Zkuste někdy napsat rozhovor a záhy zjistíte, že to není tak jednoduché. Jsou dialogy, kde to i napříč pečlivě připraveným otázkám jde trochu ztuha. Jsou jiné, kde naopak odpovědi i předčí otázky. A jsou takové, kde otázky i odpovědi působí zcela přirozeně a vyváženě. Ten dnešní k nim, myslím, patří. Kandidát mistra Marek Malý z TJ Sokol Lázně Velké Losiny je šachista s velkým budoucím potenciálem. Je to uvážlivý, pracovitý a nadaný mladý muž. Nechválil bych zbytečně, ale zkušený žurnalista i z textu a pozadí přípravy rozhovoru už ledacos odhadne. Vyrůstá nám v regionu další dobrý hráč, který kromě šachu preferuje i skromnost, komunikativnost a svědomitost. A nejen šachy tohle všechno potřebují...

Překvapilo mě samotného, že naposledy jsem se v úvodu na tak samozřejmou věc ptal velmistra Honzu Krejčího, a to před mnoha lety: jak se máš a jak jde obecně život?

Mám se celkem dobře. Sice mě teď čeká maturita a všechno to šílenství kolem ní, ale snad to nějak zvládnu. Jinak si myslím, že se mi v životě vede dobře. Mám bezvadnou přítelkyni, ve škole se mi daří (zatím) a mám spoustu dobrých, převážně šachových přátel.

A jak jsi doposud spokojený s životem čistě šachovým?

Jak už jsem se zmínil, mám zde spoustu přátel. Šachově se mi poslední dobou velmi daří a občas porazím i o hodně silnější soupeře, takže si nemám na co stěžovat. Samozřejmě, že se mi nedaří vždycky. Když přijde nějaká ta nepříjemná prohra, umím být velmi nespokojený (možná i „trochu“ naštvaný), ale celkově jsem spokojený.

Když jsem tě požádal o rozhovor pro Gambit, vyhověl jsi ochotně, za to díky. Zdál ses mi však překvapený více, než bych čekal. Ovšem moje volba má svou logiku, ne? Gambit je především časopis regionální, o nás, místních šachistech, a hlavně pro nás! Jsou tu rozhovory s velmistry i mistry, proč ne jednou s někým zdejším, byť přece jen z nižších pater šachové pyramidy výkonnosti? A ty, ačkoliv do šachové hvězdy máš ještě daleko, jsi v současnosti jeden z nejperspektivnějších mladých hráčů ve své věkové kategorii. Pořád ti ta volba přijde až tak nepochopitelná?

Samozřejmě mě překvapilo, že po rozhovorech s různými mistry a velmistry sis vybral zrovna mě. Přeci jen mám k jejich výkonnosti hodně daleko. Je pravda, že možná jsem nejlepší hráč do 20 let v našem kraji, ale spíše to bude nedostatkem mladých hráčů v Olomouckém kraji než mým talentem. Nicméně jsem za šanci dělat tento rozhovor rád a beru to jako dobré zpestření.

V posledních dvou letech jsi šel výkonnostně hodně nahoru, osobně jsem vnímal poměrně skokový nárůst ELO o cca 200 bodů a tak máme v regionu o další kandidáta mistra navíc. Co všechno je za tímto razantním zlepšením?

Hlavní důvod bude IM Štěpán Žilka, který v současnosti trénuje mě i Nikču (pozn. autora: myšlena je šachistka Nicola Lužíková). Společně jsme zapracovali především na repertoáru zahájení. Dále bych měl určitě zmínit i CM Tadeáše Baláčka, se kterým jezdíme na spoustu turnajů. Tadeáš mě také obohatil o spoustu nových variant a navzájem si pomáháme při přípravě na soupeře.

Mimochodem, abych jen nechválil, v jednom z předchozích čísel byl rozhovor právě s tvým trenérem IM Štěpánem Žilkou. A ten suše a věcně (nikoliv zle) konstatoval, že jak ty, tak například i tvoje věkově srovnatelná klubová spoluhráčka a rovněž jeho svěřenkyně Nicola Lužíková netrénujete tolik, kolik byste mohli a výkonnost tudíž roste pomalu. Co o tom soudíš ty, má pravdu? A pokud ano, co je zatím? Nechceš se ve volném čase obětovat jen pro šachy?

Štěpán má určitě pravdu, trénujeme málo. Ale já beru šachy jako koníček, nikoliv jako budoucí povolání. Škola je pro mě přednější a šachy trénuji pouze, když mám čas a chuť. Navíc mám i jiné náplně volného času než jen sezení nad šachovnicí.

Máš na svůj názor a přístup pochopitelně právo. Co tě tedy baví kromě šachu, čemu dalšímu tedy věnuješ svůj volný čas? A co konkrétně očekáváš od šachu a jak daleko bys to v něm chtěl dotáhnout?

Většinu svého volného času trávím s Nikčou nebo s učebnicemi. Dále mě velmi baví fotbal či futsal nebo florbal. Těm věnuji ten zbylý čas. Šachy se na řadu dostávají nejčastěji až večer před spaním. Od šachu očekávám akorát to, že mě bude nadále bavit. Žádné konkrétní cíle si nedávám. Uvidím, jestli něco dokážu.

Jak aktuálně na své úrovni trénuješ? Přece jen trenéra výkonnosti IM s prvním velmistrovským balem v kapse nemá každý! Můžeš trénink se Štěpánem a pak i svůj individuální popsat? To může zajímat nejednoho mladého šachistu...

Tréninky se Štěpánem míváme maximálně jednou týdně. Zpočátku jsme pracovali především na zahájení. Touhle dobou hlavně analyzujeme odehrané partie. Ale nevím, jestli tyto tréninky budu nadále vzhledem k vytíženosti ve škole stíhat. Můj individuální trénink probíhá akorát tak, že si večer před spaním otevřu šachovou knihu a snažím se aspoň půl hodiny něco počítat nebo jenom číst.

Věříš v šachu v nutnost psychologického přístupu k soupeři a nebo tuto stránku hry neřešíš?

Já sám ani nevím. Myslím, že psychologie v šachu je velmi důležitá, ale já ji moc neřeším. Snažím se hrát proti každému soupeři stejně, a to dobře. Ale mám taky pár soupeřů, proti kterým prostě neumím hrát a už před partií mám „nalomenou“ psychiku.

Co z celé škály hráčské výzbroje při vážné partii považuješ za nejdůležitější elementy?

Za nejdůležitější považuji duševní pohodu. Důležité je, abych nebyl unavený či ve stresu. Když jsem nevyspalý, tak většinou dělám hrubé chyby. Pak jsem na sebe akorát naštvaný.

Co se ti na šachu líbí nejvíc? A je něco, co se ti na něm naopak nelíbí?

Na šachu se mi nejvíc líbí jeho rozmanitost. Každá partie je jiná a já musím stále vymýšlet něco nového. Samozřejmě mám rád příjemné lidi, se kterými si po partii sednu, rozebereme pár variant a příjemně si popovídáme. Co se mi na šachu opravdu nelíbí, jsou nepříjemní lidé. Někteří umí být tak nepříjemní, že bych jim „zakázal“ hrát šachy.

Bereš hru pocitově relativně neutrálně anebo tebou občas cloumají emoce? A když, tak jaké? A kdy nejčastěji?

Jako každý se snažím brát hru neutrálně, ale jako většině se mi to nedaří. Nejvíc nervózní bývám na začátku partie. Jakmile se ponořím do hry a přestanu přemýšlet o tom, s kým hraji a že musím vyhrát, nervozita přejde. Pak už se soustředím pouze na partii.

Setkal se někdy s vyloženě nekorektním chováním spoluhráče u partie?

Ano, setkal. Na loňském Olomouckém šachovém létě jsem hrál s Izraelským protihráčem. Ve střední hře jsem zahrál tah a odešel od partie. Když jsem se vracel, tak jsem viděl, jak můj soupeř vrací svůj tah (zahrál ho v průběhu mé nepřítomnosti) a přemačkává hodiny zpět na svou stranu. Šel jsem za rozhodčím a ten mu po krátkém dialogu nařídil zahrát již zahraný tah.

Kolik šachových knížek jsi četl? A jak moc preferuješ PC jako domácího šachového pomocníka?

Já myslím, že knížky, které jsem přečetl opravdu celé, budou tak maximálně tři. Většinou si jenom procházím to, co mě zrovna zajímá. Ale těch šachových knížek, do kterých jsem nakoukl, taky nebude zrovna moc. PC preferuji celkem hodně. Mám v něm uloženou většinu svých partií a pár tréninkových materiálů. Při přípravě na soupeře jej samozřejmě využívám také.

Vídám tě zřídka, ale i tak jsem odpozoroval, že jsi docela velký bojovník! Vážné partie hráváš opravdu s rozmyslem a poctivě, remíza ze strachu naplno bojovat zřejmě není tvůj nejoblíbenější výsledek. I v sobotních rapidech nepřijímáš smír lehce a na počkání. Jak to vnímáš ty?

Slabší soupeře ve vážných partiích chci samozřejmě vždy porazit. Většinou hrávám pomalu a v klidu a čekám na soupeřovu chybu. Někdy ji udělám první a čekání na chybu se změní v boj o holý život. Pokud je soupeř silnější, tak většinou proti remíze nic nenamítám, ale záleží na situaci. V rapidech si chci především zahrát, takže tam mi přijdou rychlé remízy vcelku o ničem.

Viděl jsem tě hrát OPEN v Olomouci, myslím, že to byl z tvé strany solidní turnaj, minimálně jsi spolehlivě potvrdil příslušnost k ELO nad 2100 a mohlo být i líp. Jak vzpomínáš na ten turnaj?

Na turnaji se mi podařilo porazit všechny slabší hráče, ale prohrát se silnějšími. Takže jsem spokojený tak napůl. V průběhu turnaje jsem začal chodit na brigádu, a tak jsem svá poslední tři kola hrál dost unavený. Deváté kolo už jsem nehrál, protože jsem musel jít ráno do práce. I přesto se mi podařilo vyhrát kategorii juniorů v Olomouckém kraji, což považuji za úspěch.

Výborný výsledek jsi podal nedávno na turnaji ve Valašské Bystřici, kde jsi skončil na třetím místě a zahrál na performance ELO blížící se hodnotě 2300. Jak to zpětně hodnotíš?

Turnaj byl pro mě velikým úspěchem. Sice jsem některé partie nesehrál zrovna ideálně, ale ani jednou jsem neprohrál. Podařilo se mi remizovat se čtyřmi výše nasazenými hráči a jednoho dokonce porazit. S níže nasazenými jsem uhrál tři a půl bodu ze čtyř (remíza s vítězem turnaje). Takže spokojenost veliká.

Hraješ za TJ Sokol Lázně Velké Losiny, přičemž klubu se v uplynulé sezóně opravdu grandiózně dařilo. Ty jsi byl členem družstva, které vyhrálo krajský přebor a tak se můžeš těšit na účinkování ve 2. lize. Jak odhaduješ šance klubu v této už prestižní soutěži a co to osobně znamená pro tebe?

Šance se těžko odhadují, soutěž bude nejspíš velmi vyrovnaná. Já doufám, že se především udržíme a snad skončíme na nějakém dobrém místě. Pro mě to samozřejmě znamená možnost zahrát si se spoustou dobrých hráčů a snad se i trochu zlepšit. V Losinách se mi hraje velmi dobře, je tam příjemná atmosféra a klub má jistě potenciál.

Vždycky se ptávám na šachový vzor a padají jména mistrů světa či předních světových hráčů. Udělám to jinak, prozraď mi 2 - 3 české hráče, kteří ti v nějakém směru imponují.

Jmenovat bych chtěl určitě IM Štěpána Žilku a CM Tadeáše Baláčka. S oběma si dobře rozumím a šachově mi velmi pomáhají. Dále znám spoustu hráčů, se kterými si vždy dobře popovídám. Patří mezi ně například Šimi a Dejf (pozn. autora: myšleni jsou IM Pavel Šimáček a IM David Kaňovský).

Co je tvým největším dosavadním úspěchem?

Mým největším šachovým úspěchem bude určitě již zmíněné třetí místo na turnaji ve Valašské Bystřici.

Občasná úsměvná otázka na závěr: jsi v šachu pověrčivý? Máš třeba vyhrávající tužku, oblíbené triko, maskota a nebo nějaký rituál či zvyk?

Obecně asi nic nemám, ale většinou si na konkrétním turnaji najdu nějakou tu vyhrávající strategii. Může to být třeba vyhrávající tužka nebo týden bez holení. Vždycky je dobré mít nějaké to placebo, ke kterému se obracím v časech největší nouze :-)

Děkuji za rozhovor a hodně štěstí!

Rozhovor byl převzat z časopisu Gambit.