Samozřejmě, jak je mým zvykem, na poslední chvíli. Aby Franta zbytečně nestresoval, kde jsem a mohl se věnovat před zápasové meditaci, tak jsem ze Žárové zavolal pro klid své i Frantové duše, že přijedu akorát na čas. Těsně před devátou jsem byl v hrací místnosti jako třetí domácí hráč...!!!!!!
S Frantou jsme sedli do auta a objížděli vesnici, aby jsme sehnali další dva šachisty, kromě dvou babiček, čtyřech koček a dvou psů jsme nikoho nepotkali.
Nepomohl nám ani Vašek Dajčar, který by aji šel, ale strach z manželky, která stála v okně s válečkem na nudle byl silnější, a tak jel na dřevo a my s Frantou do hrací místnosti s nepořízenou, ale o to větší chutí hrát a vzdorovat přesile.
Ještě, že jsme se dovolali Vojtovi Žídkovi, který žil v domnění, že zápas začíná o půl desáté a právě se probouzel. Utkání proti Libině B jsme zahájili ve třech: 1. deska Franta Klézl, na dvojce Jarda Dobeš a na třetí Libor Lužík. Po dvaceti minutách obětavě ještě v pyžamu doběhl Vojta Žídek, bohužel za deset minut mu z domů zavolali na mobil, jestli stihl začátek utkání. Začátek Vojta docela stihl, ale konce utkání se nedočkal, neboť po kontumaci rychle opustil místnost. Aspoň, že stihl sobotní oběd :-)
Ve třech jsme zápas zvládli a porazili Libinu 3:2.
V neděli hrálo naše béčko s Přemyslovicemi, tam jsem nemusel, tak jsem si pěkně pospal. Ráno při snídani v 9:20 mi zvoní mobil a tam vidím na displeji Nikča. V duchu jsem si říkal "...to zase dostala šustrmat, tak brzo a už nehraje...nebo že by vyhrála...taky varianta nebo..." Dál už jsem nepřemýšlel, co by kdyby a zvedl jsem mobil: "Tatíííííííí, Patrik je v Hanušovicích...", ječela do telefonu Nicola. "To si děláš legr...", reagoval jsem. "Dovezeš ho???", žadonila dcerka.
Tak jsem v klidu a pomalu z okna chalupy skočil do auta. V Hanušovicích stál promrzlý Patrik Gnida, tak jsem ho hned pochválil, jak se pěkně domluvil na zápas s kapitánem Petrem Viktorinem. Několik vlídných slov Patrika okamžitě zahřálo, ale třást se nepřestal. Do Losin jsme jeli dle pravidel silničního provozu, jen zřídka jsme překročili povolenou rychlost a když už, tak jen o necelých 60 km v hodině.
I když Patrik nastupoval k utkání s dvacetiminutovou ztrátou na první desce proti Petrovi Matouškovi, tak mu jeho soupeř po osmi tazích nabídl remízu, kterou Patrik přijal. Když jsem se zeptal Petra, proč tak brzo nabídl remízu, odvětil mi: "Já to dělám vždycky, když hraji černými, nabídnu remis a když ji soupeř nepřijme, tak ho porazím!"
V zápase se vedlo Losinám na prvních deskách, kde Nikča nedostala šusťáka a udržela se silnějším soupeřem remízu. To stejné se povedlo i Romanu Kopeckému proti Jirkovi Zapletalovi. Kuba Vaculík v koncovce různobarevných střelců svého soupeře doslova usmažil. Jo, Kuba je kouzelník! :-)
Roman Kopecký (černými) versus Jiří Zapletal
Bohužel vzadu jsme dostali mlato! Vadim Bureš si vytvořil lepší, dokonce by se dalo říct přivyhranou pozici, ale s pěti minutami na 22 tahů bohužel neuspěl, v rapid tempu chyboval a nakonec vzdal. Jirka Doležal už po čtvrté za sebou nenašel recept na Lubomíra Štaffu. Nevedlo se ani Petru Markovi, který prohrál s Josefem Šubertem. Roman Klaban odremizoval Josefa Ošťádala a upravil na konečných 5:3 pro Přemyslovice.
Jestli se někdo ze šachistů nudí anebo si myslí, že šachy jsou nudná hra, kde se nic neděje, tak má možnost přestoupit do Velkých Losin a za to Vám ručím, NUDIT SE NEBUDE. |
