Dne 18.11.2012 se odehrálo 3. kolo druhé ligy. Tentokrát trochu netradičně nastíním průběh zápasu z pohledu Třebové, tedy z pohledu soupeřů zástupců Olomouckého kraje. V prvé řadě je třeba říct, že cesta do Losin jinak než autem je utrpení. Pokud mátu tu čest, že hrajete u nich doma, pak je lepší si na zápas vyhradit celý den, protože po návratu domů už stejně na nic nebudete mít čas ani chuť. Na druhou stranu bych ocenil pohostinství Hostitele a samozřejmě úroveň losinských toalet, která je na velmi vysoké úrovni. Jen tak dál chlapi!
Soupeř nastoupil proti nám v poněkud prořídlé sestavě, ale i tak, dva titulovaní hráči jim nechyběli a navíc i lokální mediální hvězda proti nám pozvedla zbraně. Ale pusťme se rovnou do bilance zápasu.
Jako 1. skončil Pepa Krátký se Svatoplukem Hastíkem na sedmé desce. Pepa rozehrál jakousi pochybnou variantu benoni (klidně to mohla být nějaká main line) a když jsem se přišel podívat na jeho pozici po zahájení, tak se mi příliš nelíbila a nebylo mi ani moc jasné, co chce vlastně hrát. Naštěstí pak soupeř asi nepokračoval přísně a dovolil Pepovi vyklouznout a snad i převzít náznaky iniciativy. Oba borci byli ale ve smírné náladě. 0,5:0,5
Jako další skončil náš team leader Honza Šimek na 1. šachovnici. Soupeřem mu zde byl velký hráč FM Martin Červený. Partie byla rozehrána poměrně nenáročně…ani přesně nevíme, co to bylo za zahájení…prostě tah dámským pěšcem. V jistý moment ale náš hráč ztratil důvěru ve vlastní pozici, a tak raději obětoval floka za aktivitu. Aktivita se bohužel nedostavila a soupeř tedy uplatnil převahu pěšce ve stylu profesora matematiky (nebo fyziky?). 0,5:1,5
Další v řadě skončil jeden z krvezrádců Jan Kolašín (přecejen jsme nastoupili proti „olomouckému týmu“) na 6. šachovnici. Soupeřem mu zde byla bývala říčanská hvězda Igor Alfimov, zvaný též „Bezbolestný“. Koláč Igora velmi slušně přehrál a získal floka a vyhranou pozici. Pak bohužel přehlédl taktický motiv spojený se slabou první řadou a musel tak soupeři přenechat aktivitu. Dalšími nepřesnostmi v rodící se časové tísni vypustil i ty zbytky převahy, co mu zůstaly. Jak říkali už staří klasikové: „Konec korunuje dílo!“ a to se také stalo. V těžké časovce dvou tahově ztratil figuru a bylo po nadějné partii. 0,5:2,5
Poté jsme trochu přibrzdili drtivý nápor soupeře na 5. šachovnici, kde Lukáš Vondra udržel Marka Malého. Navzdory svému jménu je to velký hráč a já osobně jsem se právě tohoto utkání trochu bál. Mara hrál trpělivě a pozičně jak je jeho stylem, ale asi to s tou trpělivostí někde trochu přehnal. Podle vlastních slov tam prošel kolem značné výhody, ale šance nevyužil. Celkově se mi zdá, že jeho hra černými figurami je o cosi slabší v porovnání s náporem tanku, který praktikuje coby vůdce bílých. Bobík tedy v pohodě partii udržel a my tak ještě mohli snít o nějakém tom zápasovém bodě. 1:3
Jako další v řadě jsem partii zakončil já proti současné říčanské hvězdě Standovi Stárkovi na 3. stole. Už se se soupeřem známe nějakou tu dobu a já o něm věděl, že je zcela nevyzpytatelný a že rád hraje pozice, které bych se nebál označit pojmem „buřtguláš“. Volba zahájení proto byla jasná. Zvolil jsem systém, kde se dají brzy vyměnit dámy a k mému nemalému překvapení do toho Standa šel. Partii jsem hrál především na omezení aktivních možností bílého, a proto soupeř v jeden moment, kdy mohl značně přiostřit hru, neudržel svůj temperament na uzdě a šel do toho. Bylo to za něj ale špatné rozhodnutí. Vytvořil jsem si 2 volné spojené pěšce, které jsem pak pomocí poziční oběti kvality dotáhl až k polím proměny. 2:3
Další v řadě vyhrál Martin Petráž na páté desce, kde mu soupeřem nebyl nikdo menší než delegovaný rozhodčí zápasu Patrik Gnida. Myslím, že bílý rozehrál Vídeňskou a dlužno říci, že náš borec postavil pěkný Wienerschnitzel. Partie se mu již od začátku vymkla zcela z ruky. V okamžiku, kdy soupeř mohl začít sbírat plody své práce, začal hrát v časové tísni zcela špatně a v „koncovce“ D+V/D+V velmi oslabil svého krále, ovšem za přenechání aktivity. A to už Martin trestal. 3:3
O dalších partiích toho moc nevím, protože jsme raději šli na pivo. Takže dále jen krátce. Na 2. Desce hrál náš David Výprachtický s kovaným Losiňákem FM Alešem Jedličkou. Hrála se Sicilka se Sb5+ s následným přechodem do Maroczyho struktury. Oba hráči poměnili co šlo a došli do věžovky s flokem víc pro našeho borce. Jak to tak ale bývá, všechny věžovky jsou remis. Pěkný poziční výkon od Davida proti silnému soupeři. 3,5:3,5
Jako poslední opouštěl loď náš kapitán Zdeněk Šimek hájící čest 8. desky. Střetl se zde s nebezpečným Jakubem Vaculíkem. Zdálo se mi, že kapitán rozehrál partii docela laxně a přenechal soupeři aktivitu. Pak se snažil to nějak horko těžko držet, až dobruslil do víceméně rovné koncovky. Myslel si, že stojí lépe a proto se rozhodl hrát dále na výhru, zvláště když viděl neuvěřitelný zvrat na pětce. Lépe ovšem nestál a soupeř ke všemu odmítal prohrát. 4:4
Zápas tedy skončil neuspokojivých 4:4. V tříbodovém systému z toho nemůže mít radost nikdo, akorát tak soupeři. Přecejen se mi ale zdá, že jsme tahali za delší provaz, a byl to spíš soupeř, který tu remízu nakonec vyvzdoroval. |
