Ze Šumperka jsme s Nikčou vyjeli kolem desáté dopoledne a v Olomouci na vlakovém nádraží na nás už netrpělivě čekal Sergej Berezjuk a Tadeáš Kriebel. V Mikulově jsme doplnili pohonné hmoty a pak už přes Vídeň nonstop jízda až do Mariboru. Navigace nás dovedla přesně na místo určení. Kolem šesté večer už byla osádka auta ubytovaná.
Jelikož jsem měl v úmyslu zůstat v dějišti šampionátu jen do neděle, a pak se vrátit domů, tak jsem neřešil dopředu ubytování. V pěkných apartmánech, kde byla ubytována česká výprava zbyla volná postel i pro mě, samozřejmě za úplatu 20 euro za noc. Apartmány se nacházeli v Hočko Pohorje na kopci nad Mariborem. Na zápasy jsme jezdili kabinkovou lanovkou, ze které byl překrásný výhled na údolí a Maribor jsme měli jak na dlani.
Denní režim hráčů byl následující: Budíček individuální, ale vstávalo se tak, aby se stihla snídaně, zpravidla mezi osmou a devátou hodinou, potom následovaly přípravy s reprezentačními trenéry nebo individuální studování hry soupeřů v databázi, popřípadě s vlastními trenéry na skypu.
Osobně jsem přihlížel přípravám IM Davida Kaňovského se svými svěřenci. Přípravy se mi moc líbily a občas jsem si střihnul s dětmi rychlou partičku. Pokaždé jsem k radosti mých soupeřů prohrál a tak šli na partii naladěni na vítězné notě.
Před obědem byla krátká procházka na čerstvém vzduchu zpestřená krmením stáda koňů v ohradě pod horní stanicí lanovky.
Po obědě se relaxovalo a ve dvě se hromadně odcházelo k lanovce. Děti do osmi a deseti let hráli své partie v hotelu Habakuk asi sto metrů od dolní zastávky lanovky a starší děti v hotelu Draš vzdáleném asi třista metrů od lanovky. Do hracích sálů měli přístup jen hráči a fotoreportéři, všem ostatním včetně trenérů byl vstup zapovězen. Výjimka byl jen první den před zahájením prvního kola, to se mi podařilo udělat pár fotozáběrů přímo ze sálu.
Nicola zahájila turnaj prohrou se Slovinkou Tijanou Blagojevič, ve druhém kole si spravila chuť s jihoafričankou WFM Tasnim Amra, kterou pěkně přehrála. Další WFM z Rumunska byla nad síly šachistky Velkých Losin. Ve čtvrtém kole Nicola zabojovala a porazila domácí Andreju Dobrovoljc. Tou dobou jsem svačil na dálnici někde v Rakousku. Když jsem si přečetl SMS, vyletěl jsem radostí jak malý dítě, ale rychle jsem zase chytnul volant, protože autopilota v autě zatím nemám nainstalovanýho. Od minerálky jsem byl mokrej nejen já, ale i celý vnitřek auta, rohlík se salámem jsem po podlaze taky posbíral a pak už se až domů na cestě nic zvláštního nedělo.
V pondělním dvoukole Nicola ukořistila jeden bod, ráno měla s Kazaškou přivyhranou pozici, ale bohužel se situace na šachovnici zvrtla a Nikča rupla, odpoledne převálcovala Mongolku Enkhjin Sukhbaatar.
V úterý byl den volna. Nicola se v doprovodu dalších členů výpravy vydala do města, kde si udělala radost nákupem krásných šatů. Jako princezna se vyšňořila a její fotografie visí na novoborském portálu. V závěrečných kolech se velkolosinské šachistce podařilo dvakrát remizovat a třikrát odešla poražena. V turnaji nasbírala celkem čtyři body a obsadila 89. místo. Určitě měla Nicola na lepší umístění, ale na MS se body sbírají velmi těžko proti komukoliv. A získat čtyři body na MS v šachu je dost slušnej výsledek a kdo tomu nevěří, tak ať si to sám zkusí.
Jelikož jsem atmosféru MS prožil taky, tak smekám klobouk před každým hráčem, ať už před vítězi nebo před těmi co prohrávali a nesložili se a bojovali dál až do konce. MS není jen o sbírání bodů a honbou za titulem mistra světa, ale je to i o poznávání nových lidí a setkávání se s přáteli.
Letošní čeští reprezentanti si padli do noty a semkli se v jednu velkou partu, o čemž svědčí i to, že Honza Mikeš(Čičinka) jel domů až v pondělí a ne v neděli, jak bylo původně v plánu. Byla to zajímavá konverzace přes telefon, facebook a skype mezi Mariborem-Vysokou-Ústí nad Labem. Ještě v sobotu večer to vypadalo 50:50, ale ráno jsme s Pavlem Chrzem, osobním trenérem Čičinky, pořešili všechny detaily Honzova návratu do Čech. A k radosti všech "šachomutů" zůstala parta pohromadě až do konce. | 
