7:15 bliká na displeji telefonu v doprovodu s důvěrně známou skladbou. Rychle se na posteli posadím, mít hlavu ještě chvíli na polštáři a už bych znovu spal. V noci jsem měl opravdu divný sen. Hemžilo se to v něm mumlajícími mimozemšťany, kteří vypadali jako naši vedoucí. Z nějakého důvodu jsem je odposlouchával, přesvědčen, že to je můj životní úkol. Ostatní účastnící tábora se v tom snu objevovali také... V hlavě mi naskakuje: „Pan Vratislav Hora mi jednou na mistrovství Moravy a Slezska...“ Nešlo o žádný sen, jenom o tradiční noční táborovou hru. (V táborové hře soutěží družiny, zformované během prvního dne. Tzv. táborovka se skládá z mnoha různě zaměřených her. Šachové, běhací, vědomostní, a pak kombinace těchto tří větví. Tento rok mezi sebou bojovali 4 družiny: Better than Best, Hrabikovci, Olmíci, Pakos Amigos - pozn. autora.) Noční hra, nenoční hra, budíček ani rozcvička se neruší, a proto po cestě na sraz dokončuji přechod do bdícího režimu. Právě když opouštím pokoj, začíná hrát japonská verze včelky Máji, a tím oficiálně začíná další táborový den.
Vedoucí družstev i se svými královnami
Rozcvičku (Rozcvička probíhá po oddílech a vedoucí se každé ráno střídají s jejím vedením. Kritérium pro utváření oddílu je věk. Oddíl má na starost dvojice vedoucích, která pro svůj oddíl vymýšlí zábavu, většinou formou oddílové hry.) dnes vede Hrabik. Po tom, co si pár opozdilců odklikuje zpoždění (hlavní důvod, proč se budím sám), se dáváme do běhu. Přemýšlím, jakou má dnes Hrabik chuť si zaběhat. Podívám se na jeho výraz a správně odhaduji, že zastavujem. Pár protahovacích cviků a rychle zpět do tábora. Před snídaní ještě stíhám symbolický úklid a osobní hygienu. Během snídaně se dozvídám, že naše družstvo, Better than Best, vyhrálo již zmíněnou noční hru. Šířím tuto informaci mezi celou družinu a dodávám, že na Hrabikovce ztrácíme už jen 5 bodů. Nicméně už je 9 hodin a já se uvelebuju na svém tradičním místě: 1. řada, 2. židle zprava. Následující 3 hodiny poněkud chaoticky probíráme chaotické partie, pečlivě vybrané GM Vokáčem. V 12:15 přichází osvobození v podobě oběda, k jehož přípravě pomohli naši oddíloví vedoucí. Při prvních soustech mám trochu obavy, ale jídlo evidentně prošlo výstupní kontrolou.
GM Igor Štohl v akci
Po obědě se prostřední oddíl ujímá služby a já si bláhově říkám, že si na pět minut odpočinu. Noční hra si vybírá svoji daň a díky shodě náhod stíhám odpolední trénink. Po 1,5 hodinovém rozboru jedné pozice, obecně na téma dynamické rovnováhy, nastává v táboře dynamická nerovnováha. „Davy“ lidí se pohybují na jedno křídlo budovy, kde odkládají tréninkové pomůcky a následně se pak tato masa přelévá na druhé křídlo. Na svačinu nastupujeme po družinách. Zatímco konzumujeme jogurty s pečivem, vysvětlují se pravidla dnešní etapy celotáborové hry, „Karbaníci“. („Karbaníci“ je běhací hra, založena na sbírání karet na stanovištích. Cílem hry je nasbírat co největší počet karetních sekvencí barvě.) Náš tým správně pochopil, že základem úspěchu je zvolit správnou týmovou strategii a hlavně správná komunikace v týmu. Po oznámení všech pravidel dostáváme pár minut na týmovou poradu a během chvilky už mají být družiny seřazeny venku a připraveny k startovnímu hvizdu. Na nikoho se nemusí dlouho čekat a hra začíná. Nemám představu, jak si náš tým průběžně vede. Naději mi dodává fakt, že komunikace funguje. Blíže ke konci zaslechnu, že Olmíci opět nedodrželi pravidla a v hlavě si zapisuji poznámku, nemluvit s kapitánkou Olmíků, MJ, o celotáborové hře. Asi už po třetí, pokaždé ze stejného důvodu. Zanedlouho po tomto zpestření hra končí a po chvíli kalkulace výborného počtáře IM Šimáčka (ne kvůli výsledkům samozřejmě), Better than Best oficiálně vyhrává Karbaníky.
O mládež bylo špičkově postaráno.
Po večeři se nás ujímá MHRB dvojice a vítězoslavně nám oznamují, že mimozemšťani napadli naši planetu. Pro nás to v tu chvíli znamená: obléct si dlouhé kalhoty, mikiny a najít šátky. Trifidů (Hra s dlouholetou tradicí, rozhodně jedna z věcí, kvůli které na šachový tábor stojí za to jet. Hráči jsou rozřazeni do n týmu. V každém týmu je vůdce, který má svázané ruce, ale na rozdíl od zbytku svého týmu nemá zavázané oči. Slepí však mají volné končetiny.) neznalí a rad loňských aktérů této hry nedbající, vychází v kraťasech a tričkách. Zakrátko toho litují. Tato hra je výjimečná ještě tím, že končí až po tom, co týmy po sobě uklidí nepořádek, který v dočasné slepotě udělaly. První dojmy z této hry jsou vesměs záporné. Jak se jizvy zatahují, člověk se na ni zpětně dívá jako na zajímavou zábavu. Večer mi zpříjemnil můj družinový vedoucí Koláč. Matěj z nejmladšího vyhrál právo na 30minutové prodloužení večerky, a aby nebudil své vrstevníky, byl Koláčem vyzván na sérii blicek. Koláčova blicařská grandióznost byla dvakrát mladším polabinským talentem poražena poměrem 6:0. Měl jsem za sebou další den tábora Domašov 2012. Jak náročným by ten den nebyl, stejně jsem si na lůžku posteskl, že se konec pomalu ale jistě blíží...
Fotogalerii z tábora najdete zde, výsledky řešitelské soutěže zde, výsledky celotáborovky včetně draftu zde. |
0 | 
0