl remis za stavu 0:4. Svrběly mě všechny prsty, ale zkusil jsem odmítnout. No ale poté jsem to zazdil, jak je mým dobrým zvykem a po usilovném přemýšlení jsem doplachtil do věžovky 3:4, ve které soupeř neucítil krev, ale bezpečnou remízou nás definitivně svrhl do bažiny Beznaděje. 1,5:4,5
Na jedničce bojoval Junior s otloukánkem (a mým prvoligovým souputníkem) hostí, Vlastimilem Pízou. Zvolil variantu s poměrně brzkou výměnou dam a snažil se využít dočasného drobného zamotání černých figur. V dalším průběhu soupeři vytvořil slabého dvojpěšce, ale nic z toho nebylo. Vzhledem k zápasové situaci se ještě snažil tahat a šoupat, ale když viděl můj marný boj, tak to raději také záhy zabalil. 2:5
Jako poslední kontroval Jarda Bureš s mladým (a kdysi snad nadějným) Štěpánem Seidlem. Soupeř se na Burču vyřítil na něj nezvykle aktivně a obětoval mu kvalitu. Světe div se, ale ta oběť byla asi i korektní (zhruba rovina). Pak ovšem samozřejmě nepokračoval přesně a dovolil Jarčovi vyměnit matky, čímž se jeho šance prorazit snížila na nulu. Pak tedy Burča (pro mě) trochu záhadně kvalitu vrátil (nevadí, nemusím rozumět všemu) a hrál dál věžovku s různobarevnými střelci a flokem víc. Bohudíky pro nás hrál však také pozici různokvalitních hráčů a po hezkém, čistém pozičním výkonu zavěsil a upravil tak skóre na jakžtakž důstojných 3:5 .
Co k zápasu říct? Kde nic není ani smrt nebere. Je ale třeba uznat, že soupeři dnes byli prostě lepší a vyhráli zaslouženě. Když v jednom zápase prohrají 4 lidé, tak se to nehraje snadno. Doufejme, že jsme si tentokrát vybrali dovolenou všichni najednou a od dalších zápasů už zase šlápnem na plyn. |
