Dne 21. 10. 2012 proběhlo první kolo 1. Ligy. V tomto kole zavítala značně omlazená experimentální sestava Grygova do Zlína. K naší velké úlevě jsme ale zjistili, že ani obuvníci nejsou bojovně naladěni a naházeli na nás vesměs zadek své sestavy. Ještě jsme měli v živé paměti to staveniště, ve kterém se hrálo loni, a proto bylo (alespoň pro mě) velmi příjemným překvapením, že hrací místnost byla přeložena do klubu her v areálu Baťovy univerzity. Je třeba především vyzdvihnout úroveň toalet, které jsou na velmi vysoké úrovni. Jinak v samotné hrací místnosti je velmi rozsáhlá sbírka sovětské šachové literatury pro ukrácení dlouhé chvíle. Ale pojďme již k samotnému zápasu.
Jako první skončila partie na 7. šachovnici, kde se utkal náš zkušený bijec Petr Zatloukal s Jiřím Hodovským. Soupeř vytáhl na Petra hru Trompowského, ale sehrál ji nějak pofidérně a záhy ztratil floka. Jal se tedy alespoň chytit Petrovu dámu, což se mu skutečně podařilo, ale za cenu obrovských materiálních ztrát. Náš borec celkem nekompromisně trestal. 1:0
Jako druhý jsem skončil já na 4. desce proti Michalu Krčálovi. Soupeř mě velmi nemile překvapil ve hře 2 Jezdců v obraně, tedy v zahájení, které hraji asi nejdéle. Reagoval jsem nepřesně a příliš se nezmýlím, když řeknu, že tuto fázi partie jsem hrál jako lempl a navíc ještě velmi pomalu. Ve střední hře se má situace dlouho příliš nelepšila, až pak v oboustranné časovce jsem se pustil do útoku, který jsem ale na 30s neměl šanci moc spočítat. Ke své škodě jsem se neřídil pravdivým heslem: „ Kdo smečuje, je debil!“ Až poté s počítačem jsem zjistil, že jsem prohrát nemusel, ale to už bylo pozdě. Alespoň jsem si trochu „vylepšil“ náladu a nechal soupeře zakombinovat s obětí dámy. 1:1
Vzápětí skončila partie z druhého prkna. Kde se šejdíř Radek Sluka setkal s Kubou Roubalíkem. O partii toho příliš nevím, snad jen to, že Radek vytvořil soupeři dvojpika a na toho se to pak snažil celé hrát. Na druhou stranu měl soupeř na první pohled iniciativu. Nevím, ale nepřišlo mi, že by byla rovnováha po čas partie zásadně vychýlena na jednu či druhou stranu. Zaslouženě 1,5:1,5
Čtvrtá v pořadí skončila partie z 1. stolu, kde Jarda Bureš došel proti Cyrilu Ponížilovi do dobré koncovky, ale velmi jemnou technikou se dostal do velice těžké, a poté až zcela prohrané koncovky. Cyril ale bohudíky neměl svůj den a dovolil Jardovi, aby vyklouzl z jeho sevření a vyvzdoroval tak pro nás nečekanou, ale o to cennější půlku. Poté už se Jarouš na Cyrila v analýze jen zubil. 2:2
Čest naší 5. šachovnice hájil kdysi 100% borec Honza Kolašín proti Petru Koutnému. Zdá se, že za svou dlouhou šachovou kariéru se už Koláč Francii naučil, protože v tomto zápase sehrál svou glanc partii a soupeře přehrál ve velkém stylu. Honza tlačil na dámském křídle a soupeř mezitím spustil útok na krále, ale za cenu značného oslabení vlastního monarchy. V oboustranné časovce jeho útok vypadal nebezpečně, ale Koláč správně odhadl, že jeho nástup je rychlejší a efektivnější. Nakonec se soupeř výrazně ťal a sebral Honzovi kvalitu, ovšem za cenu pár pěšců a trvale slabého krále. Poté přešel do koncovky, kde snad mohl mít jisté remízové šance, ale situaci vůbec nepochopil a hrál nadále na výhru. S rachotem prohrál. Velmi solidní výkon našeho hráče. 3:2
Na 3. Šachovnici hrál Pepa Obšivač proti Vladimíru Vojtkovi. Pepa hrál klasicky přísně pozičně, jak je jeho stylem a zdálo se mi, že soupeře jaksi přehrává. Pak se situace zvrtla a zdálo se, že soupeř má dobré šance na výhru, protože jeho figury nebezpečně pronikly do Pepovy pozice. Pepa je ale jistota, Pepa je zeď, Pepa se nezlomí. Trpělivě vykryl soupeřovy hrozby a tak soupeři nezbylo než poměnit zbylé figury a zremizovat. 3,5:2,5
Od této chvíle nám již ale nebylo příliš do smíchu, protože aktuální zápasová situace pro nás vypadala, že budeme rádi, když to vůbec zremizujeme.
Na osmé desce se k nečekanému výkonu vyburcoval soupeř Rostislav Svoboda proti našemu Pepovi Zedníkovi. Zahájení ani střední hru jsem vůbec nesledoval, pouze jsem si všiml, že Pepa rozehrál partii velmi opatrně a solidně, jak je jeho zvykem. V časovce se ale někde něco zaseklo a Pepa ztratil duši. Přešel tak do elementární věžovky 3 pěšci na jednom křídle proti 3 pěšcům a na druhém křídle věžový pěšec navíc. Nevěděl ovšem přesně jak pozici bránit, a tak dovolil soupeři vyniknout. A ten, bohužel pro nás, dnes hrál jako Rubinstein. Klobouk dolů, soupeř podal velký výkon a výhru si plně zasloužil. 3,5:3,5
A konečně zástupce kapitána opouští loď jako poslední a tak tomu bylo i dnes. Jakub Fuksík svého soupeře Martina Šenkýře dlouhou dobu žmoulal a zkušeně přehrával. Hrála se zavřená Italská á la Movsesjan, která Kubovi velmi sedí. Poté vznikla pro soupeře velmi špatná koncovka, a tak Martinovi nezbylo, než dostát své přezdívky a začít šejdit. Nicméně Kuba hrál velmi zkušeně a také velmi pomalu. V časové tísni tak bohužel soupeři vyšel poslední trik, po kterém Kuba, pokud chtěl pokračovat ve hře, musel obětovat kvalitu. To také udělal, ale dostal se do pozice, která byla velmi ohrožená a myslím, že málokdo mu dával nějaké šance na udržení. Kuba nicméně prokázal ocelové nervy a partiovou i zápasovou půlku udržel. 4:4
Zápas to byl velmi bojovný a napínavý, ale mám přecejen trochu pocit, že jsme tahali celou dobu za kratší provaz a remis jsme udrželi víceméně s velkou dávkou štěstí. Pro příště by neškodilo trochu méně promarněných šancí. |
